50 let od smrti Jana Palacha

Co předcházelo Palachově činu? Leden 1969: společnost přišla o ideály, politici se přizpůsobili

Před 50 lety, tedy v lednu 1969, procházela československá společnost velkou proměnou. Z ideálů pražského jara zbyly jen vzpomínky. A měnící se situaci se postupně začali přizpůsobovat i politici.

„Věděl jsem, že to znamená konec rozjezdu od pražského jara. Zrovna jsem končil školu a myslel jsem si, že tuhý socialismus začíná polevovat… a teď jsem viděl, že je tomu konec,“ vzpomíná Zbyněk Hubáček, v roce 1968 student posledního ročníku ČVUT. 

Jak to bylo doopravdy: Mělo pražské jaro šanci na úspěch?

Lidé na Václavském náměstí nesou 21. srpna 1968 zkrvavenou státní vlajku

Pražské jaro, období spojené s mnoha nadějemi, skončilo po několika měsících. Tragicky a na dlouhých 21 let po srpnové okupaci v roce 1968. Přesto je obdobím, ke kterému se vracíme a připomínáme si to pozitivní, oč se reformní komunisté snažili. Stejně tak si můžeme klást otázky, co kdo udělal špatně a co kdo udělal dobře, jaký byl tehdejší svět a zda pražské jaro mělo šanci na úspěch.

Podobně jako on přišly o ideály spousty dalších Čechů a Slováků, kteří si od obrodného procesu v Československu slibovali lepší budoucnost. 

„Bezprostředně po srpnu převládal pocit, že alespoň něco ze změn pražského jara přetrvá,“ připomíná historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny. „Čím dál víc se ale ukazovalo, že představitelé státu provádějí politiku kompromisů.“

Dokázal to už novoroční projev prezidenta Ludvíka Svobody. Slovům „vpád vojsk“, „invaze“ nebo „okupace“ se v něm pochopitelně vyhnul. „Málo jsme přihlíželi k světovému vývoji a mezinárodním souvislostem našeho vnitřního dění. Prožili jsme přetěžké zkoušky, prošli jsme však jimi statečně,“ prohlásil například.

Přizpůsobit se

Ze čtveřice vůdčích osobností pražského jara to byl populární předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, který se stal první obětí tlaku Moskvy na normalizaci situace v Československu. 

Josef Smrkovský: rebel, nebo revolucionář?

Josef Smrkovský - místopředseda ČNR v době Pražského povstání

Místopředseda povstalecké České národní rady v květnu 1945, politický vězeň let padesátých, předseda JZD, ministr, předseda parlamentu v době pražského jara. Tím vším byl postupně Josef Smrkovský. Z komunistické strany byl vyloučen až poté.    

„1. ledna začal platit zákon o federalizaci a Národní shromáždění se přetransformovalo do Federálního shromáždění. Počítalo se s tím, že jeho předsedou bude Smrkovský, v tuto dobu už ale nebyl pro Moskvu přijatelný. Gustáv Husák proto našel trik, který v tu dobu používal opakovaně: že není možné, aby v situaci, kdy prezident a předseda vlády jsou Češi, byl další ústavní představitel také Čech. Ve skutečnosti ale šlo o o to dostat Smrkovského do pozadí.“

Svaz kovoprůmyslu a Svaz vysokoškolských studentů dokonce navrhovaly vyhlášení stávky na podporu Smrkovského kandidatury. Sám Smrkovský jim to ale rozmluvil. 

Naléhavě prosím, abyste pozitivním řešením napomáhali, abyste nečinili nic, co by je ohrozilo. Mám tím na mysli hlavně heslo stávky, které se v některých rezolucích objevilo.
Josef Smrkovský, 5. ledna 1969

„Z 50letého odstupu se dnes zdá, že v lednu společnost začala upadat do letargie, ale není to pravda. Někteří politici si ale uvědomili, jakým směrem vývoj půjde. A že jestli se na pozicích chtějí zachovat, musí se přizpůsobit. Nejlepším případem je Gustáv Husák,“ uzavírá historik.

autoři: Jaroslav Skalický , als
Spustit audio