Jak rozpohybovat české děti? Dopřát jim dobrodružství v přírodě a tělocvik oživit trenéry

„České děti nemají dostatek příležitostí ke sportu. Životní styl se změnil a děti se přestaly hýbat spontánně venku, což je obrovská škoda,“ upozorňuje Antonín Barák, spoluzakladatel a hlavní metodik programu Trenéři ve škole. 

Program, do kterého se zapojilo přes 260 škol, už vyškolil 400 trenérů a trenérek. Přináší do škol nové sportovní aktivity a děti díky němu zkouší další pohybové styly. Trenéři různých sportů v tandemu s vyučujícím jednou týdně vedou hodiny tělesné výchovy. Výuka nabízí dětem zvolit si úroveň zátěže a dává jim také prostor samostatně se rozhodovat.

„Není to tak, že by trenér přebíral hodinu, on ji pouze připravuje, předkládá ji dopředu paní učitelce. Ale vedou ji spolu a jsou tam čtyři oči,“ zdůrazňuje Barák a vyzdvihuje:

„Trenéři rotují po pěti týdnech, děti i paní učitelky tak během školního roku poznají trenéry z různých sportů. Měsíc je tam trenér rugby, potom přijde trenérka gymnastiky, potom přijde judista a tak dále.“

Trenér děti motivuje, učitele inspiruje

Trenéři se snaží zapojit všechny děti, včetně těch, které nemají ke sportu vybudovaný vztah z rodiny.

„Není to k tomu, aby trenér vybral nejšikovnější děti a přetáhl je k sobě do klubu. Chceme rozhýbat především ty děti, které ještě nemají se sportem takovou zkušenost,“ vysvětluje Barák.

Čtěte také

V lese, bez mobilu a s novými lidmi? Na „adapťácích“ se děti učí důvěřovat si a spolupracovat, míní lektorka

Z dotazníků, které děti vyplňují jako zpětnou vazbu na tandemovou výuku tělocviku, vyplývá, že přes 90 procent z nich by chtělo mít tělesnou výchovu denně.

„Ti trenéři je dokážou emočně velmi vtáhnout do činnosti. A tím, že po pěti týdnech rotují, tak se dětem neokoukají. Trenéři si s nimi mohou víc hrát a věnovat se jim,“ přibližuje.

Pro učitele je zase program inspirací. „Až 93 procent učitelů chce, aby program pokračoval. Pomáhá jim. Učitelé na prvním místě uvádí, že jde především o inspiraci, kterou mohou čerpat a přenášet do dalších hodin,“ dodává.

Důležitost dobrodružství

Aleš Pokorný z Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě poukazuje na to, že společnost příliš zpohodlněla: 

„Žijeme v příliš komfortním a bezpečném světě. Pozoruji to na kolektivech kolem sebe. Myslím, že jsme ztratili základní instinkty pohybu. Nejenom v přírodě, ale v jakémkoliv prostředí, kde žijeme. Záměrně si odstraňujeme ze života překážky a bariéry. Je to pochopitelné, ale možná si úplně neuvědomujeme, o co všechno tím přicházíme,“ upozorňuje v podcastu Reparát.

Čtěte také

Jak naučit děti na zdravé jídlo? „Pašovat“ nové chutě do nezdravých pokrmů i zapojit žáky v jídelně

Vystoupit z komfortní zóny přispívá podle Pokorného k odolnosti a připravenosti na fakt, že svět vždy bude proměnlivý a nepředvídatelný. 

„Myslím si a napovídají tomu mnohé studie, že míříme do světa, kde nebude tolik garancí a kde se budeme muset být schopni o sebe postarat více. Tím nechci říct, že svět bude, nebo je a priori nebezpečný, ale můžeme říct, že bude nejistý, nepředvídatelný, zmítaný změnami všeho druhu: počínaje klimatem, rozvojem technologií a konče geopoliticky,“ varuje a doplňuje:

„Je potřeba se připravovat na tento svět, umět se o sebe postarat. To je to, o co nám jde – umět vykročit za hranu známého a učit se zkoumat svět, který neznám.“

Nadační fond dobrodružné výchovy v přírodě poskytuje takzvané dobrodružné granty, jimiž podporuje podniky a projekty, které v sobě mají dobrodružství. V praxi to znamená, že o granty mohou žádat sportovní a skautské oddíly, školy i neformální uskupení lidí.

Pokorný zdůrazňuje, že důležitá je i metodická podpora, jak takové dobrodružství vlastně připravit.

„Traduje se, že jsme národ skautů, Rychlých šípů a houbařů. Ale ono to přestává být pomalu pravda. Proměňuje se to generačně. Víme, že dnešní děti už tento kontakt nemají a je potřeba to znovu objevovat,“ dodává.

Poslechněte si celý podcast Reparát.