V tokijské čtvrti Asakusa jako by se slavilo každý den
V jedné z nejnavštěvovanějších a nejslavnějších oblastí japonské metropole se mísí vůně pečených koláčků, smažených dobrot i vonných tyčinek z buddhistického chrámu. Každý den tady vypadá, jako by se konala nějaká slavnost. Nasát vůně i atmosféru se vydala reportérka Marie Machytková.
Kdo se vydá prozkoumávat tokijskou čtvť Asakusa, pravděpodobně začne trasu návštěvou chrámu a svatyně Sensódži. I moje průvodkyně Akiko a Tošiko trvaly na tom, že se musíme sejít právě u slavné hlavní brány Kaminarimon.
Tokio se těší z rozkvetlých sakur. Patří k tomu piknik pod rozkvetlými stromy a uvolněná atmosféra
Jaro patří v Japonsku mezi nejoblíbenější roční období. Po celé zemi totiž rozkvetou sakury a parky, aleje a kopce se zahalí do růžového hávu. Jemné kvítky jsou ale k vidění jen pár dní, než je zase z třešňových větví odnese vítr. Japonci proto neváhají, a při první příležitosti výrážejí na hanami neboli pozorování květů. A když se jich v jednom z největších tokijských parků sejdou tisíce, je z toho rázem událost měsíce. Vyrazila mezi ně i reportérka Marie Machytková.
Hned za branou začíná ulice Nakamise, asi nejslavnější ulice z celé čtvrti. Dá se tu sehnat téměř cokoliv, ale hlavně jídlo.
Stroj na koláčky
U jednoho z místních stánků je pořádný rámus. Vydává ho automatizovaný stroj na pečení sladkých koláčků ningjójaki. Malé pánvičky se točí dokola jako na kolotoči a každou vteřinu vyklopí jeden koláček.
Místní prodavač Watabe má s odchytáváním a balením koláčků plné ruce práce. Ale pochvaluje si, že je díky mechanizaci pořád co prodávat a že o zákazníky nouze není: „Uvnitř je jen sladká fazolová pasta. A není to ruční výroba, takže je to hodně levné a lidi si koláčky rádi kupují. Hlavně malé děti k nám často chodí.“
Levné, ale stojí za to
Tři koláčky stojí v přepočtu asi dvacet korun, ale levně rozhodně nevypadají. Mají krásně zlatavou barvu a jsou i dokonale vytvarované.
Je libo kávu od robota? V Tokiu vám ji připraví robotický barista Sawyer
Kdybyste zrovna teď byli v Tokiu a dostali chuť na kávu, mohli byste si zajít do Divné kavárny. Tak se jmenuje podnik, který tam dnes otvírají pro veřejnost. Mají tam hodně, ale opravdu hodně zvláštního baristu – robota. Je první svého druhu v Japonsku.
„Stroj nám koláčky peče v různých tvarech, máme tu třeba rybičky, slavný lampion, který visí u vchodu do téhle ulice, nebo různá zvířátka. A i když to vypadá poměrně moderně, dělají se takhle už sto let,“ poznamenává Watabe.
Každodenní slavnost
Tady v ulici před chrámem Sensódži by se daly jen jídlem trávit dlouhé hodiny. Tošiko mě ale upozorňuje, abych nezapomínala, že jsem vlastně jednou nohou na posvátné půdě s opravdu dlouhou tradicí.
„Chrám a svatyně Sensódži tu byly už před tisíci lety. A jak sem proudili poutníci, postupně obchůdků přibývalo,“ popisuje. „Díky těm obchodům to tady vypadá, jako by každý den byla nějaká slavnost,“ pochvaluje si Akiko místní atmosféru.
Kimono už neletí
Tu skvěle doplňuje i spousta slečen v pestrobarevných kimonech. Podle Tošiko to ovšem nejsou Japonky, ale asijské turistky, které mají kimono vypůjčené jen pro parádu a hezké fotky.
„Málokterá Japonka už si dnes vezme na běžnou návštěvu chrámu nebo na výlet za zábavou Kimono. Nosíme je opravdu jen při velice významných příležitostech. Obliba kimon stále klesá a jsou jich proto plné second handy,“ vysvětluje průvodkyně. I ona prý svoje kimona už dávno prodala, protože ji nebaví se pořád obmotávat vrstvami látky.
Cizinec se proveze
Japonky, nebo ne. Děvčata v kimonech rozhodně Asakuse přidávají na kráse. A působí mimořádně exoticky, obzvlášť když se nechávají vozit tradiční rikšou. Ulice jsou těchto dvoukolých vozítek plné.
Tahají je mimořádně statní Japonci, jedním z nich je i mladík Júdai: „Je to sice těžká, ale opravdu zábavná práce. A není to jen o běhání. Při tahání rikši také zákazníkům povídám o Asakuse. Člověk ale musí hodně jíst a spát, aby měl sílu.“
Tisícileté posvátné místo odolalo času i lidem. Taoistický chrám Čína obestavěla mrakodrapy
Metropolí nejlidnatější čínské provincie S'-čchuan je Čcheng-tu, jedno z největších čínských měst a zároveň páteř čínského plánu na rozsáhlou industrializaci a osídlení západních provincií. Už přes tisíc let stojí v jeho středu chrám Čching-jang. Odolal všem válkám, komunistickým experimentům i silným zemětřesením.
Že je síla opravdu potřeba mi potvrzuje i další místní tahač Takuja: „Víte, hlavně cizinci bývají opravdu těžcí, ale ať už přijde kdokoliv, my ho svezeme. A po práci si pak dopřejeme horkou koupel, ta je dobrá na záda.“
Chrám především
Takuja mi pak nabízí svoje služby. Čtvrthodinka jízdy ale stojí stejně jako měsíční účet za elektřinu, a tak jeho záda raději nechávám odpočívat. I to je kouzlo Asakusy. Pradávná obchodní a zábavní čtvrť má něco pro každého.
Ty nejlepší věci jsou tady ale stejně zadarmo. Také pro moje průvodkyně tu prý totiž hraje hlavní roli chrám Sensódži a místní božstva.
Související
-
Hara hači bu. Japonské rčení skrývá kouzlo dlouhověkosti...
Japonci jsou dlouhodobě předmětem úcty a studií díky své dlouhověkosti. Průměrná délka života je tu delší než prakticky kdekoli jinde na světě. Může za to i tamní s...
-
Japonská muzea sázejí na technologie a interaktivní přístup
Pro obyvatelé japonské metropole je běžné strávit volnou neděli v muzeu. Několikrát do roka si zajdou i do National Art Center, aby se nechali překvapit novou expozicí.
