Trest smrti jako spravedlivá odplata? Proti byl i Václav Havel
Nedlouho po sametové revoluci se v Československu rozproudila debata ohledně trestu smrti. Ten byl spojován s represí minulého režimu. Bouřlivé diskuse se tehdy vedly nejen mezi politiky, ale i v nejširší veřejnosti.
Jeho zastánci tvrdili, že jde o spravedlivý akt odplaty a jediný účinný způsob, jak se vypořádat s nejzávažnější kriminalitou.
Odpůrci, mezi něž patřil i prezident Václav Havel, naopak namítali, že absolutní trest je nehumánní a ve své podstatě neúčinný, zároveň poukazovali na jeho možné zneužití, nevratnost či riziko odsouzení nevinného.
Tečku za veškerými polemikami učinil 2. květen 1990, kdy tehdejší federální shromáždění schválilo zákon č. 175/1990 Sb., který trest smrti (s platností od 1. června) definitivně zrušil. Pro zrušení hlasovali zejména poslanci Občanského fóra, proti byli hlavně komunisté. Rok nato byl trest smrti v souladu s článkem 6 Listiny základních práv a svobod zakázán i ústavně. Nejvyšším trestem je od té doby v našem trestním řádu doživotí.
Trest smrti nebyl v českých zemích ničím neobvyklým. S výjimkou období vlády císaře Josefa II, kdy byl na pár let zrušen, se popravovalo prakticky v průběhu celých našich dějin.