Režisér je osamělý běžec, i proto jsem ráda v kolektivu, kterému jde o stejnou věc, říká režisérka Hana Burešová
Hana Burešová, divadelní režisérka. Moderuje Veronika Štefanová
„Když mi oznámili, že jsem získala Cenu Ministerstva kultury, zpotila jsem se hrůzou, protože to znamenalo vylézt na jeviště, kam nepatřím,“ říká s nikterak velkou nadsázkou ředitelka a duše pražského Divadla v Dlouhé Hana Burešová. Divadlu by ráda pomohla najít nové tvůrčí osobnosti, ovšem s Veronikou Štefanovou mluvila také o své lásce k folkloru anebo o tom, proč ji těšila spolupráce s Petrem Skoumalem či Vladimírem Franzem.
Její rodnou čtvrtí je pražský Smíchov, kde jako malá holka prolézala sklepy, na tamní poliklinice zkoumala mechaniku páternosteru a hrála si s kamarády na tři mušketýry. V dospělosti ji štvalo, kolik nepřesností nabízí filmové ztvárnění tohoto příběhu, a tak se rozhodla, že knihy o strastech d´Artagnana a spol. převede do divadelní řeči.
V ND Brno měli její Tři mušketýři premiéru v roce 2008, v pražském Divadle v Dlouhé pak v roce 2012. Divadlo v Dlouhé oslavilo v listopadu 2021 pětadvacáté výročí, a byla to právě Hana Burešová, která se svým kolegou, před čtyřmi lety zesnulým režisérem Janem Bornou, scénu zakládala. Vyprofilovala se především díky spojení dvou poetik – Bornovy hravé, často kabaretní a náročné, stylově a tematicky rozmanité linie Hany Burešové.
Vize a zkušenosti výhodou
Ačkoliv divadlo podle ní mělo, má a bude mít smysl a práce s textem ji stále baví, pomalu se začíná porozhlížet po svých nástupcích; tím spíš, že tandem SKUTR nedávno zvítězil v konkurzu na vedení Činohry Národního divadla. Ideální kandidát by měl mít zkušenosti a vizi, stejný náhled na divadlo jako takové ale nutnost není. „Nikdy jsme se nebránili dělat divadlo otevřené. Zvali jsme na hostování řadu režisérů a herců, chtěli jsme, aby se diváci seznámili i s jinou tváří, než jakou jsme představovali s Honzou Bornou,“ konstatuje.
Tvorba Divadla v Dlouhé ovlivnila několik generací diváků, představení pro děti, kabaretní tvorba (Bornovy kousky Vian – Cami plus v rozhovoru zmiňovaný Prévert - Bulis) anebo taktéž zmiňovaný Polední úděl tandemu Hana Burešová – Štěpán Otčenášek byly diváckými hity. Přesto má režisérka dlouhodobě potíž s pochvalou sebe sama.
Režisérskou práci vnímá jako samotářskou záležitost. Text musí „vysedět“ doma nad bílým papírem, zkoušky sleduje z prázdného hlediště. „Mám sice druhé oči dramaturga Štěpána Otčenáška, který je zároveň mým manželem, jeho oči si ale taky někdy musí odpočinout. A tak si to někdy kompenzuju tím, že vyběhnu na jeviště mezi herce, dotknu se jich a vyzkouším si to, co po nich jako režisérka chci. Jsem ráda součástí kolektivu, kterému jde o stejnou věc.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Zdena Salivarová: Honzlová. Příběh dvacetileté dívky z pražské periferie padesátých let 20. století
-
David Drábek: Koule. Výpověď o síle, utrpení a humoru v nelehké době
-
Dorota Ambrožová: Poslední léto. Mimořádně silné svědectví o komplikovaném dospívání mladé dívky
-
Fernando Vallejo: Madona zabijáků. Láska v dešti kulek aneb Narcos pro intelektuály
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
