Přítomnost v tanci je klíčem, je to jako v meditaci, říká tanečník a choreograf Ondřej Vinklát
Byl prvním sólistou Baletu Národního divadla a získal tři Ceny Thálie. Nakonec se ale rozhodl pro nezávislý tanec v Dekkadancers, kde je uměleckým šéfem. „Každé představení je jedinečné a liší se od toho předešlého, snažíme se diváky překvapovat,“ říká ve Vizitce. V čem je taneční scéna u nás raritní? A jak se stane, že tanečník začne nenávidět svou roli? Ptá se Karolína Koubová.
Související
-
Do tance jsem byl zažranej, nikdy jsem se na jevišti nestyděl, říká choreograf Jiří Bubeníček
S bratrem Ottou na konzervatoři trénovali brzy ráno a domů odcházeli poslední. Ve Vizitce popisuje, jak jako choreograf s tanečníky pracuje a že má rád při zkoušení pohodu.
-
Chytit moment za pačesy. Taneční improvizace je cesta odvahy, říká choreografka Mirka Eliášová
Improvizace ji lákala už v době studií na Taneční fakultě pražské HAMU. Tehdy, na začátku 90. let, ale na oboru choreografie nebyla „na pořadu dne“.
-
Tanec? To je noblesní způsob komunikace, říká tanečnice a choreografka Marie Kinsky
Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s ČR, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
Nejposlouchanější
-
William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. Jan Pivec jako tragikomický hrdina slavné komedie
-
Jan Weiss: Sen o tisíci patrech. Fantaskní a vizionářské sci-fi ze třicátých let
-
Petr Stančík: K smrti silné voňavky. Uťatá hlava zločince znovu promluví
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
