Podél Dyje od pramene k soutoku na kolech

Naši cestu jsme začali nedaleko malebné vesnice s ještě krásnějším názvem Panenská Rozsíčka v nadmořské výšce657 metrů. Cesta od pramene do Břeclavi, tedy nedaleko od soutoku Dyje s Moravou jsme zvládli za tři dny, ale pro důkladnější poznání krajiny, bohaté a nevšední historie měst a obcí, řeky a lidí, kteří kolem ní žijí rozhodně doporučuji rozvrhnout si cyklovýlet minimálně na pět dní. Na trase vás totiž čeká spousta zajímavých míst, která jsou ale i uprostřed letní sezóny jaksi stranou zájmu turistů. Pro ty, kteří dávají přednost klidnějšímu prostředí pak vřele doporučuji vychutnat si zejména horní tok řeky, který je stejně klidný jako krajina, kterou protéká.

Pokud se rozhodnete pro putování podél Dyje doporučuji dojet vlakem do Jihlavy případně ještě lépe do Třeště. Odtud je to k prameni Moravské Dyje necelých pět kilometrů, ovšem stále do kopce. Místo, kde Moravská Dyje pramení je udržované a doslova vás vybízí k odpočinku. Z Panenské Rozsíčky pak za odměnu klesáte až do Telče. Řeka Telč sice míjí, ale vy byste si neměli nechat ujít prohlídku historického jádra města zapsaného na seznam UNESCO. Telč je také na dlouhou dobu posledním místem, kde se setkáte s davy turistů. Dyje pak pozvolna plyne směrem na jih do Dačic, Nového Hobzí až k česko-rakouským hranicím u obce Písečné. Tady se zakousne do lesnatých údolů údolím se spoustou malých vesniček a osamocených mlýnů až dorazí do historického městečka Raabs and der Thaya, aby se pod zdejším hradem potkala se svojí rakouskou sestrou Deutsche Thaya.

Moravská Dyje u Nového Hobzí. .jpg|foto: Petr Hladík

Odtud už řeka dál pokračuje pod jednoduchým názvem Thaya či Dyje. Pod Raabsem zmohutní, ale stále zůstává klidná. Vytváří dlouhé zatáčky a podtrhuje tak malebnost hlubokých a širokých údolů česko-rakouského pohraničí, které má mimochodem velmi zajímavou historii. Například ve středověku bylo hrabství Raab v češtině označováno jako Rakousko – dnes tímto názvem označujeme celou zemi. Stejně zajímavý je i nedaleký Drosendorf, jediné rakouské městečko, ve kterém jsou zachovalé kompletní středověké hradby nebo malebný Hardeg, vsazený do hlubokých skalnatých údolí. Zdejší hrad byl kdysi největším v celém Rakousku a byl také významných hospodářským centrem. Jeho výsadní postavení mu však v sedmnáctém století sebral nedaleký Retz – vinařské centrum a náš další cíl.

oprava závady na kole.jpg|foto: Petr Hladík

V Retzu se krajina významně proměnila . Z poklidné hornaté části, ve které údolí s řeknou skýtaly také trošku chladu a závětří jsme se dostali do rovinaté oblasti ohraničené Národním parkem Podyjí a Pálavou. Dolnorakouská varianta trasy podél Dyje, kterou jsme zvolili i my, měla jednu nespornou výhodu. Byli jsme stále mimo dosah davů cyklistů, kteří okupují moravskou stranu hranice a rozjásaně popojíždí kolem vinných sklípků. Řeka Dyje se zde ztrácí do soustavy mlýnských a zavlažovacích kanálů. Cesta na kole mezi vinicemi a vinnými sklípky však byla mírně řečeno ubíjející. Svůj cíl jsme viděli už několik hodin předem, ale dostat se k němu v parném létě a při mírném protivětru, bylo stejně zábavné jako sedět čtyři hodiny v tělocvičně na rotopedu. S příjezdem pod Pálavu se cesta stala znovu pestřejší. Projížděli jsme kolem Novomlýnských nádrží k dalšímu lákadlu Lednicko-Valtickémá areálu. Z něj jsme zamířili lužním lesem do cíle našeho výletu v Břeclavi. Soutok Dyje s Moravou jsme tentokrát nedosáhli. Ale já vím, že se k Dyji ještě určitě vrátím.

Hrad v Hardegu býval kdysi výzmanmých hraničním hradem..jpg|foto: Petr Hladík