Petr Fischer: Sedmé vítězství Josefa Váni
Když Josef Váňa loni zvítězil ve Velké pardubické, bylo to nečekané, výjimečné. Jeho kůň Tiumen nepatřil mezi favority a Váňa byl jako tehdy šestapadesátiletý jezdec takříkajíc za zenitem. Letošní opakovaný triumf, v pořadí sedmý, už takové nadšení nebudí.
Váňa dokázal titul obhájit, což bývá těžší než prvotní překvapení, ale tentokrát už jako velký favorit dostihu a mírně očekávaný vítěz. Každá událost zkrátka ředí svůj význam a velikost tím, že se opakuje, protože právě toto někdy nekonečné opakování dělá z události běžnou věc. I velká Váňova vítězství by se časem mohla stát rutinou jako kdysi tituly bratří Pospíšilů v kolové.
Oslavy velkého jezdce – který, jak řekl loni prezident, vítězstvím dokázal, že ve sportu nejsou důležité věkové hranice – by byly namístě, i kdyby Váňa v cílové rovince neblokoval Amanta Grise a skončil druhý. Je také jasné, že právě úspěchy veterána Váni, zvětšené patřičně mediálním poblázněním, přitahují k dostihovému sportu lidi, kteří by o něj běžně možná ani nezavadili, což je patrně největší Váňova služba jezdectví. Přesto nad závodištěm v Pardubicích zůstala viset otázka, jestli Váňovy rekordy kromě mediální pozornosti opravdu pomáhají zvětšovat konkurenci a kvalitu jezdců, nebo zda je to pouze samoúčelná snaha jednoho vynikajícího žokeje a trenéra, pracujícího na své nesmrtelnosti.
Pochybnosti sem vnesl i Josef Váňa mladší, když po dojezdu prozradil, že Tiumen byl letos připravován právě pro něj, jen si ho otec do pardubické nakonec vzal sám. Šestý jezdec v pořadí obtížně skrýval mírné zklamání, jakkoliv vítězství otci samozřejmě přál. Bylo však vidět, že by už rád závodil bez přítomnosti otcovy postavy a její profesionální i veřejné hegemonie.
Oči Josefa Váni mladšího jako by nenápadně sdělovaly, že velkým sportovcům sluší odvaha skončit. Hokejový brankář Dominik Hašek se možná bude vracet do šedesáti, protože si nedokáže představit jiný život než v brance. Josef Váňa naštěstí už ví, že šedesátku oslaví jako trenér. Včera několikrát až mysticky prohlásil „sedm a dost“. A slovo největšího fenoménu českého dostihového sportu nelze brát jinak než vážně.
