NASA testuje 3D tiskárnu využívající měsíční prach. V budoucnu by mohla fungovat přímo ve vesmíru

„Trvale udržitelné město klade důraz na zdraví svých obyvatel a to, aby se v něm dobře a bezpečně žilo dětem, lidem s omezením a také starším lidem a seniorům. Takové město dává vyvážený prostor všem způsobům dopravy, nejen autům,“ říká hlavní koordinátorka výzvy Dominika Lenthárová.

Akci pořádá spolek AutoMat už 14. rokem. Kromě propagace udržitelné dopravy chtějí organizátoři poukázat na zlepšení psychické a fyzické kondice. Dalším benefitem je podle pořadatelů také netradiční forma teambuildingu, tedy zlepšení týmové spolupráce. Mnoho účastníků si podle organizátorů vytvoří nové návyky a do práce chodí pěšky nebo jezdí na kole i po skončení akce.

Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2023 jezdí téměř dva miliony zaměstnaných Čechů do práce automobilem. Městskou hromadnou dopravu využívá při cestách do zaměstnání lehce přes 500 tisíc Čechů. Při cestě do práce využívají MHD častěji než automobil Pražané, ve všech ostatních krajích vede automobil.

„Chceme-li odpovědné spotřebitele, musíme jim poskytnout přesné informace. Stále více cestujících se stará o svou environmentální stopu a vybírají si výrobky a služby s lepší environmentální výkonností. Zaslouží si přesné a vědecké odpovědi, nikoli vágní nebo nepravdivá tvrzení,“ uvedla místopředsedkyně EK pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová.

Komisi vadí například používání výrazů „zelený“, „udržitelný“ nebo „odpovědný“ v nepodložených případech nebo používání jiných implicitních environmentálních tvrzení.

Za klamavé praktiky Komise označuje taky používání pojmu „udržitelná letecká paliva“ bez jasného doložení dopadu těchto paliv na životní prostředí. Za další potenciálně problematické tvrzení Komise označuje to, že letecká společnost směřuje k nulovým čistým emisím skleníkových plynů bez jasných a ověřitelných závazků, cílů a nezávislého systému monitorování.

Evropská komise názvy aerolinek zatím nezveřejnila, protože vyšetřování je teprve v předběžné fázi. V současnosti Komise čeká na odpovědi od aerolinek a poté projedná navrhovaná řešení. Pokud letecké společnosti nepodniknou nezbytné kroky k rozptýlení obav uvedených v dopise, mohou následovat další opatření včetně sankcí.

V žebříčku jsou i bloggeři nebo lidé, kteří používají sociální sítě jako svoji hlavní platformu pro šíření názorů. Mezi vězněnými je například občanská novinářka Zhang Zhan. Za mříže se dostala v roce 2020 kvůli tomu, že informovala o počátcích šíření koronaviru ve městě Wu-chan.

Obzvlášť vážná je situace na severozápadě Číny, kde žije početná ujgurská komunita. Ujgurové čelí v Číně dlouhodobé perzekuci ze strany úřadů. Ve vězení je tam například ujgurská básnířka Gulnisa Imin, která si odpykává více než sedmnáctiletý trest vězení za to, že podle úřadů její básně podporují separatismus.

V posledních letech se situace v Číně podle britského Guardianu zhoršila. Může za to i přijetí Zákona o národní bezpečnosti v Hong Kongu, na základě kterého úřady podle lidskoprávních organizací zasahují proti kritikům režimu.

Nedemokratické režimy po celém světě vězní kvůli projevení vlastního názoru nejméně 339 spisovatelů. Třetinu z nich poslal za mříže čínský autoritářský režim. Dalšími zeměmi s vysokým počtem vězněných spisovatelů jsou Írán, Rusko, Saúdská Arábie nebo Turecko.

Čínští spisovatelé překročili stovkovou hranici poprvé, novinářům, kteří nemohou v Číně svobodně pracovat, se to podařilo už v roce 2020, jak informovala francouzská organizace Reportéři bez hranic.

Podle Reportérů bez hranic je Čína, co se týče svobody tisku, na 179. místě ze 180 zemí. Tamní režim aktuálně zadržuje 109 novinářů nebo mediálních pracovníků.

Když provincie v roce 2023 dekriminalizovala (nikoli legalizovala) držení malého množství zakázaných drog, byl tento krok považován za dramatické přehodnocení právního systému. Podle kritiků dlouho sloužil k trestání lidí užívajících drogy a trpících závislostí. Experimentální tříletý zkušební plán se měl týkat držení malých dávek tvrdých drog jako je kokain, heroin, metamfetamin, fentanyl a morfin a měl být monitorován na federální i provinční úrovni.

Kanadský ministr zdravotnictví tehdy prohlásil, že bude sloužit jako vzor pro ostatní jurisdikce, a ministr zdravotnictví provincie uvedl, že „změní směr“ eskalující opiátové krize v Britské Kolumbii, kterou způsobují nekvalitních pančovaná narkotika.

Provincie, která dříve získala výjimku z federálního zákona o kontrolovaných drogách a látkách, nyní požádala o její zrušení. Důvodem je hlavně znechucení veřejnosti z otevřeného užívání drog a rostoucí počty úmrtí z předávkování. „Zachování bezpečnosti lidí je naší nejvyšší prioritou,“ řekl premiér Eby. „Soucítíme s lidmi, kteří se potýkají se závislostí, neakceptujeme ale pouliční nepořádek,“ dodal.

Zatímco osobní držení 2,5 g tvrdé drogy bude povoleno v soukromých prostorách, policie bude moci brzy zabavit ty látky, které lidé budou užívat na veřejných místech. Rozhodnutí provincie ostře kritizovali někteří politici a také skupiny obhájců lidských práv.

„Je to naprostý unikát,“ řekl Richard Parker, tajemník skupiny Norton Disney History and Archaeology Group. Na rozdíl od jiných nálezů je nepoškozený. „Náš dodekaedr je v naprosto báječném stavu. Ti, kdo ho používali, si ho zjevně velmi cenili,“ řekl Parker. „Musel existovat velmi důležitý důvod, aby byl uložen do země právě tímto způsobem.“ Dvanáctistěn z Norton Disney je jedním z největších objevů svého druhu – měří 8 centimetrů na výšku a váží 254 gramů.

Parker uvedl, že v římské literatuře neexistují žádné popisy dodekaedru a ani na mozaikách nebyl zobrazen. „Dosud objevené dvanáctistěny mají různou velikost. To znamená, že nesloužily k měření,“ vysvětlil. „Protože náš nález není poškozený a nemá žádné známky opotřebení, je nepravděpodobné, že by sloužil jako nástroj,“ dodal. Historici navzdory rozsáhlému výzkumu stále s určitostí nevědí, k čemu záhadné dvanáctistěny sloužily. Skupina archeologů Norton Disney má ale jednu pracovní teorii: „S největší pravděpodobností se jednalo o nějakou formu náboženského nebo rituálního předmětu,“ vysvětluje Parker. „Římané byli velmi pověrčiví a obecně vyžadovali znamení, která jim umožňovala rozhodovat se v každodenním životě,“ dodává.

Paradoxně na území samotného Říma nebyl dosud nalezen dvanáctistěn ani jediný. V římské literatuře nejsou známy žádné popisy ani kresby těchto dvanáctistěnů. Dodekaedry tak zůstávají mystériem.

Pilotní systém v prefektuře Toyama ve středním Japonsku bude sledovat živé přenosy z městských a soukromých bezpečnostních kamer. Pokud identifikuje medvědy v obydlených oblastech, okamžitě pošle varování příslušným místním úřadům, policii a lovcům. Umělá inteligence se bude využívat také ke sledování pohybu medvědů a k předvídání místa jejich budoucího pobytu.

Jako důvod nárůstu střetů s medvědy se uvádí nedostatek potravy všežravých šelem v přírodě. Za medvědí podvýživu může špatná úroda bukvic a žaludů, méně malých zvířat a mizející pole zemědělských plodin, které souvisí s vylidňováním venkova. Zvířata pak hledají potravu v blízkosti lidských obydlí.

Další systém sledování pomocí umělé inteligence se zkouší ve městě Hanamaki v severovýchodní prefektuře Iwate, kde je podél řek tekoucích z nedalekých hor směrem k městu nainstalováno 30 kamer. Město spolupracuje s výrobcem bezpečnostního systému na opatření, které má zvířata odradit od vstupu do obydlených oblastí, aniž by je usmrtil. Pokud bude tento program úspěšný, plánují ho úřady zavést i v dalších částech země, kde jsou velké populace medvědů.

Počet medvědů v Japonsku soustavně roste. Černých medvědů baribalů je tam podle dostupných odhadů asi 44 000, v roce 2012 jich bylo asi 15 000. Statistika navíc nezahrnuje prefekturu Hokkaidó, kde podle odhadů žije asi 12 000 hnědých medvědů ussurijských, jejichž populace se od roku 1990 zdvojnásobila. Medvědi ussurijští jsou mnohem větší než jejich černí kolegové ve zbytku Japonska. Mohou vážit i více než 300 kg a běhat rychlostí až 50 km za hodinu.

Novela ohrožuje ty, kteří jsou nejvíce zranitelní, uvádí kritici nového zákona, který v Iráku trestá vztah dvou osob stejného pohlaví. Původně tamní legislativci zvažovali i zákon, který za homosexualitu navrhoval trest smrti.

Zastánci změn tvrdí, že přísnější zákony pomohou udržet náboženské hodnoty ve státě. Irák je konzervativní země, kde sexuální menšiny žijí v ilegalitě. Poslanec Amir al-Maamouri řekl pro Shafaq News, že nový zákon je „významným krokem v boji proti sexuálním deviacím vzhledem k pronikání ojedinělých případů odporujících islámským a společenským hodnotám“.

LGBT lidé jsou v Iráku již dlouho terčem útoků úřadů, které k jejich trestání dříve používaly jiné zákony o morálce. Podle nové legislativy hrozí vězení také těm, kdo propagují homosexualitu nebo prostituci, lékařům, kteří provádějí operace na změnu pohlaví, a mužům, kteří se „záměrně“ chovají jako ženy. Human Rights Watch a další lidskoprávní organizace rovněž podrobně popsaly několik případů únosů, mučení, znásilnění a vražd homosexuálů.

Obhájci lidských práv nový zákon odsoudili jako útok na komunitu LGBT+ v Iráku. Kritizuje ho i nevládní organizace Amnesty International, která jej označila za „porušení základních lidských práv“. Britský ministr zahraničí David Cameron mezitím označil pozměňovací návrhy za „nebezpečné a znepokojivé“. „Nikdo by neměl být terčem útoků kvůli tomu, kým je,“ napsal na síť X.

Geerte Pieningová musela v roce 2015 zaplatit vysokou pokutu za močení na veřejnosti. To ji přimělo zahájit kampaň za více bezbariérových záchodů. Vše začalo v roce 2015, kdy se Geerte jedné noci vracela z baru domů a nutně si potřebovala odskočit. Nejbližší veřejná toaleta byla ale vzdálená 2 km. Uchýlila se tedy do boční uličky a přemluvila své přátele, aby ji kryli. Brzy se ale objevila policie a udělila jí pokutu. Málokdo mohl předvídat, co bude následovat. Po devítiletém boji za „rovnost při močení“, kdy tisíce lidí několikrát vyšly do nizozemských ulic, Amsterdam tento měsíc oznámil, že v říjnu otevře další veřejné toalety.

Den poté, co Pieningová dostala pokutu, napsala dopis, v němž se proti ní ohradila a poukázala na to, že v Amsterdamu je 35 veřejných pisoárů pro muže a pouze tři veřejné toalety pro ženy. Po dvou letech dostala předvolání k soudu. Začala to šířit dál a k soudu se dostavilo asi 20 zástupců médií. Soudce její odvolání zamítl. Vyjádřil také svůj vlastní názor na tuto záležitost a řekl Pieningové, že navzdory nedostatku ženských toalet měla využít pánský pisoár. „Možná to není příjemné, ale je to možné," dodal.

Později se svými blízkými Pieningová nad soudcovým návrhem přemýšlela. „Všichni jsme se tomu smáli,“ řekla. V zemi byla ale reakce mnohem ostřejší. Rozhořely se protesty. „Ženy z celé země jsou zvány, aby demonstrovaly (ne)možnost močení do veřejného pisoáru postaveného pro muže,“ uvedli organizátoři jednoho protestu s názvem „Power to the Peepee“. Jiní účastníci protestu zveřejnili na internetu fotografie, na kterých se pokoušejí o ambiciózní gymnastické pózy, aby vyhověli soudcovu návrhu.

Trvalo léta, než se podařilo dosáhnout konečného vítězství; tento měsíc Amsterdam oznámil, že od října budou k dispozici nové bezbariérové veřejné toalety. Mezi těmi, kdo tuto zprávu oslavovali, byla i Pieningová. Podle ní bylo uplynulých devět let rychlokurzem, jak může design měst - často odkazující na dobu, kdy se od žen očekávalo, že zůstanou v domácnosti - aktivně vylučovat část populace.

Seniorka Patricia řekla, že jí chyba přijde spíše vtipná, ocenila by ale, kdyby ji opravili. Jednou se totiž například stalo, že personál letiště pro ni neměl připravený vozík v blízkosti terminálu. Očekávali totiž dítě, které by mohl přenést, a ne starší ženu. Musela tak delší dobu čekat. Je pro ni také složité zarezervovat si lístek pro dospělé.

Vypadá to, že za problém může počítačový systém, který nedokáže zpracovat datum narození tak daleko v minulosti. Maximální věk pasažérů je v něm nastavený na 100 let. Jedná tím pádem tak, jako by člověk objednávající letenky udělal chybu, a datum přepíše. A proto stále nastavuje Patricii o sto let nižší věk.

Patricie cestovala sama až do svých 97 let.  Nyní jí už pomáhá rodina. „Mám teď trochu problémy se zrakem, takže potřebuju pomoct,“ řekla.

Patricie tvrdí, že problémy s IT ji od létání nemohou odradit. A těší se na svůj další let na podzim. To už jí bude 102. A je možné, že v té počítače leteckých společností už budou s jejím skutečným věkem pracovat.