Modrá krev: František Karel a Jan Podstatští-Liechtensteinové

12. červenec 2015

Když jedete po D1 do Brna, u Velkého Meziříčí tam na skalním ostrohu krajině dominuje majestátní zámek. Jeho majitel byl kdysi u vraždy arcivévody Ferdinanda i na gestapáckých seznamech odbojářů. Ani jeho potomci a současní majitelé bratři Podstatští neměli nudný život.

Ke jménu bratrů Františka Karla a Jana Podstatských patří přídomek Lichtenstein. Jejich dědeček v kraji rozvíjel rybníkářství a to tak úspěšně a rozsáhle, že se mu dodnes říká Velekapr.

Auto pro arcivévodu

V jeho automobilu zahynul v Sarajevu v roce 1914 následník trůnu, Podstatský byl jeho pobočníkem. Dodnes má rodina zakrvácený kapesník, kterým utíral svému raněnému příteli ústa.

Otec obou našich hrdinů za války pomáhal odboji. Dokonce se ocitl na prvním místě seznamu místního gestapa. Nic mu ale nemohli přímo dokázat, a tak si netroufli.

Poválečný exil

Oba současní pokračovatelé rodinné tradice po roce 1948 museli spolu se svými rodiči odejít do exilu, a tak jsme se s nimi během jediného zimního odpoledne dostali do Chile, Kanady, do blízkosti Otty Habsburského, do pilotní kabiny letadla, prodávali jsme víno po celém světě...

Jan Podstatský - Lichtenstein

Velkou výbavou jim do života byl životní přístup jejich matky Josefiny. Pro mnohé by asi byla možná trochu přísná. Zato ale zásadová. Každý její den začínal cestou do kostela. Když byly její děti malé a přišly třeba s tím, že se řízly, byla k nim vlídná a laskavá, ale pláč netolerovala.


Když v roce 2009 Tomáš Černý a Martin Groman natočili dokument s bratry Františkem a Antonínem Kinskými, netušili, kam až to dospěje. V dalším roce přibyl Zdeněk Sternberk, po něm Antonín Bořek Dohalský a nakonec Tomáš Czernin. Z jednoho pořadu vznikl cyklus Modrá krev.

Zapomeňte češtinu!

A tak jen co Josefina Podstatská se svými dětmi přejela v dobytčáku v roce 1948 hranice do Rakouska, řekla jim: „A teď zapomeňte češtinu.“ V tomto bodě ji tedy neposlechli doslova, ale 40 let česky nemluvili a je to znát ještě dnes.

„Zato maminka,“ pokračuje Jan, „když se vrátila, od první chvíle mluvila dokonale. Nám češtinu zakázala, ale sama si ji udržela.“ Na zámku pod dálničním mostem ve Velkém Meziříčí je dnes opět živo a všichni tři sourozenci, František Karel, Jan i sestra Marie, tu žijí i s rodinami.

Brána do areálu zámku Velké Meziříčí

Máme zámek pod mostem

Jen nejstarší z nich si místo zámku vybral domek s velkou zahradou a nádherným starým skleníkem, který k zámku přiléhá. V Kanadě si ostatně jeden dům postavil vlastníma rukama, a tak mu asi menší rozměry bytu vyhovují.

„Jenom je škoda,“ loučí se s námi s úsměvem Jan Podstatský, „že ten most nepostavili rovnou nad zámkem, nemuseli bychom opravovat střechu.“

autoři: Martin Groman , Tomáš Černý
Spustit audio