Marek Hilšer: Nemožnost volit korespondenčně je diskriminace občanů. V jiných demokratických státech je to běžná praxe

Vláda dnes podpořila návrh, aby Češi žijící v zahraničí mohli volit poslance, europoslance a prezidenta korespondenčně. Není taková změna v rozporu s Ústavou? Nehrozí kupčení s hlasy a následné zpochybňování výsledků voleb? A kolik Čechů by mohlo této možnosti využít? Tomáš Pancíř se ptal senátora Marka Hilšera (STAN).

Vy se dlouhodobě snažíte prosadit možnost korespondenční volby v Česku. Jste spoluautorem návrhu, který už na podzim roku 2021 schválil Senát, ale do této chvíle ho stále neprojednala Poslanecká sněmovna. Proč to považujete za takovou prioritu?

Považuji to za prioritní, protože už 20 let se tady vede debata, jestli mají čeští občané v zahraničí mít možnost volit korespondenčně, nebo ne. Zatímco ve 24 státech Evropské unie je to naprosto běžné a občané mohou vykonávat své volební právo, Česká republika zůstává jednou z posledních zemí, kde to možné není. Naši občané jsou tím do určité míry diskriminováni, pokud se podíváme na výkon a rovnost, tedy na všeobecnost volebního práva, měli bychom jim umožnit volit.

Čtěte také

Hraje ve vašem prosazování roli i zkušenost z minulých voleb, že Češi žijící v cizině volí spíše strany současné vládní koalice, a tedy že by jim to mohlo pomoct?

Z mého hlediska to tak není. Moje motivace je skutečně dána stykem s českými občany, kteří pobývají v zahraničí. Je třeba si uvědomit, že zhruba 10 000 českých studentů studuje ročně na vysokých školách v zahraničí, žije tam také velké množství vědeckých pracovníků, řada lidí jsou zaměstnanci českých firem, a pracují a pobývají v zahraničí.

Všichni z nich mají velký zájem na tom volit korespondenčně, protože pro mnohé z nich jsou volby spojeny s obtížnou logistikou. Volby pro ně znamenají cestování tisíce kilometrů do volební místnosti, v případě volby prezidenta dokonce dvakrát. Každý demokratický stát by podle mého názoru měl občany podporovat v tom, aby volili, a měl by jim volbu umožnit. Nástroje k tomu existují, ve 24 zemí Evropské unie včetně Slovenska se volí úplně bez problémů.

Kolik voličů by mohlo korespondenční volbu využít?

Aproximujeme to ve vztahu ke Slovensku, kde korespondenční volbu zavedli už v roce 2006. Z počátku tam volilo kolem 5000 lidí, v posledních volbách to už bylo něco k 60 000 občanů. U nás by to mohlo být zhruba kolem 100 000 občanů, kteří by mohli volit jak v prezidentských volbách, tak ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Čtěte také

V posledních volbách volilo v zahraničí asi 12 000 občanů, nárůst by zřejmě nebyl naráz, ale postupně by mohlo volit přibližně 100 000 občanů. Dá se tedy říct, že tím, že nemáme tento nástroj, tak zhruba 90 000 českých občanů, kteří pobývají v zahraničí, neumožňujeme volit.

Chápete, proč předsedové koaličních stran a další poslanci předložili na začátku prosince nový návrh, proč zvolili tento postup? Konzultovali to s vámi?

Já se přiznám, že to úplně nechápu. Dopředu to s námi v Senátu nikdo nekonzultoval. Hovořil jsem i s některými poslanci, kteří se zabývají krajanskou problematikou, a ti rovněž byli tímto postupem překvapeni. Jde totiž o postup, který s největší pravděpodobností povede k velkým obstrukcím. Jsou ale způsoby, jak je možné se tomu vyhnout.

Tím způsobem by bylo, že byste vložili pozměňovací návrh do zákona o volbách? To máte na mysli?

Ano. Možná je zpočátku těžké pochopit, jak celý proces vlastně probíhá. Ale je třeba říct, že v Senátu je nyní zákon o správě voleb, který korespondenční volbu neobsahuje. Ale vzhledem k tomu, že Senát patří k dlouhodobým podporovatelům korespondenční volby jako takové, má podle mě velkou vůli korespondenční volbu do zákona přidat. Pak by to znamenalo, že v Poslanecké sněmovně by se to mohlo rozhodnout v jednom kole, a ne ve třech čteních jako u návrhu.

Chápu tedy dobře, že v Poslanecké sněmovně budou brzy už tři alternativní návrhy na korespondenční volbu? Váš původní z roku 2021, teď pozměňovací návrh a k tomu onen poslanecký.

Čtěte také

Je to tak. Z toho ale senátní návrh, který je tam už dva roky, nedává vzhledem ke schválení zákona o správě voleb z legislativního procesu žádný smysl. Je možné ho tedy vyřadit. Velmi zarážející ale je, že se teď objevil pozměňovací návrh, který má novelizovat zákon, který ještě neexistuje. To je velmi nelogické.

Ústavní právník z pražské právnické fakulty Jan Kudrna opakovaně vysvětluje, proč si myslí, že je korespondenční volba rizikem. Pochybuje dokonce o tom, že zavedení korespondenční volby je v souladu s ústavním pořádkem, konkrétně s požadavkem tajnosti, svobodnosti a osobního hlasování. Jste přesvědčen, že korespondenční volba bude tyto principy zachovávat?

Já jsem přesvědčen o tom, že je nijak neporušuje. Nejsem ústavní právník, ale z debaty ústavních právníků jasně vyplývá, že každý z těchto principů je nějakým způsobem někdy silnější, jindy méně silnější podle toho, jaký volební nástroj zvolíte. Mám na mysli třeba volbu pomocí urny třeba v domově důchodců, kde také nevíme, jestli jsou úplně stoprocentně zajištěny všechny tyto principy.

Korespondenční volba ale funguje ve všech vyspělých demokratických zemích, téměř v celé Evropě, a nikde tyto principy nejsou rozporovány, nikde není regulérnost voleb zpochybněna. Proto nevidím důvod, proč by Česká republika neměla mít v dobře fungujícím systému svých úřadů možnost korespondenční volby. Navíc, když většina ústavních právníků s tím nemá problém.

Je v pořádku, aby se korespondenční možnost hlasování vztahovala pouze na volby do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu a na prezidentské volby? Jak moc reálné je, že bude možnost volit korespondenčně už v roce 2025? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.

autoři: Tomáš Pancíř , opa

Související