Literární výročí: Jan Zábrana

Básník, překladatel, prozaik a esejista Jan Zábrana prožil celý svůj dospělý život v době komunistického útlaku. Narodil se v roce 1931 v Herálci a zemřel v roce 1984 v Praze.

Nepřátelský postoj vůči komunistickému režimu byl u něj zformován již v jeho mládí velmi tragickými okolnostmi. Zábranovi rodiče, dlouholetí členové předválečné národně socialistické strany, byli odsouzeni ve vykonstruovaném procesu; matka „za trestný čin velezrady a vyzvědačství k trestu odnětí svobody na 18 let, otec za velezradu na 10 let. Matka byla uvězněna v roce 1950, v tomto roce mladý Zábrana maturoval, otec v roce 1952. Amnestováni byli v roce 1960.

V době zatčení bydleli Zábranovi v Humpolci. Po otcově zatčení byl rodině zkonfiskován veškerý rodinný majetek a jednadvacetiletý Zábrana se musel vystěhovat z rodinného domku. Předtím se hlásil na filozofickou fakultu, chtěl studovat klasickou filologii, ale z kádrových důvodů nebyl přijat. O předpokladech pro studium svědčí rozsah jeho tehdejší četby, která zahrnuje díla Jiřího Koláře, Jana Zahradníčka, Václava Černého, Jana Mukařovského, Romaina Rollanda /romana rolanda/, Ladislava Fikara, Sergeje Jesenina, F. X. Šaldy, dále četl starou anglickou poezii, Holanovy překlady čínského písemnictví a další. Podařilo se mu pak dostat na Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Prahy, zde však vydržel jen čtyři semestry.

Mladému Zábranovi nezbývalo než se vyučit, stal se tedy zámečníkem, později pracoval jako brusič. Jiří Trávníček v doslovu Slovo svírané dějinami k výboru ze Zábranovy básnické pozůstalosti, nazvaném Jistota nejhoršího, o této etapě Zábranova života uvádí: „Na dobu, která se chystala přijít, byl zoufale vnitřně nevybaven především svou velkou citlivostí, silným smyslem pro duchovní hodnoty, dále pak vyrovnanou výchovou v rodině, jíž se mu dostalo od rodičů (obou učitelů) potřeby řádu a hodnot, které trvají."

Celý portrét Jana Zábrany z pera Zdeňka Grmolce uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 13. září.