Klimatická konference v Dubaji s 90 tisíci účastníky? Měli bychom se nad tím zamyslet, hodnotí COP28 Ladislav Miko

Čtěte také

iROZHLAS

‚Změna klimatu je největší výzva naší doby,‘ řekl Fiala. Na COP28 v Dubaji lobboval za jadernou energii

Minulý týden jste spolu s premiérem Petrem Fialou byl přímo v Dubaji, kde jednají zástupci více než 130 zemí světa o dalších opatřeních, která mají zabránit ničivým dopadům klimatických změn. Český premiér tam přednesl projev, ve kterém velkou pozornost věnoval jaderné energetice. Řekl mimo jiné, že globální jaderná renesance může být účinným řešením současných problémů. Vyvolala slova Petra Fialy v Dubaji nějaké výraznější reakce?

To konstatování o jaderné energii tam zaznělo slovy našeho premiéra dvakrát. Poprvé na setkání právě jaderné koalice nebo zemí, které s tímto problémem přišly do Dubaje a prosadily ho jako významný bod programu. A tam to samozřejmě říkali všichni, počínaje panem Johnem Kerrym, který tam reprezentoval Spojené státy, prezidentem Macronem, prezidentem Rumunska, Bulharska a dalšími.

Dohromady 21 států.

Ano, dohromady 21 zemí. Důležité je říct, že se tam ale opravdu explicitně někteří řečníci odvolávali i na to, co řekl náš pan premiér. Jestli chceme říct, zda to rezonovalo, tak můžu celkem s klidným svědomím říct, že přinejmenším na tomto setkání určitě ano. Pak to samozřejmě padlo taky v obecné rozpravě, která probíhala na úrovni nejvyšších představitelů států v plenárním zasedání a tam už ty ohlasy přicházejí až po skončení celého jednání.

Můžeme říct, že projev premiéra Fialy rezonoval.

Řekl bych, že rozhodně konference zaznamenala, že se Česko hlásí k této skupině zemí a že v tom v Česko rozhodně není osamoceno. Nicméně ty ohlasy jsou dvojího druhu. Na jednu stranu jsou tam ti, kteří si myslí, že to je opravdu cesta. Na druhé straně jsou tam kritici, kteří říkají, že primárně bychom se měli soustředit na obnovitelné zdroje energií a ty jaderné prostě nevnímat jako nějaký mainstream či řešení.

Ukazuje se, že se globálně mění přístup k jaderným elektrárnám? Může třeba podpora jaderné energetiky být jedním ze závěrů dubajské konference?

Samotné zařazení jaderné energetiky na program znamená, že jaksi byla akceptována jako jedno z možných řešení. Čili myslím si, že v této poloze to i skončí. Já to nevnímám jako nějakou zásadní změnu kursu. Myslím si, že tam stále zůstávají ostatní části jako dominantní, to znamená mitigace, to znamená efektivnost, šetření energií a obnovitelné zdroje.

Jaderná energetika byla akceptována jako jedno z řešení klimatické krize.

Ale v té diskusi toho, jak se k tomu dostat v průběhu času a jestli v momentě, kdy nám nedostačují obnovitelné zdroje, máme nějakým způsobem ještě snášet dále využívání fosilních paliv anebo se snažit je nahradit jadernými zdroji? Tak tam je, řekněme diskuse teď otevřenější. To znamená, že jádro se připouští jako jedno z řešení.

Otázka jenom zní, pakliže bychom měli být schopni do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality na základě především obnovitelných zdrojů, do jaké míry představa, že budeme výrazněji investovat do zdrojů jaderných, do jaké míry to ovlivní toto řešení přes obnovitelné zdroje.

Už jste mluvil o tom, že Česko se v Dubaji připojilo k deklaraci, která vyzývá ke ztrojnásobení kapacit jaderných elektráren ve světě do roku 2050. Deklaraci tam podepsalo 21 států. Je to realistické, pokud vezmeme v úvahu to, co provází projekty stavby nových jaderných bloků v Evropě v posledních letech? Je realistické ztrojnásobit kapacitu na světě do roku 2050?

Čtěte také

iROZHLAS

Svět zápasí o naději po rekordně horkém roce. Velký průvodce začínající klimatickou konferencí v Dubaji

Myslím, že tuto otázku si kladou pravděpodobně i představitelé zemí, kteří to podepsali, protože John Kerry, prezident Macron a koneckonců i náš pan premiér to označili za velmi ambiciózní cíl. To znamená, uvědomují si, že to nebude jednoduché. Nicméně tyto země, které do toho šly a podepsaly to, jsou přesvědčeny, že se to zvládnout dá.

Bude velmi složité se z hlediska výstavby v tak krátkém čase dostat na ztrojnásobení jaderných zdrojů.

Ta otázka je samozřejmě o tom, jak se bude interpretovat ten závazek, jestli se bavíme o ztrojnásobení jenom v těch vybraných zemí, které se k tomu přihlásí, anebo jestli mluvíme o ztrojnásobení celkové kapacity, která je k dispozici. A to si myslím, že ještě v tuto chvíli zdaleka není jasné. Já osobně to považuji za extrémně ambiciózní cíl a bude velmi složité se opravdu na to ztrojnásobení z hlediska výstavby jaderných zdrojů v tak krátké době dostat.

Dalším už oznámeným opatřením z Dubaje je společný závazek 50 ropných společností, které dohromady tvoří polovinu celosvětové produkce, dosáhnout do roku 2030 téměř nulových emisí metanu. Přestanou také se spalováním nepotřebného plynu získaného při těžbě. Je tato dohoda zásadní věc? Může výrazně pomoci v globálním snižování emisí skleníkových plynů?

Čtěte také

iROZHLAS

Ochrana přírody, nebo obchod s ropou? Proč se z klimasummitu v Dubaji může stát fosilní konference

Já ji teda velmi vítám. Myslím si, že je do značné míry zásadní, a to z toho důvodu, že za prvé metan je mnohem silnější skleníkový plyn, než je CO2, takže přepočteno na ekvivalenty se bavíme opravdu o gigantu, na kterém se ročně vlastně tímto ušetří. Jednak to dává velmi jasný signál, že těžařské společnosti, které zásobují svět fosilními palivy, jsou si vědomy svého dopadu a jsou připraveny a ochotny s tím něco dělat. Na jednu stranu je třeba opravdu připustit, že dokud nejsme schopni přetransformovat ekonomiky na to, abychom fosilní zdroje nepotřebovali, tak je někdo těžit musí.

A pakliže ten těžař má chuť se chovat zodpovědněji a minimalizovat dopady, když už se jim nemůže vyhnout, protože oni samozřejmě nijak tímto krokem neovlivní objem emisí CO2, které plynou z využití fosilních paliv, ale alespoň při té těžbě se to může dramaticky snížit. To si myslím, že je dobrý krok. A je důležité ještě říct, že tato nová dohoda se netýká jenom firem, ale týká se i zemí. Tam je několik dalších věcí, které jsou zajímavé.

Jedna věc je mobilizace poměrně velkého objemu peněz na řešení právě metanových emisí. Z původního požadavku Johna Kerryho z března letošního roku, který říkal, že je třeba mobilizovat 250 milionů, je dnes už více než jeden bilion dolarů, který je na to k dispozici. Pak je tam společný rámec pro monitorování emisí metanu, což je podstatné. Jestli chceme měřit, že to nejsou vše jen řeči, ale že se něco opravdu děje, tak je to docela podstatná věc.

A pak je tam poměrně velký objem peněz i na výzkum u emisí metanu ze zemědělství, to znamená právě třeba u výroby hovězího masa, což je třeba řešit nějakým způsobem a na to se mobilizovaly peníze a odhodlání. Taky. Obecně myslím, že je to docela dobrá dohoda.

Čtěte také

iROZHLAS

COP28: Britský král Karel III. žádal respekt k planetě, Guterres konec fosilních paliv

Mimochodem, když jsme teď mluvili o těžařských firmách, konferenci v Dubaji předsedá šéf státní firmy, která těží ropu ze Spojených arabských emirátů. Může to ovlivnit průběh konference? Není to absurdní, pokud v čele klimatické konference je někdo takový?

Samozřejmě, že se to tak dá vnímat, ale to bychom se potom museli ptát, jestli není absurdní, že se to koná v Dubaji, že ano.

A není to absurdní?

Samozřejmě. Na druhou stranu ta konference je organizačně i finančně nesmírně náročná. Je tam přes nějakých 90 tisíc delegátů po dobu 6 týdnů.

Možná potřetí, není i to absurdní?

Čtěte také

iROZHLAS

Peníze na ochranu klimatu posílají bohaté země s větším vlivem na znečistění. Finance ale stále chybí

Možná, že to je absurdní a myslím si, že je namístě se začít bavit o tom, jaký je efektivní model z hlediska toho vyjednávání, protože když vezmeme jen delegace vyjednávajících zemí, tak ten počet by byl určitě do 10 tisíc. Protože v podstatě když vezmete do 200 zemí, ať má každá země i 10 vyjednavačů, pořád jsme někde na 2 tisících těch, kteří tam opravdu vyjednávají. A to všechno kolem vlastně už je nabaleno, že to nějak souvisí, jsou tam stakeholdeři a nevládní organizace.

Je namístě začít se bavit o tom, jaký je efektivní model z hlediska vyjednávání.

Čili ano, měli bychom se nad tím zamyslet. Ono to nedává dobrý signál. Já jsem samozřejmě zaznamenal spoustu otazníků, kolik letadel tam letí, jaká je jejich stopa a jsou to určitě relevantní připomínky. Na druhou stranu jsem tam na místě zažil, že právě pan sultán Al Jaber, prezident konference, je pod neskutečným tlakem a drobnohledem všech účastníků. Prakticky denně tam procházejí diskuse o tom, do jaké míry Dubaj i on sám přispívá nebo nepřispívá k tomu, o čem konference je.

Takže svým způsobem to vybudilo mnohem přísnější kontrolu, mnohem přísnější pohled na to, co prezident, konference a jeho země dělá. A v tomto smyslu to je vlastně do jisté míry, řekněme ztransparentnění, protože kdyby tam byl někdo, o kom toto nevíme, tak bychom se nic z toho nedozvěděli.

Protáhne se vyjednávání na klimatické konferenci v Dubaji, jak bývá poslední roky zvykem? A jak bude fungovat fond s názvem Ztráty a škody, který má poskytnout finance zemím nejhůře postiženým změnami klimatu? Poslechněte si celý rozhovor.