Karel Hvížďala: Anna Fárová a morálnost fotografie
„Krása fotografie je téhož druhu, jako krása aeroplánu nebo transatlantického korábu či elektrické žárovky.“ Nebo: „Morálnost fotografie shledávám v reálnosti a pravdivosti. Pokud se snaží být „uměleckou“, připadá mi, že fotograf lže.“
To jsou slova Anny Fárové, která založila fotografickou sbírku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, do jejíž sbírek se jí podařilo sehnat kolekce fotografií Alfonse Muchy, Jindřicha Štýrského, Františka Drtikola či Josefa Sudka a uspořádala výstavy světově proslulých fotografů Wernera Bischofa, Andrého Kertésze, Elliotta Erwitta či Roberta Doisneau.
S těmito fotografy ji ale seznámil její přítel Henri-Cartier-Bresson, s nímž ji zařídil první setkání její otec, český diplomat, který pracoval v Paříži, kde se Anna Fárová 1. června 1928 narodila. Francouzština byla její druhou mateřštinou.
Vystudovala historii umění na Karlově univerzitě a za manžela si vzala malíře Libora Fáru, který tehdy patřil do skupiny surrealistů, v níž se úzce spřátelil s Mikulášem Medkem a Josefem Istlerem a později mezi jeho a tudíž i Aniny přátele patřil i Josef Topol, Václav Havel a režisér Jan Grossman.
Čtěte také
V jejím posledním ateliérovém pražském bytě nad Hlavním nádražím visela v kuchyni nad jídelním stolem kresba Mikuláše Medka. Tuším, že šlo o jednu ze skic k obrazu Senzitivní akce, kterým stála Aneta Fárová modelem v letech 1953 a 1954.
Kromě toho, že doma představovala zahraniční umělce a naopak ve světě české fotografy, přímo ovlivnila minimálně dvě generace českých a slovenských fotografů. Generaci, kam patřili lidé, jako jsou či byli Holomíček, Lutterer, Malý, Poláček, Šimánek či Štecha, uspořádala v roce 1981 výstavu v Plasech.
A v roce 1988 v Činoherním klubu iniciovala výstavu o deset let mladším fotografům, jako jsou Stano, Prekop, Cihlář, Caban, Pinkava a další dnes velmi známí fotografové.
Čtěte také
A o rok později už zase v Uměleckoprůmyslovém muzeu, z kterého musela odejít po podpisu Charty 77 a kam se vrátila po roce 1989, představila svého přítele Josefa Koudelku, známého hlavně fotografiemi ze srpna 1968 a Romů, který v Praze vystavoval poprvé po dvaceti letech strávených v emigraci.
A protože počátkem roku uplynulo deset let od její smrti a média to většinou ignorovala, připomínám její práci. Anna Fárová zemřela 27. února ve Slavonicích, kam se přestěhovala koncem 90. let z Prahy a kde vybudovala muzeum svého manžela Libora Fáry.
Nejposlouchanější
-
Jan Weiss: Sen o tisíci patrech. Fantaskní a vizionářské sci-fi ze třicátých let
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
