Josef Formánek: Nejdůležitější je, jak se vám daří lov a jestli je rodina spokojená! A můj lov je psát knížky

25. srpen 2015

Cestovatel, spisovatel a téměř šaman procestoval na 30 zemí světa. Žil na tropickém ostrově, mezi přírodními národy v indonéském Siberutu. Nakonec ale svět našel sám v sobě.

„Ze Siberutu jsem se vrátil teprve před měsícem. Hodně jsem se bál, že zase uvidím ty silnice v pralese, které tam přivedly civilizaci, vtrhla tak státní správa a taky samozřejmě těžaři. Ale poprvé se mnou jela dcera. A já se díval jejíma očima a najednou jsem byl ve ztraceném ráji,“ říká Josef Formánek.

Viděli tak lidi jako z doby kamenné, kteří už mají trička. „Ale oni je viděli bez oblečení, jako lidi s tisíciletou zkušeností jak najít vodu, jak ulovit potravu, jak přežít. Svět se prostě mění a člověk by to měl reflektovat,“ dodává.

Svět se mění, my taky

Ze života v pralese si ale navždy ponese základní fascinaci, jak málo toho člověk k životu vlastně potřebuje. Bederní zástěrku, luk a šíp. Zbytek si uloví nebo najde. „A to, co tady všichni kupujeme v supermarketech, je jen obrovský balast, který ke šťastnému životu vlastně nepotřebujeme.“

Všichni na stromy? Ne, tak to není

Josef Formánek ale netvrdí, že se máme všichni vrátit na stromy, ale nepotřebujeme asi nejnovější model mobilu nebo auta. Hlavně, pokud je kupujete jen kvůli „machrování“ před ostatními. Pokud je člověk technický nadšenec, tak to chápe jako radost, a s ní souhlasí.

Čtěte také

„To, co jsem si z života v pralese vzal je, že nejdůležitější je, jak se vám daří lov a jestli je spokojená vaše rodina. A můj lov je psát knížky. Když ji dopíšu, ulovím jelena.“


Josef Formánek, spisovatel, cestovatel, bývalý alkoholikNepiju už asi dva roky, ale na této cestě ještě jsem a budu až do konce života. Jakmile se totiž ve vás probudí malinký dráček, tak ve vás navždy zůstane a každým napitím se jen zvětšuje. Stane se z něho černý drak. Tento boj tak vyhraný nemám, ale hrozně moc mi to dalo.

V léčebně pochopil

Cestovatel a spisovatel napsal téměř desítku knih. Právě pracuje na další, která se mu prý překvapivě píše úplně sama. Zřejmě za to může zkušenost s alkoholem a s léčebnou, kde strávil tři měsíce.

Léčit se prý šel sice dobrovolně, ale hlavně kvůli rodině a přátelům, kteří mu říkali, že už má problém. Až tam prý ale pochopil, že se léčit musí jen kvůli sobě. „Ty tři měsíce totiž máte možnost přemýšlet a hlavně, ohlédnout se za svým životem. A taky jsem pochopil, že se už nikdy nemůžu napít, jinak umřu.“

Jednoho pacienta, který na delirium tremens v tu chvíli umíral, prý viděl na vlastní oči. A vidět zpoceného chlápka, který se jen třese a blouzní, prý není nic veselého.

Objevil klid sám v sobě

„Dnes jsem se zklidnil, objevil jsem v sobě zvláštní klid, který jsem nikdy neměl. Možná, že k tomu pomohla i ta léčebna. Dřív jsem se třeba do psaní musel hodně nutit, teď se doslova těším, že si sednu ke stolu a budu postavami posouvat jako s figurkami na šachovnici. Uvidíme, jestli se to bude líbit i čtenářům,“ dodává.

Siberut - nikdy jsem neviděla nikoho tolik kouřit, jako tady

Proč se nestal šamanem? Jak stal součástí pralesního domorodého kmene? A proč si vlastně vůbec začal s alkoholem? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.

autoři: lup , kko
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.