Ferapontův klášter je perlou ruského severu. Tamní pravoslavné fresky připomínají unikátní středověký komiks
Rusko se pyšní 26 položkami na prestižním seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jednou z těch méně známých je Ferapontův klášter Narození Bohorodičky ležící na břehu Bílého jezera ve Vologodské oblasti na severu evropské části Ruska. Jeho zdi totiž zdobí zřejmě nejzachovalejší středověké fresky v Rusku.
Klášter Narození Bohorodičky v lůně rajské přírody ruského severu na první pohled zaujme dokonalým souladem s okolím. Jakoby bez velkých úsilí a sám od sebe vyrostl z nevysokého kulatého vršku nad jezerem coby jeho přirozené pokračování.
Středověcí ruští stavitelé tady projevili neobyčejný cit pro krajinu a jakýkoli lidský zásah dlouho a pečlivě promýšleli.
Světlo na temném severu
Na konci XIV. století do těchto míst z daleké Moskvy doputovali mniši Ferapont a Kirill. První z nich roku 1398 založil klášter v těchto místech, druhý se usadil o 15 kilometrů jižněji a také začal budovat klášter, který dnes nese jeho jméno Kirillo-Bělojezerský.
Původní dřevěné stavby se nedochovaly, shořely, a v 15. století je nahradily stavby kamenné – v podobě, jakou mají dodnes.
Nástupci mnicha Feraponta od počátku uvažovali o vnitřní výzdobě chrámu. Na severu vládne od podzimu do pozdního jara nevlídné počasí a slunce tu není nazbyt. Představení kláštera proto trvali na tom, že fresky musí být světlé, aby se věřící v chrámu necítili jako v temné kobce.
Z Moskvy proto povolali největšího z mistrů té doby Dionisije, autora fresek v Uspenském chrámu moskevského Kremlu a následovníka nejoceňovanějšího ruského středověkého mistra Andreje Rubljova.
Duchovní vertikála
V létě roku 1502 mistr Dionisij a jeho dva synové pokryli plochu 600 metrů čtverečních freskami. Jsou to jediná díla, o kterých se dá s určitostí říci, že je vytvořil právě mistr Dionisij. Doplnil je totiž několika psanými poznámkami na stěnách chrámu.
„Jako první vám padne do oka vertikála zobrazení Bohorodičky,“ vysvětluje studentka historie a letní průvodkyně Anna Kovaljovová. „Úplně nahoře je vyobrazena svatá Marie s novorozenětem obklopená anděly. Níže je zobrazeno téma Pokrovu.“
„Tehdy podle legendy Marie přikryla Konstantinopol látkou nebo rouchem, a tím jeho obyvatele zachránila před krveprolitím. Dole vidíme Marii na trůnu s Ježíšem a archanděly,“ ukazuje.
Podle mladé historičky je zajímavé, že postavy svatých otců jsou zobrazeny prakticky na stejné úrovni s lidmi, kteří se v chrámu modlí. Jako by byli jen jedněmi z nich.
„Výzdoba kostela je trojúrovňová: úplně nahoře je Bůh – Pantokrator, pod ním Bohorodička a dole svatí otcové a duchovenstvo v chrámu,“ doplňuje svůj výklad Anna Kovaljovová.
Fresky přežily staletí díky kamenům
Mistr Dionisij k prosvětlení chrámu použil modrou barvu jako pozadí. Symbolizuje nebe a automaticky navozuje radostný pocit. A v čem spočívá tajemství živých barev?
„Bylo důležité, aby fresky nezničilo zdejší drsné klima. Dionisij proto do barev přidával rozemletý kámen – různé a různě barevné druhy nerostů ze zdejšího kraje,“ vysvětluje průvodkyně.
Chrám podle ní nejvíce utrpěl po svém uzavření ve 20. století. Stěny pokryl prach a fresky v uzavřeném prostoru ničila vlhkost. Restaurování bylo velmi složité, ale výzdobu se podařilo zachránit.
Pravoslavná symbolika není přespříliš složitá a většinou se tematicky opakuje. Ve freskách si můžete číst jako v obrázkové knížce nebo komiksu. Unikátní je ale především forma zobrazení na stěnách chrámu Ferapontovského kláštera.
Také díky ní byl klášter roku 2000 zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
