Do vln před prací. Surfování je v Tel Avivu čím dál populárnější, tamní pláže jsou pro surfaře ráj

Ráno se kilometry dlouhé telavivské nábřeží mění ve velkou sportovní promenádu. Lidé si chodí zaběhat sami, ve skupinkách, se psy, zajezdit na kole, zaplavat si, zahrát plážovou pálkovanou. Jeden sport je ale pro Tel Avivany po ránu specifický a velmi populární.

„Jakmile se udělají vlny, jsem tu. Je mi jedno, jestli je víkend, nebo pracovní den. Chodím sem surfovat obvykle velmi brzy ráno.“ Oren právě vystoupal s prknem z pláže na nábřeží a chystá se do práce.

„Surfování je oblíbené v celém Izraeli, nejen v Tel Avivu. A je stále populárnější. Já si chodím zasurfovat někdy sám, někdy s kamarády z klubu. Nejlepší je, když jsou vlny vysoké, ale daleko od sebe.“

Zákaz koupání, ráj pro surfaře

Na téhle pláži na pomezí Jaffy a Tel Avivu je zakázané koupání. Pro telavivské surfaře je to tady naopak ráj. Alespoň pro ty zkušenější. „Bydlím kousek odtud, v Jafěf, u moře. Máme tu takovou mobilní aplikaci, která vám řekne, jaké jsou vlny a jestli je počasí vhodné na surfování.“

Čtěte také

Místo do evangelií ponořený do vln: baptistický pastor na souostroví Outer Banks miluje surfování

Ajman bydlí asi kilometr odtud. Teď přijel z domova na kole, má na něm prkno, umístěné na speciálním držáku, a chystá se na věc. Skoro jako každé ráno. „Jak jsem se to naučil? No, kupíte si prkno a zkoušíte a zkoušíte. A když se to jednou naučíte, už to jde samo. Jako na kole. Půjčte si tamhle prkno a pojďte se mnou! Tohle je nejlepší místo na surfování. Ale koupání ne. Tady se už hodně lidí utopilo. Surfaři se je tu snaží zachraňovat.“

U sprchy na pláži ze sebe sundává neopren Mari, která si přišla zasurfovat se skupinkou kamarádů: „Dneska jsou skvělé vlny. Já jsem se začala učit před dvěma roky. Musíte ale chodit brzy ráno, když ještě není moc silné sluníčko, a když jsou vlny na surfování nejlepší.“

Do vln před prací

A dnes je to meřítkem surfařů opravdu skvělý den. Moře se po včerejší bouři uklidnilo, ale ne úplně, takže vlny jsou na dovádění na prknech úplně bezvadné. „V půl sedmé ráno si tu dáváme sraz, surfujeme hodinku a půl, někdy i dvě hodiny, a pak hodím prkno do auta a mažeme do práce.“

Oded objíždí nábřeží na kole se synem, oba drží pod paží – samozřejmě prkna. „Já jsem začal surfovat asi dřív, než jste se narodil. Před víc než čtyřiceti lety. Bylo mi šestnáct. Tehdy moc lidí nejezdilo, teď je to ale extrémně populární sport. A na mě už je těch lidí moc.“

Oded vidí moře přímo z okna, takže žádnou aplikaci nepotřebuje. Koukne na hladinu a o ranním programu je rozhodnuto. „Surfování je hlavní součástí mého života. Mám samozřejmě i práci, ale ta u mě byla vždycky až na druhém místě. Naštěstí dělám sám na sebe, takže když jsou dobré podmínky na surfování, jdu do práce klidně až v jedenáct.“

Teď je osm hodin ráno a z vln rychle vybíhají na pláž zmáčení surfisté s prkny pod paží. Dávají si na pláži rychlou sprchu, soukají se z neoprenů, házejí svá různě barevná prkna do aut, a mizí do kanceláří ve věžácích velkoměsta.