Do Německa se vrátili vlci. A ne všichni jsou z toho nadšení
Jedni se na něj chodí dívat s dalekohledy do volné přírody a vojenských areálů, druzí proti němu sepisují petice a nejraději by na něj vzali pušku. Jedni říkají, že v přírodě dlouhá desetiletí chyběl, jiní zase, že v kulturní krajině nemá co dělat. Řeč je o vlkovi, který se do Německa – přesněji do Lužice – vrátil před dvaceti lety.
„Vlci k životu nepotřebují velký prostor. Tam kde je dostatečné množství divoké zvěře, tam je potenciálně také vlčí teritorium,“ říká Jana Endelová, která se vlkům věnuje posledních patnáct let. Pracuje v informační kanceláři v lužickém Rietschenu.
„Potřebují také prostory, kam se mohou stáhnout. Lesy, kde je nikdo neruší a kde mohou vyvést vlčata,“ dodává. V Sasku a Braniborsku takové oblasti jsou. Je jich hodně. Vojenské újezdy, lesy a málo lidí. Právě proto je v těchto spolkových zemích také nejvíc vlků. A ne každý z toho má radost.
Vlci jsou přísně chráněný druh. V lesích spolkové republiky dnes pobíhá na 60 vlčích smeček.
Už třetí petice
„Útoků na hospodářská zvířata přibývá. Hlavně na ovce. Farmářům způsobují velké škody,“ upozorňuje amatérský lovec Tilo Sauer. Žije v lužickém Rosenthalu, v jehož okolí se usadila vlčí smečka. Ta se na užitkovou zvěř specializovala. Přiznávají to i saské úřady.
Podle Tilo Sauera roztrhala místní smečka už 220 kusů. Nárůst vlčích útoků na chovná zvířata dokládají i úřední statistiky. Škody stát farmářům kompenzuje, stejně jako jim dotuje elektrické ploty proti vlkům. Farmáři si ale stěžují na úřední průtahy.
„Proti vlkovi se napsalo už hodně petic. Sám jsem se na dvou podílel. V lednu jsme podávali třetí, tentokrát s 18 tisíci podpisy, která by snad mohla něčeho dosáhnout,“ doufá.
Vlk má špatnou pověst
Tilo Sauer doufá, že se vlčího problému konečně ujmou také politici. A čeho chce dosáhnout? „Hustota vlčího osídlení, o které se snaží Sasko a také Německo, se musí zkorigovat,“ shrnuje.
Vlk se podle něj má znovu stát lovnou zvěří. To je podle Jany Endelové zatím vyloučené, vlčí populace prý není dost velká. Stabilní by byla, kdyby měla tisíc dospělých jedinců. „Pokud se vlčí populace bude nadále pozitivně rozvíjet a rozšiřovat, nebude zapotřebí vlka jako druh chránit,“ upozorňuje odbornice.
Na to Tilo Sauer čekat nechce. Pro něj jako lovce je vlk přímá konkurence. „Divoká zvěř v lesích ubývá,“ stěžuje si. Jeden vlk ročně spotřebuje necelé dvě tuny masa, i proto Tilo dodává: „Pochopitelně je náš konkurent. Maso pak chybí nám lovcům.“
Soužití člověka a vlka nebylo v minulosti nikdy harmonické. Proto ho také člověk ze západní a střední Evropy vytlačil. Vlk má podle Jany Endelové špatnou pověst, do zdejší přírody ale patří.
