Dilemata Strany zelených

Největší roli v tom hraje skutečnost, kterou straníci nemohou už ovlivnit - existence nové strany TOP 09, kam tradiční segment přelétavých voličů, možná kupodivu, napřel celou svou pozornost.

Bohužel pro zelené je třeba úvodem jejich sjezdu konstatovat, že úspěch v posledních volbách byl zelenou politikou určen jen zčásti. Značnou roli hrála tato voličská skupina, která permanentně hledá novou, neotřelou politiku a její stranickou reprezentantku, aby pak jí byla zklamána a hledala dál.

Zelení udělali mnoho pro to, aby se tak stalo hned první volební období. Na jedné straně přivedli do politiky relativně oblíbeného Martina Bursíka a později také Karla Schwarzenberga. Oba představovali myšlenkovou linii a zároveň cenné politické zkušenosti, které byly moc třeba ve straně, která vznikala zdola na občanských sdruženích a iniciativách.

A právě pnutí mezi těmito póly přineslo mimořádně odpudivé bitvy, které srazily voličské preference a ponoukly přelétavé voliče vypravit se na další pouť. A nemuseli chodit tak daleko, těsně před původně předpokládanými volbami vznikla TOP 09, která dokonce přetáhla samotného Schwarzenberga.

Je tedy vymalováno, pro následující volby zkusí zřejmě, podle preferencí, voličové tuto stranu, ať se zelení na svém sjezdu budou snažit sebevíce a do svého čela zvolí někoho formátu Joschky Fischera.

Škoda, zelení opravdu představují zajímavou alternativu, mají mladé členy i voliče, kterým o něco jde, nejsou zatíženi žádným finančním skandálem. Úřadující i předpokládaný nový předseda Liška působí velmi sympaticky, na svůj mladý věk má cenné zkušenosti, i ze zahraničí, a je zřejmě jedním z mála českých politiků, kteří mají evropský formát.

Ale marná sláva, zákonitosti české politiky jsou neúprosné a spravedlností se neřídí. Ale co, zelená politika je evropský fenomén a ani u nás nezanikne. Tak snad příště.