Belgičané se nezlobí, když vrchní zapomene přinést pivo, popisuje reportér Daněk. Jak natáčel reportáže v Bruselu a v Polsku?

Čtěte také

Pirohy, vareniky, pelmeně. Vařené taštičky na slano i na sladko miluje celá východní Evropa. Ale nejvíc asi Poláci

První zpravodajský post Viktora Daňka směřoval do Polska, kde ho zaujala kultura i polská nátura. „Poláci mají Čechy opravdu rádi, my přitom máme neférově tendenci Polsko přehlížet. Přitom je tam nádherná příroda, pralesy, hory, historická města i moře,“ popisuje.

Doporučuje ale také ochutnat tamní kuchyni – polská láska k taštičkám plněným na sladko i na slano je nezměrná. Podávají se o slavnostních příležitostech a stále oblíbenější jsou také jako rychlé občerstvení v pirohárnách. Právě v jedné z nich, v centru Varšavy, kde se všechny východoevropské tradice mísí, natočil jednu ze svých reportáží.

Pět let v Belgii

Z Polska zamířil Viktor Daněk do Belgie, kde natočil nespočet dalších zápisníků a reportáží. „Zjistil jsem, že za rok v Polsku jsem natočil zhruba stejně reportáží jako za pět let v Belgii. Tam jsem šel z krize do krize, počínaje brexitem, teď válkou a reakcí na ni. Takže toho času bohužel nebylo tolik,“ přiznává.

Čtěte také

Recese, nostalgie a životní filozofie se spojily v jediném účesu. Kdo chce být v Belgii trendy, jde „na Jágra“

Návštěvu Belgie, země piva, kde se dá jezdit na kole, ale vřele doporučuje. V jedné z reportáží navštívil například městečko Boussu, kde se dozvěděl, že nosit mullet na hlavě vyjadřuje celou životní filosofii.

Smysl pro sebeironii

Lidé v Belgii nejsou ale specifičtí svými účesy, ale například svým stoicismem. „Když něco nejde, tak se nikdo nerozčiluje. Nemůžete se zlobit, že vám vrchní zapomene přinést pivo,“ říká s tím, že Belgičané mají ohromný smysl pro sebeironii.

„Nejenom láskou k pivu, ale i schopností dělat si legraci sám ze sebe, v tom jsme si velmi podobní,“ uzavírá Viktor Daněk, jehož kroky nyní směřují do domácí politické redakce.

„Těším se moc, bude to velká změna, politika mě vždy velmi zajímala, bavila mě v Bruselu a myslím, že to bude zajímavé i v domácí politice. Ten čas na změnu trochu dozrál, ale nikdy neříkej nikdy, třeba se někdy ještě někam podívám,“ věří.