Zneklidňující Scény z venkovského života Amose Oze
V češtině právě vyšla zatím předposlední kniha izraelského spisovatele Amose Oze, který si aktuálně přijel do Čech převzít Cenu Franze Kafky. Sbírka povídek Scény z venkovského života představuje skvěle zachycené znepokojivé portréty několika obyvatel fiktivní vesnice Tel Ilan.
Všichni obyvatelé izraelské vesnice Tel Ilan se navzájem znají. Prožili spolu, nebo spíš vedle sebe, celé životy. Nad jejich domovem, založeným před sto lety sionistickými pionýry, se ale vznáší atmosféra postupného rozkladu. Původní osadnické domy, které uvolňují místo moderním chalupám na víkendy a krámkům se suvenýry, jsou jen jedním z vnějších projevů pomalé eroze. Pocity osamělosti, apatie, prázdnoty a nepojmenovatelné úzkosti – to je to, co spojuje protagonisty povídkové sbírky Amose Oze Scény z venkovského života.
Život obyvatel Tel Ilanu ustrnulý v tomto znepokojivém ovzduší narušují drobné, ba zdánlivě banální události – zpoždění ohlášené návštěvy, noční zvuky kopání pod domem, podivný vzkaz od manželky, který předznamená její zmizení. Postavy se v takovýchto situacích zpravidla zachovají iracionálně, jinak, než by samy chtěly, jako by ztrácely vládu nad svými činy. Na takto skromném povídkovém půdorysu dokáže Oz zručně rozehrát malá dramata.
Dějové linie jednotlivých povídek ponechává Oz obvykle otevřené. Někdy pointu jakoby trochu předčasně odstřihne, jindy nechá doznít silný závěrečný obraz, tak jako u kafkovské scény cizince přiléhajícího si do postele v úvodní povídce. Nejpůsobivější jsou ale ty příběhy, kde zůstane nevyslovená, až hororově vygradovaná záhada viset nad hlavami postav jako jakási metaforická hrozba – třeba v povídce o realitním agentovi na prohlídce starého domu nebo o muži, který během setkání pěveckého kroužku u přátel slídí po místě, kde syn hostitelů spáchal sebevraždu.
S výjimkou závěrečné osmé povídky jsou telilanské příběhy propojené kromě dějiště i postavami. Jednotliví protagonisté se ale v dalších epizodách vyskytují jen jako statisti, kterým je v aktuálním příběhu svěřena marginální rolička, ačkoli by ji mohl sehrát kdokoli jiný. V kontrastu s Ozovou nepochybnou spisovatelskou zručností při vykreslování postav působí toto kostrbaté spojování trochu samoúčelně. Ze souboru také podivně vybočuje finální povídka Kdesi daleko v jiné době. Krátká apokalyptická črta, která je jen rámcově zakotvena někde ve druhé polovině dvacátého století, se odehrává v jakési osadě (snad třetího světa?), kde všeobecný úpadek a fyzická i morální degenerace dosahuje těžko popsatelné míry. Vazba tohoto surového kontrapunktu k předchozímu textu je poněkud problematická. Sám autor v rozhovorech vysvětluje, že nejde o žádnou alegorii, ale prostý záznam jeho noční můry.
Přes tyto výhrady jsou Scény z vesnického života skvěle načrtnutým skupinovým portrétem několika lidí, kteří se navzdory svému zdánlivě pevnému zakotvení ve vesnické komunitě propadají do tekutých písků svých nevyslyšených tužeb a zklamání.
Amos Oz: Scény z venkovského života (Tmunot me-chajej ha-kfar)
Překlad: Lenka Bukovská. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 123 stran.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
