Včely jsou vysoce inteligentní. Podle vědců rozeznají lidské tváře, umí počítat a nejlépe se učí pozorováním

Během sezení vyškolení terapeuti například pomáhali skládat pacientova slova nebo pocity do melodie, spoluvytvářeli hudbu, nebo prostě jen naslouchali. 

Díky mnoha zlepšením v diagnostice a léčbě rakoviny přežívá tuto nemoc mnohem více lidí, často po mnoho let. Podle nejnovější zprávy Americké onkologické společnosti to je jen ve Spojených státech 18,6 milionu lidí. S tím souvisí i větší potřeba různých terapií, které by zlepšily kvalitu jejich života, myslí si autor studie Dr. Kevin Liou z Americké společnosti klinické onkologie.

„Chceme mít k dispozici širokou škálu nástrojů, abychom mohli lépe přizpůsobit léčbu lidem,“ říká doktor Liou pro stanici NPR. V další fázi výzkumu se budou lékaři zabývat charakteristikami pacientů, kteří by mohli mít z muzikoterapie prospěch.

To, co odlišuje muzikoterapii od pasivního poslechu nebo samostatného přehrávání hudby, je terapeutická spolupráce. Prostřednictvím rozhovoru a hudební tvorby mají pacienti přístup k dalšímu způsobu zpracování a vyjádření svých emocí.

„Je to aktivní vytváření něčeho, a to pod vedením vyškoleného muzikoterapeuta,“ říká pacientka Cynthia Cherish Malaran. Dodává, že pomocí hudby mohla vyjádřit emoce, pro které neexistovala výstižná slova. „Vytvoření něčeho krásného, co pochází z mé rakoviny, je pro mě jako konečný způsob uzdravení.“

Cynthia je teď už deset let v remisi a od ukončení její terapie uplynuly tři roky, ale stále si brouká, kdykoli se cítí nesvá.

„Nezpívám si ani pro zábavu. Ale broukání je něco, co dělám ještě dnes - roky po těch sezeních - jako způsob, jak regulovat svůj stres a vrátit svůj nervový systém na zem a uvolnit se.“

Podle nové studie si naši předci, dávní homo sapiens, vyvinuli flexibilitu, která jim umožnila přežít díky hledání potravy a dalších zdrojů v nejrůznějších obtížných prostředích ještě předtím, než se přibližně před 50 000 lety rozptýlili z Afriky do celého světa.

Dřívější teorie předpokládaly, že lidé z doby kamenné mohli dosáhnout jediného významného technologického pokroku nebo vyvinout nový způsob sdílení informací, ale vědci nenašli důkazy, které by to potvrzovaly.

Studie zveřejněná v časopise Nature zvolila jiný přístup a zkoumala samotnou vlastnost flexibility. Vědci v ní sestavili databázi archeologických nalezišť prokazujících přítomnost člověka v Africe v období před 120 000 až 14 000 lety. Pro každou lokalitu vědci vymodelovali, jaké bylo místní klima v období, kdy zde tehdejší lidé žili.

„Zhruba od doby před 70 000 lety došlo k opravdu prudké změně v rozsahu biotopů, které lidé využívali, viděli jsme opravdu jasný signál, že lidé žili v náročnějších a extrémnějších prostředích,“ řekla pro AP spoluautorka studie Emily Hallett, archeoložka z Loyola University Chicago."

Zatímco lidé dlouho přežívali v savanách a lesích, v období před 50 000 lety se přesunuli do všech oblastí, od hustých deštných pralesů až po vyprahlé pouště, a vyvinuli si to, co doktorka Hallett nazývá „ekologickou flexibilitou, která jim umožnila uspět“.

I když je tento skok ve schopnostech impozantní, je důležité nepředpokládat, že to dokázal pouze druh homo sapiens, uvedl archeolog z univerzity v Bordeaux William Banks, který se na výzkumu nepodílel.

Podle něj opustily Afriku i další skupiny dávných lidských předků a založily dlouhodobá sídla jinde, včetně těch, z nichž se vyvinuli evropští neandrtálci. Nový výzkum podle něj pomáhá vysvětlit, proč byli lidé připraveni expandovat po celém světě už v dávných dobách, ale neodpovídá na trvalou otázku, proč dnes zůstal jen náš druh

Nová studie zjistila, že závislost na sociálních sítích, mobilních telefonech a videohrách je spojena s vyšším rizikem sebevražedných myšlenek a chování. Studie dlouhodobě zkoumala přes 4000 dětí, ve věku 14 let byla asi třetina dětí stále více závislá na sociálních médiích, asi čtvrtina byla stále více závislá na mobilním telefonu a více než 40 % vykazovalo známky závislosti na videohrách.

„A u těchto mladých lidí je výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou hlásit sebevražedné chování a myšlenky,“ říká autorka studie Yunyu Xiao, profesorka na Weill Cornell Medicine v New Yorku.

Výzkumu, zveřejněném v časopise JAMA, si všímá americká stanice NPR. Vědci závislost hodnotili pomocí standardizovaného dotazníku, ve kterém děti žádali, aby odpovídaly na výroky typu: „Trávím hodně času přemýšlením o sociálních sítích nebo plánováním jejich používání, snažím se aplikace sociálních médií používat méně, ale nedaří se mi to.“ A také „Cítím se vystresovaný anebo naštvaný, když nemohu sociální sítě používat“ nebo „Už je používám tak často, že to má špatný vliv na moje výsledky ve škole.“

Studie také hodnotila sebevražedné myšlenky a chování. Dotazník také zjišťoval pasivní a aktivní myšlenky na sebevraždu a případné sebevražedné pokusy. Ve čtvrtém roce studie téměř 18 % respondentů uvedlo, že mělo sebevražedné myšlenky, a 5 % se přiznalo k sebevražednému chování, které zahrnuje plánování a pokusy o sebevraždu.

Skupiny s vysokou a rostoucí závislostí na mobilním telefonu a sociálních médiích byly spojeny s vyšším rizikem sebevražedných myšlenek a chování. Skupina s vysokou závislostí na videohrách měla také vyšší riziko sebevražedných myšlenek a chování ve srovnání se skupinou s nízkou závislostí. Celkový čas strávený u obrazovky však nebyl spojen s vyšším rizikem sebevraždy.

Ve věku 12-13 let 25 % z nich uvedlo, že používají sociální sítě, aby zapomněli na své problémy, a 25 % přiznalo, že tráví značnou část času přemýšlením o sociálních sítích.

Každý rok se na světě vyrobí přes 1,2 miliardy chytrých telefonů. Většina z nich skončí zapomenutá v šuplíku, nebo ještě hůř – vyhozená, zhruba po dvou nebo třech letech. V Estonsku ale výzkumníci ukázali, že staré, ale stále funkční telefony můžou dál žít. Ne jako muzejní kousky nebo retro hračky – ale jako datová centra pro ekologické účely.

Tým vědců z univerzity v Tartu odstranil z telefonů baterie, připojil je k externímu napájení, spojil do čtveřice a umístil do 3D tištěných krytů. Vznikl tak prototyp, který výzkumníci potopili pod hladinu a nechali monitorovat mořské živočichy. Takový úkol obvykle vyžaduje potápěče, který dění pod vodou natáčí na video a poté na souši analyzuje. Nové zařízení ze starých telefonů proces automatizuje přímo pod hladinou.

Možnosti využití smartphonů vyšlých z módy ale sahají dál. Stejná zařízení by mohla viset třeba na zastávkách a v reálném čase počítat počet nastupujících lidí. Pomáhala by tak optimalizovat veřejnou dopravu, a to bez nákladného vybavení nebo nových serverů.

Úprava jednoho zařízení stojí pouhých osm euro. „Ukazuje se, že starší technologie nemusíme nutně nahrazovat – stačí je využít jinak. Udržitelnost není jen o ochraně budoucnosti. Je o tom, jak nově nahlížet na přítomnost,“ říká výzkumník Ulrich Norbisrath. Ve světě zahlceném elektroodpadem z primárních surovin může být právě takový přístup krokem k funkčnímu cirkulárnímu modelu.

Každý týden dorazí do ghanského hlavního města Akkry více než tisíc tun použitého oblečení z Evropy. Většina původně míří na trh Kantamanto – jeden z největších secondhand trhů světa. Jenže podle prodejců se kvalita zboží zhoršuje. Místo nositelných kousků přicházejí hadry, které se rozpadají už při rozbalení. Neprodejné věci tak končí jako odpad. Podle reportérů platformy Unearthed je jich čím dál víc.

Denně trh v Akkře vyprodukuje zhruba 100 tun textilního odpadu. Město ale zvládne sesbírat a ekologicky zpracovat jen třetinu. Zbytek končí na plážích, ve vodních tocích a čím dál častěji i v chráněných oblastech. Záběry z dronu zachycují skládku Akkaway, která vznikla asi před rokem na místě bývalých mokřadů – holá půda bez jakékoli vegetace je dnes pokrytá hromadami textilního odpadu.

Delta řeky Densu je přitom podle Ramsarské úmluvy místem mezinárodního významu. Hnízdí tu vzácní ptáci i mořské želvy. Rybáři z okolí mají obavy, co z vody vytáhnou – ryby se zamotávají do šatů, voda se navíc na rozdíl od dřívějších časů nedá pít. „Dřív to byla opravdová divočina. Dneska, když zaprší, tu je jen nepříjemný smrad a komáři,“ říká devatenáctiletý student Ibrahim Sadiq, který žije poblíž skládky.

Značky se brání. Primark i M&S tvrdí, že do Afriky své zboží neposílají a navíc mají recyklační programy. H&M nebo Zara zase otevřeně podporují zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců – například zákonné povinnosti řešit ekologický dopad oblečení po skončení jeho životnosti. Jenže systém v praxi zatím nefunguje. Mokřady, které kdysi čistily vodu a dávaly obživu místním komunitám, se tak mění v náhrobky západního stylu života.

Na univerzitě Olabisi Onabanjo v jihozápadní Nigérii probíhala během nedávných zkoušek fyzická kontrola toho, co mají studentky pod oblečením. Zaměstnankyně školy dívky u vstupu osahávaly, aby se ujistily, že všechny dodržují interní nařízení – bez podprsenky není možné ke zkoušce přistoupit. Záběry z fronty před zkušební místností se rychle rozšířily po sociálních sítích a spustily debatu o sexismu, ponižování a narušení tělesné integrity.

Podle prezidenta studentské unie Muizze Olatunjiho má školní kodex oblékání zajistit vhodné studijní prostředí bez rušivých vlivů. Olatunji ale zároveň připustil, že současný způsob kontroly oděvů je neudržitelný a jedná se proto o alternativách, které by byly pro všechny zúčastněné dostatečně důstojné.

Kritika studentů i veřejnosti míří nejen na samotné pravidlo, ale hlavně na způsob jeho vymáhání. „Neoprávněné dotyky jsou porušením práv a můžou vést k žalobám,“ uvedl Haruna Ayagi z nigerijské organizace Human Rights Network. Škola se k celé věci zatím oficiálně nevyjádřila.

Dress code univerzity zakazuje mimo jiné oblečení, které by mohlo vyvolat žádostivost u osob stejného nebo opačného pohlaví. Podobná nařízení nejsou v Nigérii ojedinělá, často se týkají i účesů, make-upu nebo obuvi. Podle mnohých studentek se ale školní pravidla zvrhla ve veřejné ponižování. „Cítím se trapně a bezmocně. Jen kvůli tomu, co (ne)mám na sobě,“ řekla pro BBC jedna z nich.

Společnost NMT Think Pink byla najímána obcemi, stavebními firmami a jednotlivci k likvidaci odpadu, zejména stavebního materiálu. Místo řádného zpracování však firma odkládala netříděný odpad na 19 místech napříč Švédskem, uvádí britský web The Guardian. Ve středním Švédsku byla v letech 2015 až 2020 údajně odpovědná za uložení nebo zakopání přibližně 200 000 tun odpadu. V důsledku toho došlo k úniku nebezpečných látek, jako jsou PCB (polychlorované bifenyly užívané například v chladících systémech), olovo, rtuť a arsen, do ovzduší, půdy a vody, což představuje vážné riziko pro veřejné zdraví a životní prostředí.

Vancor, která se kdysi označila za „královnu odpadků“, byla uznána vinnou z 19 závažných ekologických trestných činů, její bývalý manžel Thomas Nilsson dostal trest 3,5 roku vězení za 12 podobných deliktů. Soudní proces, který trval více než 80 dnů výslechů a výpovědí 150 svědků, vedl k odsouzení 10 z 11 obžalovaných. Pět z nich dostalo tresty od dvou do šesti let vězení, ostatní obdrželi kratší tresty odnětí svobody nebo podmíněné tresty za činy proti životnímu prostředí. Obžalovaní rovněž musí zaplatit odškodné ve výši více než 550 milionů korun.

Podnikatelka již dříve švédským médiím sdělila, že její společnost jednala v souladu se zákonem, píše web BBC. Podle prokurátorů ovšem společnost NMT Think Pink, která zkrachovala v roce 2020, kdy byla Vancor zatčena, neměla v úmyslu nakládat s odpady v souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí. Jan Tibbling, obhájce Vancor, řekl švédské televizi SVT, že se jeho klientka proti rozsudku odvolá. Švédská média označují tento případ za největší ekologický skandál v novodobé historii země. Případ švédské „královny odpadu“ je důkazem, že ekologické zločiny mají reálné důsledky a že ochrana přírody je společnou odpovědností.

Na sociálních sítích, zejména na TikToku, se už v minulém roce rozhořela debata mezi generací Z a mileniály ohledně stylu nošení ponožek. Zatímco mileniálové preferují nízké ponožky, které zůstávají skryté v botách, gen Z se přiklání k vyšším ponožkám, které jsou viditelné a často barevné či s potiskem. Tento rozdíl ve stylu nošení ponožek se stal symbolem širšího generačního rozdílu v módních trendech.

Podle údajů značky Hanes z roku 2024 se prodeje ponožek, které sahají nad kotník, od roku 2021 zvýšily o 5,9 %, zatímco prodeje nízkých ponožek klesly o 3,8 %. Podobný trend zaznamenaly i další značky, jako Aritzia a Bombas, které hlásí pokles prodeje nízkých ponožek a nárůst prodeje vyšších modelů, píše Vogue. Tento posun v preferencích naznačuje, že generace Z upřednostňuje styl, který je více viditelný a výrazný.

Obě generace také mají své koně, kteří tyto tendence potvrzují. Zatímco gen Z reprezentuje kupříkladu americká zpěvačka Billie Eilish, která na svých koncertech vystupuje ve volném oblečení a její outfity doplňují výrazné boty s crew ponožkami, mileniály zastupuje třeba americká herečka Jennifer Lawrence, které módní magazín Vogue věnoval na svém webu aplaudující titulek: „Jennifer Lawrence odvážně vykročila v ponožkách pro mileniály“.

Na druhou stranu se ale dnešní zoomeři některými módními kousky postupně vrací k Y2K stylu, kterému kromě vyšších ponožek dominovaly mimo jiné tříčtvrteční kalhoty, mikiny či trička odhalující břicho nebo výrazné tenisky na vyšší platformě.

To, co by mohlo být jen mírným generačním rozdílem v módních preferencích, se však na sociálních sítích zveličuje do podoby teatrální války, v níž si mezi sebou zástupci obou generací vyměňují jízlivé posměšky, upozorňuje list The New York Times. Tento trend tak ukazuje, jak sociální sítě, zejména TikTok, ovlivňují módu. Platformy umožňují rychlé šíření nových trendů a poskytují prostor pro vyjádření individuálních stylů. Nejenže to přispívá k rychlým změnám v módních preferencích, ale prohlubuje to i nové generační rozdíly.

Žalobu farmář podal skrze konzervativní právní institut Wisconsin Institute for Law & Liberty (WILL), který tvrdí, že tyto programy porušují ústavní právo na rovné zacházení, píše agentura AP. Farmář Adam Faust, který v roce 2021 úspěšně zažaloval Bidenovu administrativu za rasovou diskriminaci v rámci programu USDA pro odpouštění farmářských půjček, nyní upozorňuje na pokračující nerovnost. Tvrdí, že ve srovnání s menšinovými farmáři, včetně žen, bílé farmáře znevýhodňují vyšší administrativní poplatky nebo omezené dotace na environmentální projekty.

Stejně tak prostřednictvím konzervativní právnické firmy poukazuje na skutečnost, že se cítí být poškozen vzhledem k programu amerického ministerstva zemědělství, který garantuje 90 % hodnoty půjček bílým farmářům, ale 95 % ženám a rasovým menšinám. „Ministerstvo zemědělství by mělo dodržet prezidentův slib daný americkému lidu, že ukončí rasovou diskriminaci ve federální vládě,“ uvedl Faust v písemném prohlášení.

Trump od svého nástupu do funkce usilovně pracuje na zastavení vládních iniciativ zaměřených na DEI, aby dodržel svůj předvolební závazek a prosadil výraznou změnu kultury v USA – od podpory rozmanitosti směrem k důrazu na konkrétní výsledky.

I přes změny v administrativě a zrušení některých projektů ale podle WILL stále zůstávají v nabídce ministerstva takové programy, které údajně diskriminují bílé muže, což je v rozporu s ústavním principem rovného zacházení. Pokud USDA neukončí tyto programy do 60 dnů, WILL ve svém dopise upozornil, že podá federální žalobu proti Trumpově administrativě. Žaloba představila tři programy a postupy USDA, které podle ní bílé muže znevýhodňují. Prezident Národní asociace černošských farmářů John Boyd naopak kauzu odsoudil. „Ti, kdo jsou nyní poškozeni, jsou jednoznačně černošští farmáři,“ řekl.

Celý spor tak odráží hluboké napětí mezi snahami o podporu diverzity a požadavkem na rovné zacházení podle zákona a nadále polarizuje nejen zemědělskou komunitu, ale i širší veřejnost ve Spojených státech.