Václav Vokolek: Postavit se dějinám
Krásný hrad Zvíkov se stal průchozím hradem. Množství návštěvníků zaparkuje, vydá se původní cestou na úzkou šíji, na níž kdysi královské sídlo stojí, přejde most a sestoupí dolů k přístavišti lodí, které je zavezou na Orlík. Do samotného hradu vstoupí jen málokdo.
Nádherná královská kaple s freskami a pozoruhodným reliéfem Mistra zvíkovského oplakávání přiláká jen pár jedinců. Čas do odjezdu parníku lze patrně lépe strávit v restauraci u přístavu.
Čtěte také
Dějiny jednoho z nejpůvabnějších hradů v Čechách, v pěkné hradní expozici zjistíme, kolik malířů zlákal k vyobrazení, jsou daleko starší než hrad sám. Romanticky sklání ostroh nad soutokem Otavy s Vltavou, přilákal již Kelty. Díky skromným nálezům, většinu z nich překryla stavba hradu, usuzujeme, že se zde rozkládalo významné keltské opevnění zvané castellum.
Strategicky cenné místo chránily dodnes částečně zachované čtyři valy. Několik černých misek, část bronzového kroužku a zbytek polozemnice nám o osudech zdejších obyvatel nepoví nic. Jistě to nebyly osudy nudné, ale zanikly stejně jako zdejšími malíři obdivované půvaby zaplavené přehradou.
První zmínka o hradu Zvíkovu je z roku 1234 a to již je zmiňován jako hrad královský. Přemysl Otakar hrad proměnil v nádherný palác, který by stejně tak mohl být chloubou francouzských králů. To jsou slavné dějiny hradu i českého království.
Čtěte také
Nás však bude zajímat stejně zapomenuté období, kdy byl majitelem Zvíkova Petr ze Švamberka, významná postava stavovského povstání. V létě roku 1619 volil pan Petr Bedřicha Falckého za českého krále a byl jmenován nejvyšším sudím českého království. Na začátku roku 1620 byl raněn mrtvicí a zemřel. Nedožil se tragické porážky českých stavů na Bílé hoře, což bychom mohli paradoxně pokládat za jeho štěstí.
Habsburské vítězství ale nebylo úplné. Bránila se Plzeň, Kladsko, město Tábor a tři švamberské hrady – Orlík, Třeboň a Zvíkov. Nakonec ale zbylo jediné místo odporu, právě kdysi královský hrad Zvíkov. Sto padesát mužů na hradě odolávalo čtyřem tisícům obléhatelů. Dva roky po bělohorské bitvě malý ostrůvek svobody na vysoké skále vytrvával, to se zdá neuvěřitelné.
Čtěte také
Zvíkovští dokonce podnikli úspěšný výpad na Orlík, zmocnili se ho a s kořistí se vrátili zpět. Ale přesto po dvou letech zvíkovské hrdiny donutil nedostatek potravin k vyjednávání. Bylo jim povoleno vyslat posly, kteří by se porozhlédli po zaniklém království. Donesli zdrcující zprávy. Vše již bylo obsazeno císařskými a nebyla naděje na jakoukoliv pomoc.
Beznaděj byla zoufalejší než hlad. Beznaděj zvítězila, ochromila statečná srdce, jak v českých dějinách tolikrát. Proto bychom si měli statečné obránce čtyři sta let po Bílé Hoře vzpomenout.
Příběh je ale zapotřebí dopovědět, i když nevede k dobrému konci. Začalo obvyklé vyjednávání. Pavel Skála ze Zhoře ho podrobně popisuje ve své Historii české. Nepřátelé se dohodli, že obránci hradu budou mít zaručen svobodný odchod s rozvinutými praporci, se zbraněmi, a budou moci bez jakékoliv překážky či příkoří odejít do Kladska, které jako poslední odolávalo císařským. To vše stvrzeno podpisy a pečetěmi, jak to už bývá.
Čtěte také
Dohodu císařští v nejmenším nedodrželi. Hned jak česká posádka vyšla s prapory z hradu, přinutili ji císařští vojáci násilím, aby přestoupila do nepřátelského vojska a protestujícího velitele Zvíkova poslali v železech do Prahy. Tak byl hrad po dvou letech dobit. Okamžitě jej vojáci vyplenili a vydrancovali.
Hrad a celé panství zdědil bratr pána ze Švamberka Adam. Jenomže vše bylo zkonfiskováno a z Adama se v emigraci stal doslova žebrák. Tento drobný kamínek českých dějin splynul s celkovou pobělohorskou situací. Pustnoucí královský hrad se stal důležitým symbolem a hrdinství jeho obránců bylo rychle zapomenuto, tak jako mnohé v českých dějinách. V bývalém království bylo vždy lépe zapomenout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
