To, v čem žijeme, nedává žádný smysl. Bilerův román Destrukce je Kafkův Zámek pro 21. století

Román Destrukce je jedna z nejdivnějších knih, která letos v Česku vyšly. Postavy tu opakují nesmyslné fráze a působí jako špatně naprogramovaní roboti. Jakou chorobou to vlastně trpí?

„Ta choroba, to je taková krize všeho,” myslí si Biler. „Krize racionality a hlavně krize smyslu veškerého dění a života jako takového. Hlavní postava učitele trochu doufá, že v malém prostoru lokální vesnice najde život, který ještě může dávat smysl. Naopak ale zjišťuje, že ani tam ho nedokáže nalézt. Všechno je podřízeno zvláštní logice, kterou však on nechápe.“

Když učitel jednou vyrazí na procházku, všechny obyvatele vyděsí. Proč proboha chodit jen tak ven? Chodit se smí jen do práce, z práce, maximálně do hospody, myslí si postavy v Destrukci. Biler si myslí, že „kroky, které ty postavy dělají, jsou samy o sobě rozumné. Ale celek, který z nich vzlíná, je šílený“.

Publicista a spisovatel v knize nejvíc řeší krizi víry ve vlastní rozumnost. Podle ní sice můžeme dělat dílčí racionální kroky, ale „výsledkem je, že ničíme svět, ve kterém žijeme“.

V čem hledá Stanislav Biler úlevu od vlastní temnoty? „V tom, že jsem přímo v ní. Já se můžu dívat na ten osvětlený svět, který je v mnoha ohledech docela pěkný,“ říká publicista. 

Poslechněte si rozhovor se Stanislavem Bilerem o klimatické krizi i o tom, jak neremcat na mladou generaci.