Umělá inteligence se učí od psů, jak fungovat v lidském světě

Společně s ptáky, vážkami nebo semeny pampelišek se atmosférou šíří obrovské množství mikroskopických organismů. Vědci tento život v ovzduší nazývají aerobiom – dočasný ekosystém plný organismů pocházejících ze země i moře.

Do aerobiomu se mikroorganismy dostávají větrem, v kapičkách vody, odpařováním nebo například stoupajícím kouřem z požárů. V mracích pak nacházíme viry, bakterie, plísně, řasy i další formy života. Některé druhy se do vzduchu dostávají aktivně – například houby a mechy záměrně uvolňují miliony spor.

Podle BBC vědci odhadují, že každý rok se takto do atmosféry dostane bilion bilionů bakterií a padesát milionů tun houbových spor. Mnohé z nich pak proniknou do mraků, kde třeba ovlivňují počasí. Například led v mraku vzniká právě díky pevným částicím, na které se nalepí molekuly vody. Někteří vědci dokonce spekulují, že jde o oboustranně výhodný cyklus: bakterie pomáhají vytvářet mraky a déšť, který zavlažuje rostliny – a na těch pak mohou růst další mikroorganismy. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, šlo by o fascinující příklad symbiózy mezi rostlinami a atmosférou.

Mikroorganismy v mracích urazí i stovky kilometrů denně. Jak vysvětlil pro server CREAF Emilio Casamayor, ředitel Laboratoře ekologie a komplexity globálního mikrobiomu při CEAB–CSIC, jejich vliv je různorodý. Některé z nich napomáhají tvorbě nových biologických komunit v izolovaných oblastech, jiné ale představují riziko. V mracích se totiž nachází i velké množství genů odolných vůči antibiotikům. Tyto geny umožňují bakteriím přežít i při kontaktu s léky, čímž usnadňují šíření odolných infekcí. Důsledkem může být i to, že například na angínu přestávají účinkovat antibiotika, která dříve fungovala.

Většina indických jablek pochází pouze ze dvou severních oblastí země – z Džammú a Kašmíru a sousedního Himáčalpradéše. Pro dobrou úrodu je totiž nezbytné dlouhé zimní období s teplotami mezi 0 až 6 °C, které většina regionů v Indii nesplňuje. Jak upozorňuje server BBC, například Velká Británie má těchto tzv. „chill hours“, tedy hodin chladu, výrazně víc, a díky tomu dokáže pěstovat téměř všechny odrůdy jablek.

Někteří vědci a farmáři se proto snaží vytvořit nové odrůdy. Takzvané „low-chill“ jabloně, které v současnosti testují v indickém městě Ráňčí, dokážou nést plody už při zhruba 400 hodinách teplot mezi 0 až 6 °C. Výzkum vede tým z Birsa Agricultural University, zatím ale s omezeným úspěchem – ovoce přinesla pouze jedna odrůda. Kromě nevhodného klimatu totiž jabloním nesvědčí ani místní půda.

Jiní sadaři zase zkouší původní odrůdy jablek šlechtit. Touto cestou se ubírá i regionální výzkumné centrum ovocnářství při Dr. YS Parmar University of Horticulture and Forestry, kde odborníci testují 300 různých odrůd a sledují, jak na ně působí klimatická změna.

Klimatická krize negativně dopadá i na tradičně úspěšné pěstitelské oblasti. Jak připomíná Indian Express, čistý zisk se kvůli nestabilním povětrnostním podmínkám a vysokým výrobním nákladům stále snižuje. Sadaři tak začínají sázet i peckoviny, jako jsou mandle, švestky, meruňky nebo třeba třešně.

Čtyřdílný seriál režírovaný Philipem Barantinim sleduje, jak se otec vyrovnává s následky podezření, že jeho třináctiletý syn zabil jednu ze svých spolužaček. Server Euronews píše, že seriál funguje jako kulturní výstraha. Vyvolal širší diskusi o toxické maskulinitě a devastujícím vlivu tzv. „manosféry” na mladé lidi, kteří jsou vystaveni webům a online fórům propagujícím misogynii a ultrakonzervativní modely maskulinity, které koketují s krajně pravicovými ideologiemi.

Francouzské ministerstvo se rozhodlo seriál zařadit do výuky i díky petici, kterou iniciovala matka třináctiletého chlapce, Laëtitia Curetti. The Guardian informuje, že producent udělil francouzské vládě práva k využití seriálu pro vzdělávací účely. Školy tak nyní mohou zařadit do výuky pět hodin založených na ukázkách z oceňované série. Ty budou podle ministryně Borne doplněny o speciální výukové materiály.

Britským středním školám zpřístupnil Netflix seriál už v dubnu. Využívají ho i další země – například Nizozemsko nebo region Vlámsko na severu Belgie.

Stejně jako v předchozích letech dřevo zpracovali studenti Střední odborné školy Jarov. Informovala o tom městská společnost Technologie hlavního města Prahy (THMP), která má každoročně na starosti kácení, převoz a výzdobu stromu.

„Naši studenti si velmi dobře uvědomují, že pracují se speciálním dřevem, které v sobě nese krásný příběh. Opravdu se snaží a jsou hrdí, když se osobně účastní předání díla,“ uvedl zástupce ředitele pro odborný výcvik stavebních oborů Vilém Kodíček.

Kromě toho ale učni 22 metrů vysoký smrk ztepilý zužitkovali i jinak. Z částí stromu vytvořili výrobky, které teď poputují do Dětského centra Paprsek v Praze 9.

Zhruba dva metry vysoký a metr široký hmyzí domek ze smrkového dřeva stojí vedle takzvaného Stromu přátelství v krompašském parku T. G. Masaryka. Později by měl stát na Bukové lesní stezce nebo rozkvetlé bylinkové louce. Součástí komunitního projektu má být i zapojení místních obyvatel, kteří hmyzí hotel vyplní přírodními materiály.

Zákazníci japonských kaváren plní sociální sítě příspěvky s vydrami, které jsou zobrazené, jak spí v pelíšcích, lezou po ostatních návštěvnících nebo pijí vodu z lahví. Rostoucí popularita těchto podniků ale podle britského Guardianu znepokojuje ochránce přírody, kteří se zaměřili na to, odkud vydry pocházejí.

Vědci porovnali DNA 81 asijských vyder malých ze zoologických zahrad a zvířecích kaváren s genetickými údaji vyder, které žijí v divoké přírodě v Malajsii, Singapuru a Thajsku. Výsledky výzkumu publikovali v časopise Conservation Science and Practice. Zjistili, že DNA většiny vyder chovaných v zajetích se shoduje s těmi z pytláckých oblastí na jihu Thajska a u hranic s Malajsií.

„V posledních letech jsou vydry v Japonsku velmi populární kvůli kavárnám. Znepokojuje mě to, protože v oblastech svého přirozeného výskytu vydry ubývají. Chceme je vidět tam, odkud pocházejí,“ řekla spoluautorka studie Majako Fudžihara z univerzity v Kjótu.

Asijská vydra malá patří podle Mezinárodního svazu ochrany přírody mezi druhy, které jsou ohrožené vyhynutím. Komerční obchod s vydrami je od roku 2019 zakázaný, přesto je oblíbeným domácím mazlíčkem a atrakcí právě ve zvířecích kavárnách.

Panenky Labubu jsou prapodivné příšerky, které vytvořil před deseti lety hongkongský umělec Kasing Lung. V posledních letech si je oblíbily některé celebrity a díky sociálním sítím se staly velmi oblíbenými. Na kabelku si je připnuly například zpěvačky Dua Lipa, Rihanna nebo členka jihokorejské skupiny Blackpink Lisa, kterou na Instagramu sleduje přes 100 milionů lidí.

Server BBC napsal, že Pop Mart letos stáhnul panenky z prodeje ve všech britských pobočkách řetězce. Důvodem bylo to, že o ně zákazníci bojovali. Čínský prodejce totiž nabízí i sběratelské příšerky, které prodává v neoznačených krabičkách a zákazník tak neví, jaká panenka na něj po rozbalení čeká.

Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Osvětimi krokem reaguje na dlouhodobý zájem ze strany filmového průmyslu, dokumentaristů i režisérů hraných filmů. Vzhledem k tomu, že památník z pietních i historických důvodů podléhá přísné ochraně, není v jeho autentickém prostoru možné natáčení celovečerních filmů. Nová 3D replika tábora Auschwitz nabízí etickou alternativu. Informoval o tom web Euronews.

„Projekt vznikl ze zkušeností s filmaři, kteří se dlouhodobě zajímají o dějiny tábora, potřebují ale s prostorem současně i kreativně pracovat,“ říká mluvčí památníku Bartosz Bartyzel. Digitální model umožní točit scény bez zásahu do památkově chráněného místa. V budoucnu by měl přibýt i model druhé části tábora, Auschwitz II-Birkenau, včetně interiérů. Na toto rozšíření se v současné době hledají další prostředky.

Na projektu s názvem Obraz Osvětimi se podílelo místní muzeum, nadace a tým expertů na prostorové skenování, jak napsal web Hollywood Reporter. Replika je vytvořena pomocí nejmodernějších technologií. Podle Bartyzela jsou reakce veřejnosti i filmařů velmi pozitivní. První tvůrci už o využití digitální repliky jednají. Zatímco vznik projektu zaplatili soukromí dárci a investoři, do budoucna by měl být provoz financován z licenčních poplatků od filmových produkcí – výtěžek má zároveň dál podporovat vzdělávací a pietní poslání muzea.

Když vědci připravovali novou výstavu vesmíru pro Haydenovo planetárium v New Yorku, čekali, že uvidí led, tmu a prázdno. Místo toho se jim v Oortově oblaku – obrovské pusté oblasti za hranicí známé sluneční soustavy – na kopuli planetária zjevila spirála. Nešlo o nový a neznámý objekt, ale spíše o nečekané uspořádání: stovky miliard drobných ledových těles, které jako by byly stočeny do spirálovitého útvaru podobného ramenům galaxie. Informoval o tom web CNN a agentura AP.

Astrofyzik českého původu David Nesvorný, který pro projekci připravil vstupní data, si zpočátku myslel, že jde o chybu vizualizace. Spirála se ale ukázala jako skutečný tvar jeho vlastních modelů – jen je nikdy předtím nezkoumal ve 3D. „Jakmile si to prohlédnete v prostorovém uspořádání, je tam spirála,“ říká astrofyzik. Nečekaný objev učinil v oblasti, která se nachází asi 1,5 světelného roku od Slunce. Právě tam se nachází ledová tělesa, která čas od času vstoupí do vnitřní sluneční soustavy jako dlouhoperiodické komety.

Potvrdit takovou strukturu ale bude extrémně obtížné. Ani nový chilský dalekohled v observatoři Very Rubinové pravděpodobně nezachytí dostatek objektů, aby vznikla úplná mapa. I tak ale objev pomáhá pochopit nejen tvar naší soustavy, ale i její propojení s okolním vesmírem a možná i náš vlastní původ. „Třeba to byly právě komety z Oortova oblaku, které přinesly vodu na Zemi. Mohly s sebou přinést i základy života,“ říká kurátorka výstavy Jackie Faherty.

Zatímco v americkém San Franciscu nebo v Číně už autonomní taxi cestující běžně vozí, Evropa technologický náskok teprve dohání. To se má změnit na jaře 2026, kdy v Londýně odstartuje pilotní provoz takzvaných robotaxíků – autonomních aut bez řidiče. Uber novinku zákazníkům nabídne prostřednictvím své aplikace. Informoval o tom web The Guardian.

Zkušební provoz umožní ve Spojeném Království nový zákon o automatizovaných vozidlech. Britští zákonodárci i odborníci si od projektu hodně slibují. Podle tamního ministerstva dopravy by díky používání autonomních taxíků mohlo do roku 2035 vzniknout 38 tisíc nových pracovních míst a také by se mohl rozjet průmysl v hodnotě přes 40 miliard liber. Novinka má navíc zlepšit dopravní dostupnost odlehlých venkovských oblastí a usnadnit život seniorům nebo lidem se zdravotním omezením.

Odborníci ale upozorňují, že předchozí pokusy v Británii nedopadly vždy dobře. V roce 2023 například skončil provoz autonomního autobusu v Edinburghu kvůli nízkému zájmu cestujících. V USA musela automobilka General Motors svůj projekt autonomních vozidel po několika incidentech, včetně vážného zranění chodce, zastavit úplně.

Řidiči klasických černých londýnských taxíků se nové konkurence zatím nebojí. „V Uberu žijí ve světě fantazie. Pravděpodobně se dočkáme dříve létajících taxíků než autonomních aut v Londýně,“ prohlásil šéf jejich sdružení Steve McNamara pro The Telegraph.

Podle výzkumů se část cestujících, zejména žen, v bezpilotních vozech cítí bezpečněji. Pokud projdou testy, bude Londýn první evropskou metropolí, kde robotaxi přestanou být sci-fi.