Tuaregové z Tinariwen překonávají kulturní bariéry

27. únor 2014

Řada posluchačů se nedokáže otevřít world music. Jednak nemohou překousnout hudební odlišnost, kterou samotní interpreti podporují zdůrazňováním žánrových klišé, mezi něž se řadí i halekavé vokální pasáže, jednak nedokážou přirozeně přebrodit jazykové peřeje a nerozumí textům. Kvalitní kapela hrající world music se pozná podle toho, že u ní ani jedno z výše zmíněných úskalí nepředstavuje sebemenší komplikaci. Tinariwen ze subsaharské pouště v Mali jsou toho důkazem.

Parta Tuaregů, hovořících dialektem tamašek, se na počátku 80. let zformovala kolem kytaristy Ibrahima Ag Alhabiba, jenž si jako dítě sestrojil vlastní kytaru z prázdné plechovky a brzdy jízdního kola poté, co viděl ve westernovém filmu drnkajícího kovboje. Po povinném vojenském výcviku v Kaddáfího armádě upustil Ag Alhabib od touhy bojovat proti vrahům svého otce a směřoval svou energii k hudbě.

Světového úspěchu dosáhli Tinariwen až třetím albem Aman Iman. Kromě mezinárodního ohlasu si získali i prominentní fanoušky, mezi něž čítáme jména jako Brian Eno, Henry Rollins nebo Thom Yorke. Na kombinaci tradiční severoafrické hudby a západního kytarového soundu, za niž dostali Tinariwen před třemi lety Grammy – za výtečné album Tassili, navazuje i aktuální deska Emmaar. Tu kvůli nepokojům v Mali nahráli Tuaregové v blízkosti kalifornského národního parku Joshua Tree.

Album otevírá téměř až caveovský recitál v intru skladby Toumast Tincha, který na první dobrou zapustí posluchačovu pozornost do spletitých osudů pouštního lidu, opakovaně přicházejícího o své domovy. Pro africkou hudbu typický, silně rytmizovaný feeling doplňují podmanivé, avšak nikoli vlezlé kytarové vyhrávky, které Ag Alhabibovi vynesly image pouštního bluesmana. Čtrnáctka skladeb může na našince působit poněkud monotónním dojmem, africkou hudbu však nelze poslouchat stejně jako v duchu anglosaské tradice. I když třeba hymnická Emajer si přímo říká o vysamplování nebo použití v nějakém evropském road movie.

Tinariwen vysílají do světa jasnou zprávu, že svobodné africké srdce nespoutá ani válka a že nezáviděníhodné životní zkušenosti lze přetavit v nedepresivní osobní výpověď. Minimum aranží a vrstevnaté vokály na desce Emmaar navíc překonávají žánrový kýč, kdy se hudebníci snaží o instrumentální mišmaš odkazující k té či oné kultuře. Díky tomu jsou Tinariwen dobře stravitelní i pro západní publikum, aniž by šli na ruku jeho zvyklostem.

Hodnocení: 75 %
Tinariwen – Emmaar (Anti-, 2014)

autor: Jan Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.