Tolik klaunů má málokterý národ, jsme jimi odkojení už od dob Jana Wericha, říká Miroslav Krobot

„Maká rukama, doma chodí v papučích se dvěma dírami, jeho koníčky: lepení letadel, chození do lesa, cokoliv chceš, Klimeš.“ Pan Klimeš – hlavní hrdina nové písně kapely Mutanti hledaj východisko a muž, který opraví všechno na světě – vystupuje i ve výpravném videoklipu, jenž se stal v posledních týdnech hitem sociálních sítí. Pana Klimeše neztvárnil nikdo jiný než host vltavské Vizitky Miroslav Krobot. „Členové kapely Jan Vejražka a Jiří Konvalinka byli mí studenti na DAMU, přišli za mnou a poprosili mě, jestli bych v tom klipu nehrál,“ okomentoval Krobot, jak se k roli dostal. 

Pedagogické činnosti na DAMU se věnoval od začátku devadesátých let, kdy přijal nabídku někdejšího šéfa Katedry alternativního a loutkového divadla Josefa Krofty. Lákal ho kontakt s lidmi o generaci mladšími, ale také možnost podílet se na novém konceptu katedry. „Sám jsem vyučený činoherec. K alternativě jsem se dostal právě tímhle způsobem, moc mě to tehdy zajímalo,“ vzpomíná. 

Miroslav Krobot|foto:Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Na studenty aplikoval vlastní metodu improvizace, která vycházela z dialogického jednání Ivana Vyskočila. „Nechal jsem je poslouchat vlastní tělo. Hodně jsme improvizovali, k pevnému textu se nedostali třeba dva roky. Improvizace je úplný základ, člověk se pak přestane bát a začne si věřit. Když si přiznáte, že jste trapný, je to úžasné poznání.“

Ve Vizitce Miroslav Krobot hodnotil i své vlastní herecké schopnosti. K divadelnímu herectví přidal v roce 2005 i herectví filmové, od té doby se objevil v několika desítkách filmů a seriálů. „Coby herec jsem tak nějak k dispozici, snažím se spíš nabízet, než že bych hodnotil, jaká poloha mi vyhovuje,“ říká. „Ale například s maďarským režisérem Bélou Tarrem jsem absolvoval natáčení filmu Muž z Londýna, kde jsem vůbec nevěděl, co a proč hraju. On měl tak jasnou vizi, že jsem jen do bezvědomí plnil jeho přání, což bylo psychicky i fyzicky hrozně úmorné.“

Pozor, přichází nuda

Miroslavu Krobotovi vyšla nedávno knížka plná povídkových textů, útržků ze scénářů i krátkých úvah a vzpomínek na členy rodiny i kolegy z divadla. Jmenuje se Nečíst a vznikla z popudu nakladatelství Albatros, které původně toužilo vydat knihu rozhovorů s autorem. Název je podle něj tak trochu varováním: čtenář, který očekává jakoukoliv hlubokou osobní zpověď, bude zklamaný. „A taky je tam trochu autocenzura. V kapitole o Janu Welzlovi kurzivou na některých místech upozorňuju, že je to nuda.“ Cestovatel, lovec, zlatokop a také milovník fikce Jan Eskymo Welzl je Krobotovým dávným oblíbencem: jako kluk chtěl zažít to, co zažíval on, jako dospělý se pak jeho příběhy snažil otisknout do několika představení. V budoucnu by rád připravil o Welzlovi „animovaný film pro kluky“. 

Z filmu: Muž z Londýna|foto:Ognon Pictures

Miroslav Krobot si nechal v pořadu zahrát také hudbu W. A. Mozarta. Není to náhoda, v brněnském Janáčkově divadle totiž bude za dva roky režírovat operu Kouzelná flétna. „Já chtěl operu dělat hrozně dlouho a v jednom rozhovoru jsem to zmínil. Pak mi jednou, byl jsem zrovna na cestě do Prahy, zavolal šéf brněnské opery a nabídl mi, že bych u nich mohl režírovat Kouzelnou flétnu, což je kus, který jsme dělali jako kapesní operu v Dejvickém divadle,“ vysvětluje Krobot. „Mozart ji napsal tři měsíce před smrtí, přitom je to ale jeho nejzábavnější opera. A mě by zajímalo, jestli to opravdu může být sranda.“

Ve Vizitce přišla řeč i na jeho účinkování v chebském divadle, kam přišel v polovině sedmdesátých let po studiích režie na JAMU. V Chebu si postupně začal zkoušet postupy autorského divadla, které ho provází celou kariéru. „Celý život se pohybuji na hraně interpretačního a autorského divadla, na tom je ostatně postavené i Dejvické. Rád poslouchám příběhy a měl jsem vždycky rád Ivana Vyskočila, Činoherní klub, Semafor – tu českou specialitu. Tolik klaunů má málokterý národ, jsme tím odkojení už od dob Jana Wericha.“