Stanislav Motl: Z patnácti odhalených nacistických vrahů mě překvapil jen jeden

„Čím jsem starší, tím víc k tomu mému bádání přistupuje i psychologie. Často, před odhalením nového zločince, noc předtím nespím a přemýšlím. Říkám si, že to jsou už 60 let staré události.“

Odhalil 15 vrahů

„Odhalil jsem celkem 15 nacistických zločinců. Zajímají mě ale jen vrahové, lidé, kteří někoho zabili nebo mučili. Překvapil mě jen jeden. Rudolf Malík. Ten musel s nacisty střílet do lidí, bylo mu tehdy 17 let a následujícího dne válka skončila. Ten jediný měl špatné svědomí a vlastně mu asi touto zpovědí odlehlo.“

Čtěte také

Když najdu nějakého nacistického zločince, tak se vždy sám sebe ptám, jestli mám právo na jeho odhalení, říká Stanislav Motl

„Dalších 14 zločinců se ale tvářilo velmi arogantně a já si uvědomil, že vlastně nemají svědomí a mají sami v sobě tyto činy vysvětleny. Ti ostatní tady už asi nejsou,“ přemítá Motl.

„Je všeobecně známo, že trápení zkracuje život. Tito lidé, když jsem s nimi mluvil, byli ale většinou plní zdraví. A to i ve svých 90. letech. Někteří z nich dnes mají dokonce pocit satisfakce. Jejich zločiny jsou promlčeny, a když spolu hovoříme, tak se vlastně jen chlubí. A to je špatně.“

Nejsem lovcem nacistů

Motlovi prý ani tak nejde o to, aby se nacistický zločinec dostal do vězení. Když jsme to nedokázali za 30 let, tak to prý už nechce. To, co chce, je skutečnost, aby o tom lidé věděli.

„To je můj úkol. Nejsem lovcem nacistů. Jediný člověk, který byl opravdovým lovcem, byl Simon Wiesenthal.“ Wiesenthal prý znal naše poměry velmi dobře, uměl česky a byl nesmlouvanější.

„Když jsem se s ním setkal, tak mi řekl: Stando, když tak sleduju vaši práci, tak vy budete oceněn buď jen v zahraničí, nebo až po své smrti. Vás tady nikdo nebude mít moc rád...“

S tajemstvím Baarové asi umřu

Stanislav Motl je známý i tím, že mu dveře otevřela a své dokumenty zpřístupnila Lída Baarová. Prý mu pomohlo hlavně to, že se jí neptal na její vztah s německým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem.

Čtěte také

Stanislav Motl: Lída Baarová byla napojená na významnou antinacistickou rozvědku

„Samozřejmě jsem se musel hodně krotit, abych tuto otázku nepoložil. Ale něco mi říkalo, ať to nedělám. Nakonec jsem bádal v jejích dokumentech, ale musel jsem slíbit, že to, co najdu, zveřejním až po její smrti. A to se také stalo.“

„V jejím životě jsem našel dvě, tři skutečnosti, které jsou tak kruté, že je nemohu nikdy zveřejnit. A asi s tím i umřu. Mohu snad jen naznačit, že pro Lídu Baarovou bylo její věznění na Pankráci vysvobozením. Neboť zažila něco mnohem hroznějšího.“

Archivy mají svou vůni

Jeho velkou radostí je bádání v archivech, a to už od útlého dětství. „Jeden můj kamarád dokonce říká: Podívejte se na Motla v archivu a uvidíte radost jako u dítěte, které si na písku staví svou bábovičku.“

„Je to pro mě opravdu úžasný svět. Nikdo tam není, nikdo na mě nemluví. Už když jsem byl v archivu poprvé, tak jsem se zamiloval do té zvláštní vůně. A to mi zůstalo.“ Baví ho i složitá orientace v jednotlivých archiváliích a v jazycích, které tam najde.

Hodně jich umí, ale jsou dokumenty, které ještě nedokázal rozluštit. „Archiválie jsou ale velmi často poničené. Často je musím dešifrovat, koukat přes lupu, co tam je, apod.“