Společné kreslení rozpouští ega, dokazují mladé freskařky

Comunite Fresca je uskupení, které vzniklo před třemi lety a tvoří jej výtvarnice Dana Balážová, Markéta Filipová a Marie Štindlová. Od 26. září vystavují své fresky s ostatními finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého v Moravské galerii v Brně. Než se k freskám dostaly, vystudovaly brněnskou FAVU, kde se Marie nejvíce věnovala instalacím zaměřeným na text, Dana pracovala s videem a Markéta vystudovala malbu. 

Nejdřív ani nevěděly, jaký si mají koupit štuk

První freska vznikla v altánu u Mariiných rodičů v Písku.

První freska v zahradním altánu rodinného domu v Písku|foto: Archiv Comunite Fresca

Technologie není úplně snadná, umělkyně proto na začátku experimentovaly, než našly správné postupy. Přesto první společná freska stále existuje a vypadá dle autorek pořád dobře. Nápad na společné freskování vznikl při jedné cestě na jih, kdy si uvědomily, že chtějí tvořit ve třech a také přemýšlely, jak na to v kontextu současného umění. 

Musíme u toho hodně mluvit 

Jeden z hlavních principů práce Comunite Fresca je společná tvorba, společný rukopis.

Freska na komíně Staré školy ve Vraném nad Vltavou|foto: Archiv Comunite Fresca

Společně vytváří jedno kompaktní dílo, ve kterém se rozpouští jednotlivá ega umělkyň a dílo samo je převyšuje. V praxi to vypadá tak, že než začnou nanášet štuky na stěnu a míchat pigmenty s vodou, samostatně kreslí. Nad skicami  pak probíhá diskuze a v konečném návrhu kombinují různé motivy. Zásadní vliv má také to, pro koho je freska určena a jaká je architektura prostoru, ve kterém má freska vzniknout. 

V začátcích jejich tvorby najdeme fragmentárnost, ale v současnosti jsou fresky více homogenní a působí kompaktně. Umělkyně se zdokonalily nejen ve společné komunikaci, ale i v technologii.  

Jde o správný moment

Za společným freskováním není jen diskuze a hledání společného jazyka, ale i zvládnutí samotné technologie. Zeď je potřeba očistit od nánosů staré barvy, na kterou se pak nahazuje jemný finální štuk. Pak se do ještě mokrého štuku maluje, ale to už je otázka praxe a citu, protože je nutné přesně vychytat tu správnou chvilku, kdy je štuk ještě dostatečně mokrý, ale ne moc. Na něj se pak maluje pigmentem rozmýchaným ve vodě. Vápno v omítce naváže pigment, který zakonzervuje barvu a stane se součástí zdi, takže vznikne trvalá fresková výmalba.  

Současná scéna je podle mínění kolektivu freskařek hodně uzavřená a umělecká díla, které vznikají a jsou vystavena v galeriích, nejsou dostatečně komunikativní. Na tento pocit se proto rozhodly kriticky reagovat vlastní tvorbou, která bude vycházet z radosti a nebude zatížena koncepty. „Chtěly jsme se spojit a dokázat, že malbou je možné takového smíru docílit,” dodává Dana Balážová.

Poslechněte si celé ArtCafé. V jeho druhé části pozvala přímo ze studia na svůj koncert americká harfenistka Marry Lattimore. A koncertních pozvánek se držel ve svém výběru i hudební dramaturg Ondřej Bambas. Pořad moderovala Jitka Kosteníková.