Helena|Mila pani Zorko, moc Vas i posluchace zdravim. Ted me napadlo, jak pozname, ze jsme se s minulosti uz vyrovnali. Tak, ze nas uz zadna vzpominka z minulosti neboli ani neprinasi nejake jine pocity, ktere by se daly nazvat negativni. Kdyz jasne vidime, co presne se stalo a dokazeme poznat, co uz bychom nikdy neudelali anebo udelali nejak jinak a to tak, aby se to same uz nikdy neopakovalo. To myslim je uspech toho cemu se rika "uzavrit minulost, zit pritomnosti". Kdyz uz se muzeme treba uz zasmat tomu co se stalo a jsme za tu zkusenost radi, protoze ja si myslim, ze uplne vsechno to co jsme zili a to co zijeme z nas dela lepsi lidi, kdyz se nebojime postavit se ke sve minulosti statecne s cilem ji nechat opravdu minulosti, aby nam uz dneska neprekazela v tom mit radost ze zivota.
Jan jižní Čechy |Dobrý večer, tak jako každý i já jsem také v životě zažil dost dobrého i horšího , když se ohlednu nazpět ta je to jako román , rozvod v brzkém mladí potom rok s cirkusem dále 5 let ve francouzské cizinecké legii převážně v Africe, po návratu do Čech vězení za službu v cizí armádě, dále blbnutí s hazardem následovala léčebna , nyní přišlo zklidnění a 20 let tzv.normalniho života ale ničeho nelituji co se stalo se stát mělo a posílilo mě to a ničeho nelituji má povaha mi umožňuje hodit vše za hlavu a jít dále bez výčitek.
Jan jižní Čechy |Dobrý večer asi jako každý v životě zažil dost dobrého i horšího tak i já jsem při pohledu do minulosti prožil velké obraty , po rozvodu jsem jezdil rok s cirkusem potom 5 let ve francouzské cizinecké legii převážně v Africe po návratu do Čech vězení za službu v cizí armádě , potom blbnutí s hazardem , pak léčebna , až potom jsem zřejmě dostal rozum a uklidnil se a začal žít normální život ale podle mě se stalo co se stát mělo a posílilo mě to , má povaha mi pomohla
vše přejít a hodit za hlavu a jít dál bez výčitek.
Daniela Berlín |Dobrý večer paní Zorinko, odpovídám částečně na to ,co říkala ta paní z Brna. Mám kamarádku pomalu 60 let . A stal se jí takový problém . Chodila s jejím nynějším manželem a po hádce se rozešli. Našla si jiného , taková letmá láska . Ale otěhotněla, myslela si, že to je dítě její chvilkové lásky. Když řekla , že je těhotná hned si jí vzal. Ale již po porodu to dítě bylo jejímu prvnímu hochovi velice podobné. A když její manžel jí nařkl , že mu podhodila kukačcí dítě , dala se rozvést a ona odmítla na jejího syna Alimenty . Po roce se náhodně potkala s její první láskou . A když mu řeka co se stalo , tak jí řekl , to je můj syn. A opravdu ta podoba je veliká. Tak aby si byli jistí nechali uďelat po 10 letech zkoušku krve . Je to jeho syn. A má kamarádka , nevím co jí to napadlo se svěřila své sestřenici. Ta nevěděla nic chytřejšího ,než tomu chlapci říct , že jeho maminka už byla vdaná . A že jeho tatínek nevěděl ,jestli on je jeho dítě a proto dělali zkoušku krve. Jaká hrůza se odehrála v celé rodině , nešťastný kluk. Ale pak se vše vyřešilo opravdu k dobru. A ta sestřenice , když se ji ptali proč něco řekla ? Tak dala odpověď , že nic neprovedla ale řekla jen co se dozvěděla od jeho maminky. Jsme stále moc dobré kamarádky , tak vím , že prožila nehezký čas . Jak může být někdo tak zlí . Tak si myslím , že každý má svou 13 komnatu a ty dveře k ní mají zůstat zavřené. Krásný večer všem Daniela
Daniela z Prahy|Dobrý večer, dnešní téma je opravdu zapeklité a není na jednoduchou odpověď. Osobně umím odpustit, byť i to odpouštění musí mít své hranice. Vede nás k tomu i biblický příběh marnotratného syna, kterému otec odpouští. Ale mám-li být opravdu upřímná, pak jsou věci, které odpustím, ale v duši je mám stále. Nedokážu zapomenout a sama sebe tou vzpomínkou sžírám. Kdyby znal někdo recept na to, jak se s tou křivdou z minulosti vypořádat nikoli napovrch, ale uvnitř, tak by mě to potěšilo. Sama sobě namlouvám, že jsem taková proto, že moje znamení Panna, nedovede lehkovážně jít vpřed a je to znamení příliš kritické.
Mám k tomuto tématu jeden okrajový příběh. Byla jsem naposledy u své milované tety. Obě jsme věděly, že se vidíme naposledy. Bylo to smíření. Ona mě požádala, abych po jejím odhodu řekla její snaše, že ji celý život mrzelo, že k sobě neměly lepší vztah. Slíbila jsem. Snachu, která byla při tetě až do konce, byla dle mého názoru laskavá, jsem však od té doby neviděla. Uběhla drahná řada let a já přemýšlím, jak příběh s citem uzavřít. Minulost si nosíme v sobě, byť bychom tisíckrát odpustili. Domnívám se. Daniela z Prahy
....Jiří|Moc Vás zdravím milá paní Zorko, opět zajímavé téma. Hledat odpověď na dnešní otázku je těžké. Dá se vůbec rozpoznat hranici mezi odpuštěním a zapomenutím ? Vždyť minulost nás vždy dožene. Mám mnoho návodů z odborných knih ale jsou to rady teoretické. Snažím se uplatnit je v praktickém životě i když to jde pomalu, ale jde to. Vím, že i já sám jsem neudělal všechno správně a zpětně čerpám z těchto chyb. Je milé a hojivé vás zase poslouchat, díky, díky milá paní Zorko. S přátelským pozdravem Jiří z brdských lesů, které jsou plné hřibů.
Jitka|Dobry vecer-tezko se da odpustit kdyz sestra vystehovala maminku z vlastniho bytu a nakonec ji dala do domova duchodcu aby se o ni nemusela starat-maminkatam byla velice nestastna a zahy zemrela. ja jsem ji peci v te dobe nemohla poskytnout jelikoz jsem se starala 27 let o manzela po mozkovych prihodach.To odpustit nejde-dobrou noc preje Jitka
Marta|Dobrý večer. Možná se mnou posluchači nebudou souhlasit, ale jsou situace, které se nedají odpustit. Kolegyně mi ublížila v zaměstnání natolik, že jí to nemůžu odpustit. A abych pravdu řekla, snažila jsem se na to zapomenout, což se mi podařilo, je to vlastně dáno i tím, že jsem ji po odchodu do důchodu už nepotkala. Snad to tak už napořád zůstane, za minulostí se ohlížet nechci, je mi už dost let na to, abych měla klid.
....Marie|Dobrý večer,
ohlížet se za minulostí je slabost. Žiji naplno přítomností, i když na minulost nemohu zapomenout. Připomínají mi ji moji dva synové, kteří bydlí v mém domě. Jejich táta, kterého jsem velmi milovala mne zradil. Našel si milenku, spíš si našla ona jeho, a se mnou se rozvedl. Já mu to dávno odpustila, ale mí báječní kluci ne. Macechu nikdy do rodiny nepřijali a když se můj bývalý manžel odstěhoval, navštěvují ho jen sporadicky. Jak velkou pravdu měl můj tchán, když svému synovi říkal : "Opustíš-li matku svých dětí, ztratíš je."
Zdraví Marie z Olomouce
Pepa|Krásný večer všem posluchačům . Trvalo to poměrně dlouho , ale ano . Nebylo to zrovna lehké ,ale mmusel jsem si uvědomit že ne jen ti druzí jsou vinni ,ale i já mám svůj podíl viny na tom jak se věci vyvíjeli . Teprve potom jsem byl schopen odpustit sobě i druhým . Minulost mám uzavřenou ,nadělal jsem spousty kopanců, a když se podívám zpět ,musím přiznat že za některé části svého života a hlavně za to jak jsem se choval ,se dnes stydím . Ale to už je za mnou a snažím se žít tak abych jednou mohl říct ,nikomu jsem vědomě neublížil ,a pokud ano tak jsem to odčinil. Ve svém srdci už není místo pro nenávist a zlobu . Krásnou dobrou noc přeje všem Pepa z Olomouce .
frantisek svaricek|DOBRY VEČER P.ZORKO A POSL.N.L.JÁ OSOBNĚ NEPOTŘEBUJI NIKOMU NIC ODPOUŠTĚT PROTOŽE MĚ NIKDO NEUBLÍŽIL NATOLIK ABY TO VŮBEC STÁLO ZATO.NEPAMATUJI SI ŽE BYCH I JÁ NĚKOMU UBLÍŽIL NA TOLIK ABYCH JÁ PROSIL ZA ODPUŠTĚNI.V KAŽDÉM SISTÉMU JSEM DĚLAL TO CO POMĚ BYLO POŽADOVÁNO CO SE TÝČE PRÁCE TU JSEM SE SNAŽIL DĚLAT CO NÉJLEPE A VYPLATILO SE MI TO,AJI V DNEŠNI DOBĚ TO POŽADUJI PO MOJICH DĚLNICICH,MOŽNÁ MĚ TO JEDNOU NEODPUSTI A NEBO ŘEKNOU DĚDEK NÁS NĚCO NAUČIL BYL PŘÍSNY ALE SPRAVEDLIVÝ.JEŠTĚ JEDENOU VÁS ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Liba|Můj příspěvek je jen pro čtenáře této stránky. Včerejší NL jsem neslyšela, předpokládám, že se někdo zmínil o knížce Babičko (Dědečku), vyprávěj. Koupená přes internet, knížka, kde babička doplňuje podle mnoha otázek vzpomínky na svoje prarodiče, rodiče, vlastní dětství, školu, zaměstnání, seznámení s manželem, děti, co bylo lepší dřív a nyní .... Jen mě mrzí, že knížka vyšla až po smrti mojí maminky.
