Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 14. ledna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je světici biskup pražský Václav Malý. Dobrý den vám přeji.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamyslíme se například nad bariérami ve společnosti, postavením žen v katolické církvi, významnou postavou Undergroundu nebo také bojem s mafií a přidáme i podněty z literatury, nerušený poslech. Zástupci církví v Česku odsoudili nošení židovské hvězdy na akcích odpůrců očkování. Davidovu hvězdu s nápisem neočkovaný, mělo na sobě několik účastníků pátečního protestu v centru Prahy, kteří odmítali vládní opatření kvůli šíření nového koronaviru i očkování. Asi nemusím připomínat, že šesticípou hvězdou nacisté za druhé světové války označovali židovské obyvatele. Nebo je nutné to připomenout, pane biskupe, jaká je naše historická gramotnost?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Podle mých zkušeností historická gramotnost velké části našich souputníků je poměrně nízká a já myslím, že to, co se událo při tom protestu, že je velmi nehorázné, že je to zneuctění památky těch, kteří nosili tuto hvězdu, protože většinou potom skončili v koncentráku. A ti co protestovali proti nařízenému očkování, tak právě nejsou pronásledování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promiňte, to očkování je dobrovolné.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
To očkování je dobrovolné, ale oni to chápou tak, že jsou k tomu nuceni. Dobře mohou vyjádřit svůj názor, ale nepoužívat tyto symboly, které připomínají tu hrůzu 6 milionů zavražděných Židů během druhé světové války.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V posledních letech sociologové nebo politologové často upozorňují na rozdělenost společností v různých zemích světa. Možná je to až jakýsi trend. V souvislosti s pandemií se u nás zase loni začalo mluvit o tom, že vzrostla solidarita, že nás virus jaksi dál dohromady. Jak se na to díváte možná i s tím odstupem? Přibývá těch bariér, ať už sociálních, vzdělanostních, náboženských nebo naopak?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Já bych řekl, že těch bariér je poměrně dost. Na jedné straně solidarita, propojování lidí. To se ukázalo při té pomoci, těm nemocným, postiženým. Našlo se mnoho tedy dobrovolníků, kteří bez nějaké odměny chtějí pomáhat. Na druhé straně bohužel ty bariéry rostou. Já si třeba všímám některých sídlišť v našich městech, kde teda žijí bohatší lidé a je naprosto jasné, že tam žije určitá vrstva lidí. Potom už není takový ten průnik různých sociálních vrstev, protože v roce nebo před rokem 1989 já neříkám, že to bylo ideální nebo správné, aby mně někdo rozuměl a vůbec to nevelebím. Ale lidé se tedy scházeli třeba na chalupách a podobně, zatímco dneska už ti, kteří jsou movitější, tak se jako izolují od těch, kteří movití nejsou, a dokonce vznikají třeba i ve větších městech oplocené domy, které v podstatě brání nějakému normálnímu jako styku s tím okolím. To je třeba si uvědomit. Takže bohužel v tomto smyslu ty bariéry rostou. Samozřejmě se zvětšuje také průrva mezi těmi sociálně nedostatečnými a sociálně tedy dobře zajištěnými a samozřejmě jsou také někdy i bariéry náboženské, bariéry rasové. To všechno pozorujeme tedy i v naší společnosti, nenarůstá to do takových rozměrů, jako v některých jiných státech především teda ve třetím světě, ale je třeba si na to dát pozor a měli bychom mít otevřené oči, zvláště třeba tady my v Praze, protože my žijeme trošičku takové, jak dneska se říká bublině. Tady jsou už nádherné stavby, památky, máme co obdivovat Praha tepe životem i kulturním, teď bohužel tedy několik měsíců už ne. A nevidíme co tedy mohou prožívat tedy lidé, kteří jsou někde na okraji nebo lidé v těch menších městech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ten současný svět popisuje mimo jiné kniha Věk zdí od Tima Marshalla. Je to britský novinář, spisovatel, který pracoval pro BBC nebo televizi Sky News, zpravodajsky pokrýval mnoho konfliktů, ať už v bývalé Jugoslávii, v Afghánistánu, v Iráku, v Sýrii a tak dále. On se v knize domnívá, teď cituji z anotace, navzdory sílící globalizaci a internetu se zdá, jako bychom dnes byli rozdělenější než kdykoliv předtím. Vstoupili jsme do věku zdí. Tolik citace. Kudy vedou ty štěpící linie ve společnosti? Co jsou příčiny toho rozdělování, pane biskupe?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Já tuto knihu četl a velmi mě oslovila. Přečetl jsem si jí o vánočních svátcích a opravdu o té knize jsem přemýšlel a velmi doporučuji. No, především, že příliš jsme někdy uzavřeni do svých představ, do svého způsobu myšlení a těžko neseme jinakost a ono je důležité přitom prolínání různých kultur, protože globalizace s sebou přináší propojování v oblasti ekonomické, v oblasti kulturní, v oblasti cestování a my si musíme zvyknout na to, že ti druzí jsou jiní a zároveň je veliká nevzdělanost, veliké předsudky, také zevšeobecňování. Když někdo tedy zrovna nezapadá do mého smýšlení, do mého obrazu, tak v podstatě se izolovat nebo ten člověk vůbec nepatří ke mně nebo nestojí za to, abych se jím zabýval. Tak já bych řekl, že to vyžaduje opravdu tedy kultivovanost, vzdělanost v tom nejlepším slova smyslu a samozřejmě umět také rozlišovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vás zaujala i kniha Svědectví o životě Severní Koreji. Co nového jste se dozvěděl, či lépe řečeno, co vůbec víme o životě v této zemi?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Víme toho velmi málo. Většinou jako jenom občas je zpráva co Kim čong-un, ten představitel mladý Severní Koreje dělal nebo co případně řekl, ale v podstatě skoro nic nevíme. Já jsem byl tedy zděšen, když jsem si přečetl tuto knihu a velmi jí tedy doporučuji. Koreanistka Nina Špitálníková, mluvila s několika Severokorejci, kteří uprchli do Jižní Koreje. Vůbec jako nehodnotí ty lidi, protože je to tam mezi nimi nejsou také svatouškové. Tam třeba mluvila s řidičem, který vozil korejské papaláše. Nebo tam mluvila s člověkem, který kšeftoval. Mluvila tam s člověkem, který přecházel hranice nebo s jednou dívkou, která měla našlapáno ve veliké kariéře a najednou tedy rodiče zařídili, aby uprchla, protože se ocitli v nemilosti nebo zase stará dáma, která obdivovala toho prvního severokorejského komunistického vůdce Kim Ir sena, ale zároveň potom už ty jeho potomky nerespektovala a utekla do Jižní Koreje nebo zase učitelka velmi dobře zajištěná, která potom také uprchla, takže je to celá škála lidí různých sociálních vrstev, a to co tam vypovídají, tak je tedy hrůza. Já jsem si řekl, jsem šťasten, že žijí v České republice, protože když si představím, jak ti lidé tam žijí, tak mně úplně běhá mráz po zádech. Je tam obrovská korupce. Funguje černý trh, muži musí chodit do armády 10 let a ženy 6 let. Zároveň je tam kastovnictví, to znamená jsou přibližně takové 3 vrstvy obyvatel. Ti, kteří jsou dobře zajištěni. To jsou ty straničtí představitelé, ale ty to také nemají jisté, protože občas jsou čistky a padnou na dnu, na dno. Potom jsou tam lidé, kteří jsou někde ve středu, ale kteří nejsou přímo tolik pronásledování. No a pak jsou tam lidé, kteří nesou třeba Kainovo znamení jenom proto, že někdo i z dalekého příbuzenstva se znelíbil režimu. Zároveň zdravotní péče. Tam je jenom opravdu pro ty horní vrstvy. Ty dolní vrstvy těžko, těžko se dožadují nějaké zdravotní péče, a co je tedy hrůza. Například, že když se někdo znelíbí režimu, je odsouzen ke smrti, tak ta poprava je veřejná a jsou lidé zváni k té popravě, včetně dětí. No tedy opravdu hrůza. Zároveň ten člověk z těch nižších kastovní vrstev musí pracovat na jednom místě celý život, takže tam neexistuje, aby ten člověk mohl jako měnit své zaměstnání. Nehledě na to, že často je tam i hlad, že někteří lidé opravdu mají co dělat, aby přežili, že ani zemědělci nejsou svobodní, musí všechno odevzdávat státu a podobně. Zároveň tedy ideologická masáž, takže ti lidé tedy žijí pořád v nějakém takovém myšlenkovém vakuu a tajná policie kdykoliv může vstoupit do bytu těch lidí a zkontrolovat, jestli tam třeba nejsou nějaké tiskoviny nebo jestli tam nejsou nějaké nedovolené materiály. Hrůza. Doporučuji přečíst tuto knihu a já děkuji paní Špitálníkové, rád bych s ní někdy mluvil, že vůbec tedy se ujala tohoto poslání a tuto knihu vydala. Znova říkám, ona nesoudí, ona nepeklosuje ten režim ze svého hlediska, jenom pouze vyslechne ty, kteří to zažili a kteří tedy uprchli do Jižní Koreje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Korupce je mimochodem tématem také v Itálii, kde v Kalábrii na jihu země včera začal největší proces s italskou mafií od osmdesátých let minulého století na 350 lidí je obžalováno z příslušnosti ke kalábrijské mafii Ndrangheta. Z vražd obchodu, obchodu s drogami, vydírání, ze zneužití veřejné funkce. Kromě členů mafie zahrnuje i politiky, podnikatele, policisty nebo státní zaměstnance. Jen samotné čtení jmen obžalovaných trvalo přes 3 hodiny. Ten proces ukazuje, jak hluboko je Ndrangheta zakořeněna ve společnosti. Pane biskupe, co si o tom myslíte? Dnes mafie provozuje třeba svoz odpadů nebo pohřební služby. Otázka je, jak odstranit příčiny tohoto fungování?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, tak především bdělost policie a okamžitě v zárodku pokud jsou nějaké náznaky, tak prostě se snažit tomu učinit přítrž. Já jenom chci říci, že velmi obdivuji toho prokurátora, který vznesl obžalobu /nesrozumitelné/, který už 30 let je pod ochranou tamní policie. To je něco úžasného, to jsou hrdinové dnešní doby. Dobře víme, že to mají tam soudci i ti prokurátoři nesnadné, protože i když jsou střeženi, tak samozřejmě to neznamená, že někdo na ně nemůže způsobit atentát nebo že ta ochrana jejich bezpečí je stoprocentní, tak to chci tedy zdůraznit zároveň tedy bych jenom zdůraznil jednu věc, která příliš jaksi nectí, a sice že tam na jihu Itálie i na Sicílii, kde tyto mafie opravdu řádí. Takže velká část obyvatel jsou katolíci a já jsem mluvil s lidmi, kteří tedy navštívili i tyto končiny a normálně někteří ti lidé, kteří jsou zapojeni v té mafii, tak normálně komunikují také i s těmi společenstvími věřících, chodí na bohoslužby, což je tedy hrůza, protože pro mě je to nepředstavitelné. Na jedné straně jakoby veřejně vyznávat víru, ale na druhé straně držet v šachu desítky lidí, kteří se mě bojí a zároveň být tedy zapojen do těchto špín. Tak je dobře, že italská justice má odvahu do tohoto vstoupit i při tom riziku, že samozřejmě zdaleka nemůže počítat s tím, že to bude stoprocentně úspěšné, protože toto už trvá několik desetiletí. Ale ono není třeba jenom ukazovat na jižní Itálii či Sicílii. Oni i ty mafie existují i tady. Ne v tak jaksi viditelné podobě, ale ručka ručku myje. A dobře víme, že čas od soud, od času nějaký soudce najednou je znám, že byl také tedy držen pod krkem, že se zapojil do některých nečistých aktivit, do některých nečistí kšeftů, takže je třeba na toto opravdu dávat pozor, protože ta vidina toho obrovského zisku ta je velká. Na druhé straně ty lidé jsou otroci, protože v podstatě musí žít ve stálém strachu a tam existuje jasná hierarchie, takže oni nemají poslední slovo. Vždycky musí poslouchat, já bych tedy v tomto nechtěl žít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máte naladěný rozhovor se světícím biskupem pražským Václavem Malým. Před Vánoci zemřel Svatopluk Karásek, evangelický duchovní, muzikant a politik. Pan Karásek byl jedním z nejznámějších členů českého undergroundu a v sedmdesátých letech se stal obětí komunistického režimu. Byl také zmocněncem vlády pro lidská práva. Jak na něj budete vzpomínat, pane Malý? Pan Karásek, když zpíval o pravdě, o víře, o hodnotách, tak vždy uměl oslovit publikum.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, kam se hrabu já. Já samozřejmě často mluvím, často káži, ale když to srovnám se Sváťou Karáskem, tak ten dosah zdaleka není takový. Sváťa právě těmi písničkami oslovil i ty, kteří měli ke křesťanství, k víře daleko. A právě si všímal také těch vrstev lidí, kteří zrovna nevynikaly vzdělaností a já jsem ho obdivoval, i když mu vystačily 3, 4 akordy po stránce hudební. Samozřejmě ty písničky neměly kdoví jakou vysokou kvalitu, ale po stránce obsahové výborné. Dovedl jednoduše sdělit to základní z Ježíšova evangelia a tím oslovoval, protože si zatím stál. Byl to člověk otevřený, který nesoudil, ale který zval. A pro mě zůstává tedy v tomto opravdu inspirací, i když já zdaleka nedosáhnu tedy té jeho kvality. Je potom on se zase etabloval i oficiálně po roce 89 v jednom pražském evangelickém kostele u Salvátora a najednou ten kostel byl plný. Vedle těch spořádaných středovrstevních věřících tam přicházeli právě i tito lidé, v uvozovkách z dolních vrstev. Škoda, že potom vstoupil do politiky, to já hodnotit nebudu, ale já jsem mu tenkrát říkal, Sváťo, zůstaňte tam u toho Salvátora, protože má jedinečnou možnost oslovit mnoho a mnoho lidí. Rozhodl se jinak, to já neposuzuji, ale opravdu rád na něj vzpomínám a co jsem tedy žasnul. On potom tedy emigroval do Švýcarska a ti spořádaní Švýcaři najednou ho začali milovat. Najednou to byl úplně jiný typ faráře, než na jaké oni byli zvyklí, a to je tedy velký zázrak, že oslavil tedy i ty umírněné, spíše s odstupem jednající Švýcary. Tak to jenom chci říci k tomu skonu, skonu Sváti Karáska a kéž by takových duchovních bylo více. On stále byl farářem, i když tedy neměl třeba takzvaný státní souhlas. Tak je to v tomto smyslu veliká inspirace pro mě a děkuji, že jsem ho mohl v životě potkat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí. Lidé opuštění a staří ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života. Ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc. Tak tato slova řekla kdysi paní Olga Havlová, bývalá první dáma, zakladatelka výboru Dobré vůle Nadace Olgy Havlové, zemřela před 25 lety. Paní Olga Havlová po sobě nezanechala žádné spisy. Nenapsala knihu vzpomínek, naštěstí jsou tady pořád lidé jako třeba vy, pane Malý, kteří ji znali a mohu o ní mluvit.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ano, je dobře, že si připomínáme tuto dámu. Ona nepocházela z nějakých horních vrstev. Neměla nějaké formální vzdělání, ale měla, promiňte mi to slovo čich na lidi. A dovedla si spořádat v hlavě věci, co je důležité, co důležité není. Zároveň to byla dáma, která tedy si dobře uvědomovala bídu mnohých lidí a samozřejmě potom to vtělila do konkrétní činnosti, že byla zakladatelkou Výboru dobré vůle, který dodnes tedy působí a musím říci, že Výbor dobré vůle se v nedávné anketě ocitl na špici našich dobročinných organizací. To mě tedy velmi těší, v našich nadací. Bylo to uveřejněno v Hospodářských novinách. Zároveň to byla žena, která se dovedla vyrovnat i s tou pozicí první dámy. Dobře víme, jak ty první dámy to někdy mají těžké, jak něco také přehrávají, aby udělaly dojem, jak mají poradkyně, jak se pořád jinak češou, aby zaujaly a podobně. Ona byla svá i v té pozici první dámy, ale já si jí především tedy vážím, že vytvářela zázemí Václavu Havlovi, i když ten jejich život byl komplikovaný. To tady nebudeme rozebírat a že on v ní měl opravdu jistotu. On o ní mluvil jako o přístavu. Měla to těžké, být tím přístavem, ale i tohle zvládla a nikdy si nestěžovala. Já si dovolím říci, že určité etapy jejího života jsem ji byl docela nablízku, ale nikdy si nestěžovala. A toho si tedy velmi vážím. Takže je dobře, že se bude připomínat 25 let od jejího skonu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Loni získala cenu Olgy Havlové Martina Půtová, kterou před pár lety z pomsty oslepil kyselinou její expřítel. V nemocnici bojovala o život. Dnes ale pomáhá ostatním. Založila iniciativu Bern Fighters. Obdivuhodná žena.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ano, to je jedna z hrdinek současné doby, protože ona nerezignovala /nesrozumitelné/ no, přišla o zrak. A ona jednak tedy samozřejmě se snaží organizovat propojení lidí, kteří trpí popáleninami a následky popálenin, ale teď tedy intenzivně pěstuje takzvanou návštěvu potmě. To znamená, že navštěvuje opuštěné lidi, kteří jsou osamoceni. Vím o čem mluvím, protože také čas od času někoho navštívím a vím, jak ti lidé jsou vděční, že někdo s nimi promluví. Takže Martinu Půtovou já velmi cením a vážím si toho, že takoví lidé mezi námi žijí. Ona by se mohla uzavřít do své bolesti, do vzpomínek, mohla by očekávat jenom pomoc od druhých a ona s tím svým psem chodí právě po těchto domácnostech a potěšuje druhé, aniž tedy sama nějak tak zdůrazňuje i to, co prožila, takže děkuji i za to, že taková žena existuje a rád bych jí někdy podal roku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
25 let pomáhá dětem z ulice projekt Šance. Je to vlastně, jak se píše na webu první preventivní a humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež, oběti obchodování s lidmi, kteří mezi námi žijí v zapomnění.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Já tento projekt Šance velmi podporuji. Ano letos tomu bude 25 let, co tato iniciativa spatřila světlo světa a její zaměření je na takzvané děti ulice. To znamená děti, kteří většinou vyrůstaly v dětských domovech a bohužel část z nich také pěstuje homosexuální prostituci. Já jsem před časem s těmi iniciátory tohoto projektu Šance byl v jednom pražském podniku, kde jsem viděl, jak taková dětská prostituce probíhá. Tyto děti nejsou vůbec takto zaměření a přesto, aby si něco vydělaly, tak právě provozují toto nečisté v uvozovkách řemeslo. Oni právě pro ně se snaží vytvořit zázemí a zároveň je uvést do života, aby se naučily pracovat. Existuje takzvaná terapeutická dílna v domě Šance, které je Praze Vršovicích, v Praze ve Smečkách potom existuje takzvané Street centrum, kde se oni mohou vykoupat, kde dostanou něco najíst a zároveň je o ně pečováno, aby měli, kde bydlet, aby se naučili pracovat. Já si velmi vážím těchto lidí. Někteří na ně hledí tak trošku úkosem a rád tedy přijímám to poslání, že také mám jako záštitu nad nimi, protože znovu říkám, je krásná Praha, ale v té Praze je mnoho šedi a mnoho bolu a mnoho temnoty. A ty děti ulice do této kategorie patří a je dobře někdy, že někdo se stará, aby z tohoto bahna vyšly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vychází z myšlenky, není umění někomu v nouzi dát najíst, ale naučit ho na jídlo si vydělat. Pane světicí biskupe Malý, co říkáte tomu, že i ženy mohou ministrovat? Papež František totiž schválil změnu kanonického práva, která ženám oficiálně povoluje sloužit u oltáře.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, tak už bylo načase, aby i v církevním právu v kanonické právu bylo zakotveno, že ženy mohou přijímat oficiálně některé služby. Oni už i tyto služby vykonávaly ale né, že by to bylo oficiálně v církevním právu. Například Tektorky, to znamená ženy, které jsou pověřeny do té služby, při bohoslužbách číst z Písma svatého z Bible a zároveň také vést biblické kroužky, výuku náboženství a podobně. A ta druhá skupina ty Akolitky, to jsou ženy, které mohou vést tedy bohoslužbu slova. To znamená bohoslužbu shromáždění věřících, když tam není přítomen kněz. Zároveň mohou oficiálně i při bohoslužbě podávat přijímání, nosit toto přijímáni i těm, kdo se bohoslužeb nemohou zúčastnit. Tak já doufám, že je to první stupeň a že zároveň tedy se otevře i cesta o tom dnes se velmi tedy diskutuje. Papež František vytvořil skupinu odborníků, která tedy uvažuje pro a proti, že by případně i ženy mohly být Jáhenkami. Je dobře, že oficiálně takto papež otevřel cestu ženám, protože oni jsou podstatnou součástí církevního společenství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono vlastně ta role žen se různí napříč křesťanskými církvemi, pokud se nepletu.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, tak samozřejmě v některých křesťanských církvích dokonce ženy mohou tedy být ordinováno v katolice a pravoslavné církvi ne, ale na druhé straně je třeba říci, že už i ve vatikánských dikasteriích, institucích, některé ženy zaujímají poměrně vysoké funkce nebo že na teologických fakultách jsou děkankami ženy. To před několika desetiletími bylo naprosto nemyslitelné. Takže ten prostor se pomalu tedy otevírá, ale samozřejmě církev působí v různých kulturách a není snadné říci, musíte tak bytí všude. Musí se opravdu velmi citlivě a velmi tedy obezřetně postupovat a tohle je takový první krůček a já jsem velmi rád, že papež František k tomu měl odvahu a má odvahu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Poslední minutku máme, pane Malý. Česká filharmonie slaví 125 let od prvního koncertu, kvůli pandemii je to letos mimořádně tichá oslava.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Bohužel koncerty České filharmonie mi chybí. Já je tedy občas se pokud je to na Artu v neděli večer, poslouchám a je to naše rodinné stříbro a jsem rád, že tento orchestr existuje, že jeho úroveň roste, pod vedením současného šéfdirigenta pana Byčkova, jen tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje světici biskup pražský Václav Malý. Děkuji za váš čas a mějte se krásně, na slyšenou.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude viroložka Ruth Tachezy. Příjemný poslech přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.