Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 1. listopadu 2019

1. listopad 2019

Hostem byl světící biskup pražský Václav Malý.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ze studia zdraví Věra Štechrová, a dnes je tu se mnou biskup Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, biskup:
Dobrý den.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Co bychom si měli připomínat o dušičkách, proč si 30 % pamětníků revoluce v roce 1989 myslí, že za socialismu bylo líp. Víme dost o zločinech komunismu? A je možné, že na kněze budou moci být v Amazonii vysvěceni i ženatí muži? To jsou jen některé otázky pro našeho dnešního hosta. Tak zítřek bude patřit dušičkám, na hřbitovy chodí, podle nějakého průzkumu, v tyto dny víc než polovina obyvatel Česka. Dušičky jsou také svátkem, kdy se Římskokatolická církev modlí za zemřelé. Tak co je dobré si v tento den připomenout?

Václav MALÝ, biskup:
Tak je dobře, že pořád ještě větší část naší společnosti tuto památku si připomíná, že chodí lidé na hřbitovy, aby zdobili hroby. Ale ono jde především o to, abychom si uvědomili svoji pomíjivost, protože nežijí jenom lidé mladí, silní, výkonní, ale k životu patří také stáří, umírání a konec pozemského putování. A to myslím, když si člověk uvědomí, tak se zamyslí také nad tím, jak on prožívá svůj čas, svůj život. Jaký smysl dává svému životu, uvědomí si, co by bylo ještě dobré, aby ten život nějakým způsobem dovršil a naplnil. Takže chodit na ty hřbitovy, to neznamená, abychom jenom s takovým chvěním přicházeli, ale uvědomili si kdo jsme, co jsme a co ze svého života a se svým životem činíme. Potom si myslím, že je důležité, že když vzpomínáme na ty zemřelé, jistěže nemůžeme opakovat minulé doby, ale je to důležité pro naši paměť. Protože každý z nás má nějakou minulost a ta minulost je tvořena právě mimo jiné také těmi zemřelými. A člověk si znovu tedy uvědomí, z jakého prostředí pochází, co bylo dobré, co třeba dobré nebylo, ale paměť života je velmi důležitá, a je zajímavé, že část lidí tak jako o té paměti nechce vůbec nic vědět, kolik je lidí, kteří kamuflují svoji minulost, dokonce i veřejně, ale člověk je svobodný, že se dovede podívat také tváří v tvář své minulosti, a ta souvisí tedy s těmi zemřelými. A přirozeně si tak jako uvědomit odkaz, na co mohu navázat, když přicházím tedy k těm hrobům, když si tak promítnu život těch zemřelých, těch svých předků nebo nějakých známých. A samozřejmě jsou potom i osobnosti, které nebyly v příbuzenském vztahu, buď nám, ale překročily ten stín jenom toho úzkého kruhu, které mají význam třeba pro celou společnost, různí umělci, vědci, lidé, kteří se zasloužili některými statečnými činy, aby jejich odkaz zůstal živý, takže je to velmi pestré a velmi rozmanité. A opravdu je důležité, abychom ty hřbitovy zachovávali, protože víte, dneska je taková doba, že se smrt vytěsňuje a jenom pořád se jako hledí na to, co můžeme vykonat, jsou nové stavby, dobře, ale jakoby ty hřbitovy zůstávají úplně někde ve stínu jako něco nepotřebného. Ale ono to pro náš život je potřebné. Ne, abychom tam chodili třeba každý den a stále na to mysleli, ale právě proto je ten den, zítra, památka věrných zemřelých.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Vy jste sám říkal, že někdy máme tu vlastnost, že tu smrt jakoby vytěsňujeme, my se i se smrtí setkáváme čím dál méně, lidé umírají v nemocnicích, v ústavech, často jsou pohřbíváni bez obřadu. Z druhé strany, jak jsem říkala, jít na ten hřbitov patří mezi jednu z nejdodržovanějších tradic, tak možná nevypořádáme my si to s tou smrtí až později? Až když jdeme na ten hřbitov? Nedoháníme něco?

Václav MALÝ, biskup:
Ale aspoň, že to doháníme. Já bych nebyl tak přísný, přirozeně nesoudím, nezvedám prst, ale alespoň tedy toho 2. listopadu, jistě, že bychom si to měli uvědomit v průběhu svého života vícekrát, ale díky Bohu za to. Víte, mě docela překvapilo, tuhle jsem četl v denním tisku, že ve Velké Británii dokonce je založeno ministerstvo pro samotu. To znamená ministerstvo, které bude více sledovat různé domovy, kde lidé se cítí opravdu zapomenuti a osamoceni, a ono těch lidí osamocených mezi námi je hodně. Já to vím, protože některé navštěvuji celkem pravidelně, a tak člověk žasne, že někdy uprostřed toho víru toho dění okolo, najednou člověk je sám, nikdo ho nenavštíví, je jakoby zapomenut a samozřejmě, to je velmi potom smutné. Takže i to tedy patří, abychom si tak uvědomili, že nejenom mezi námi jsou lidé, kterým se daří, kteří jsou obklopeni dalšími, ale bohužel, tu samotu bychom se měli se snažit alespoň trochu zmírňovat.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Dušičky navazují na křesťanský Svátek všech Svatých. Ten tedy připadá právě na dnešek. Co se k tomuto dni váže?

Václav MALÝ, biskup:
Tak v katolické církvi jsou některé osobnosti, muži a ženy, prohlášeni za svaté a jsou jim dokonce zasvěceny i chrámy. Jsou to osobnosti, které nějakým způsobem v duchovní oblasti vynikly, ale když se řekne svatý, tak to neznamená svatoušek nebo bezvadný, bez chyb nebo bezkrevní člověk, muž nebo žena. To byli lidé, kteří se především vyznačovali tím, že nebyli egoisté, a já myslím, že v tom je obsaženo všechno, že nebyli sebestřední, mnozí samozřejmě měli určitou periodu svého života velmi pestrou. Mezi nimi byli i pěkní ptáčkové, kteří se potom obrátili, a kteří si uvědomili, co je vlastně podstatou lidského života. A dá se říci, že to byli lidé spravedliví, protože k tomu, když člověk není egoista, tak přirozeně vidí okolo sebe. Takže když se řekne svatý, tak opravdu se nemyslí tím, že to byl člověk bez jakékoliv poskvrny, naopak, to velmi tedy zlidšťuje, a když jsou nám postaveni před oči, tak právě máme možnost tedy mít takové nějaké vzory. Samozřejmě, člověk nemůže všechny ty svaté pojmout, někdo je mu sympatičtější, někdo je mu lhostejný, to patří k životu. A samozřejmě v tom pojetí katolické církve ti svatí jsou už jakoby členy církve vítězné. My tady, křesťané, kteří putujeme, po této planetě, tak jsme církví putující, ale křesťané věří, že tedy smrtí život nekončí, ale nastává nový proměněný život, pokud člověk žil dobře a snažil se žít tedy podle Ježíšova vzoru, takže to je smysl té Slavnosti všech Svatých, která se slaví v katolické církvi 1. listopadu. Ale já bych řekl, že svatí žijí mezi námi, že to není jenom záležitost těch, jimž jsou zasvěceny některé kostely, ale víte, já vždycky uvádím příklad těch žen politických z 50. let. To byly světice, musely se starat o děti, existenčně byly v nejistotě, jejich mužové byli odsouzeni na mnoho let a ty ženy vydržely ve věrnosti a když se ti muži vrátili, tak s nimi šly dál tou životní cestou. Něco úžasného. Nebo když jsem byl v některých afrických zemích, tak jsem tam viděl muže i ženy, kteří celý život věnují pomoci těm bídným. Mohli dělat univerzitní kariéry, třeba velmi vzdělaní, a oni obětují ten svůj život, aby každodenně činili tu službu, která zdaleka tedy vůbec jako není jednoduchá. Čas od času, jednou za tři roky třeba, mají měsíc nebo dva měsíce oddych, tak se vrátí tedy do země, odkud pochází a pak tam zase jdou. No mě to vyráží dech, protože na tohle já bych neměl, takže já ty svaté vidím v tom širším slova smyslu a nemusí to být jenom křesťané, protože znám spoustu lidí, kteří se věnují třeba charitě, pomoci, nenápadně, o nich se nemluví, a to už jsou tedy tady svatí na zemi, i když ti lidé mají třeba své chyby, nemůže se jaksi říci, že jsou úplně ve všem ťip ťop, ale právě v tom základním neselhávání.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Kde se podle Vás bere ta vnitřní síla? Třeba právě těch žen nebo těch lidí, kteří se rozhodnou obětovat a pomáhat třeba právě v Africe?

Václav MALÝ, biskup:
Já, ano, to jsou křesťané, ale nejen křesťané, teď jsem tedy měl na mysli křesťany misionáře, misionářky, kteří právě berou vážně Ježíšův postoj, že je třeba mít na mysli slabé, bezbranné, opovrhované a tam nějak tak rozvíjet i své lidství a zároveň podržet ty lidi, kteří jsou potřební, takže ten motiv je jasně tedy v evangeliu, ale nelze to tedy omezovat jenom na křesťany, je třeba si uvědomit, že je spoustu lidí, kteří se nehlásí k žádné duchovní tradici a přesto tedy.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
To tam je.

Václav MALÝ, biskup:
To tam je. Já si kladu ten otazník, protože já se konfrontuji stále s evangeliem a jsem velký dlužník, zdaleka neodpovídám těm nárokům evangelia, ale tak jako mě zajímá ta motivace těchto lidí, a já nad tím tedy žasnu a před nimi se také skláním.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Já tu zmíním jednu svatou, a to Svatou Anežku českou, protože k její kanonizaci došlo 12. listopad 1989 ve vatikánské Bazilice svatého Petra. Můžeme teď připomenout, proč je vlastně kanonizace Anežky považovaná za jakousi předzvěst té revoluce v roce 1989?

Václav MALÝ, biskup:
Ano, především pro katolickou církev 12. listopadu 1989 byla ve Vatikáně svatořečena. Je to tedy jedna z těch světic českého nebe a je to světice aktuální, i když žila ve 13. století. Byla dcerou od Přemysla Otakara I., jejím bratrem byl Václav I. a jejím synovcem byl Přemysl Otakar II., a já bych vyzdvihl jenom některé momenty, které myslím, že jsou velmi aktuální. Ona založila klášter klaristek, na ně se odvolává jediný řeholní řád Křížovníci s červenou hvězdou, který dosud tedy působí na území naší vlasti. Byla to žena, která se vzdala lesku. Byla předurčena, aby se vdala za krále, ona to odmítla, ale neuzavřela se z nějakého jakoby vzdoru nebo nechuti vůči světu, ale svoji energii zaměřila na pomoc potřebných. Ano, žila v klášteře, v jehož čele byla, ale to neznamenalo, že byla naprosto uzavřena, že ji nic nezajímalo, že se soustředila jenom na svůj duchovní růst, ale je známo, a je to zaznamenáno v mnoha tedy dokumentech, že vycházela vstříc těm potřebným, všem těm nebožákům tehdejší doby. A zároveň tedy, že se zasloužila o smíření svého bratra Václava I. s jeho synem, Přemyslem Otakarem II. Tudíž zprostředkovat smíření, setkání, vzájemnost mezi lidmi, kteří třeba se dostanou do stavu sporu. Tak tyhle ty tři momenty já vidím jako velmi důležité, klášter je také znamením ticha, že je důležité se v životě zastavit, ale nezůstat jenom v tom tichu, umět to propojit tedy také s vnímáním, co se děje okolo mě, takže to, i když pochází ze XIII. století, tak myslím, že tyhlety momenty, že jsou velmi oslovující, a že mohou inspirovat i nás, v našem životě.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Čím to, že ta kanonizace Anežky tenkrát dostala, kromě toho církevního, i ten společensko-politický rozměr?

Václav MALÝ, biskup:
Tak ono se něco lámalo, protože několik tisíc katolických křesťanů mohlo vycestovat.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A to byl sám o sobě zázrak.

Václav MALÝ, biskup:
To byl sám o sobě zázrak. Byl to takový myslím poslední zoufalý pokus, aspoň já to tak vidím, izolovat katolíky od těch občanských hnutí, protože si řekli, katolíci se uspokojí, tam, že pojedou do Říma a dají pokoj, protože už delší dobu katolíci ukazovali také tedy svůj nesouhlas, začalo to tak viditelně v roce 1985 tou slavnou poutí na Velehradě, přirozeně docházelo i ke sbližování s některými občanskými iniciativami. A tohle byl takový pokus a tam myslím, že se spletli tehdejší mocní, protože ten proces už se nedal zastavit. Já když si na to vzpomenu, já to tady nechci citovat, protože když jsem přišel, já věděl, že mě nepustí, že bych tedy také chtěl do Říma, abych dostal pas, tak mi ten úředník řekl, Vy pojedete do... Teď teda nebudu to slovo užívat, a ne do Říma.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Píp.

Václav MALÝ, biskup:
Takže takto já vzpomínám na pouť ke Svaté Anežce do Říma.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ještě, když jste nebyli puštěni, a vy, co jste nebyli puštěni, udělali jste si nějaké soukromé vzpomínání nebo soukromé sledování té kanonizace nebo soukromé věci kolem toho?

Václav MALÝ, biskup:
Ano, v televizi tenkrát to bylo poprvé v podstatě, po celé době, desetiletí, že byla ta slavnost přenášena televizí, tak to jsem se tehdy díval a samozřejmě, že jsem se setkal taky s nějakými přáteli, a říkali jsme si no, tak tohle už jako něco znamená, uvidíme, co z toho bude. Ale že by došlo k těm událostem po 17. listopadu, to já pořád tedy nepředpokládal.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Zbývalo pět dní tehdy.

Václav MALÝ, biskup:
Zbývalo pět dní.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Kdo to mohl vědět. Přes 30% pamětníků Sametové revoluce si ovšem dnes myslí, že za socialismu bylo líp. V průzkumu pro projekt Paměť národa tak odpověděl každý třetí dotázaný starší 40 let, přesvědčeni jsou o tom častěji lidé s nižším, tedy základním nebo učňovským vzděláním. Třetina Čechů nad 40 let naopak věří, že Sametová revoluce změnila jejich život k lepšímu a pro čtvrtinu se nic nezměnilo. O čem ta čísla, podle Vás, vypovídají?

Václav MALÝ, biskup:
Tak já si uvědomuji, že ne pro každého v současnosti je život lehký, zároveň je změť informací, kterou člověk by měl zpracovat, takže to pokušení ke zjednodušování je veliké. A před rokem 1989 byla umělá zaměstnanost, každý musel být zaměstnán, měl nějaký plat, i když často výkon tomu neodpovídal. Zatímco dnes to není tak jako snadné, jednak najít zaměstnání, tedy naštěstí u nás je nezaměstnanost velmi nízká, snad jako jsme první v Evropě dokonce v současné době, ale to neznamená, že všechno v těch pracovně-právních záležitostech je v pořádku, protože člověk se musí snažit, dneska ta práce je odměňována také podle výkonu, i to tedy působí na tu mentalitu u těch starších generací, a samozřejmě, byl jakoby klid. Zatímco dnes, opravdu se rozhlédnout po tom světě je opravdu nesnadné. Lidé si vůbec tedy neuvědomují, já uvedu také jenom dva příklady. Že když by se veřejně ozvali a kritizovali, tak okamžitě byli setnuti. A zároveň děti byly rukojmími rodičů. Rodiče často mlčeli, aby jejich děti mohly studovat a to už opakuji několikrát, i v tomto pořadu, největším zločinem komunismu v naší vlasti bylo, že deseti tisíce nadaných lidí nemohli studovat. A děti tedy, které byly nadány, tak často tedy nemohli uplatnit své schopnosti, byly přeřazeny někam jinam. Tak tohle je dobré si uvědomit. Teď nemluvím tady o ponižující proceduře, když někdo chtěl cestovat. A tak dále. Takže těch důvodů, proč ta doba byla špatná, tak těch je mnohem tedy více, než ten zjednodušující pohled, my jsme všichni měli jisté zaměstnání, a to základní jsme měli jisté.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Když mluvíme o zločinech komunismu, tak ten průzkum také ukázal, že 41 % těch oslovených si nedokázalo vzpomenout na žádný zločin komunismu. Vy s ním mát osobní zkušenost, já připomenu ještě tři osobnosti, které také mají velmi osobní zkušenost se zločiny komunismu. Jednak filozofa, sociologa Rudolfa Battěka, zítra by mu bylo 95 let, filozofa a pedagoga Radima Palouše, ten by v listopadu také oslavil 95. narozeniny a myslím, že dnes slaví narozeniny zpěvačka a signatářka Charty 77 Marta Kubišová, stejně tak pan Šabata by oslavil narozeniny v listopadu. Tak možná něco k těmto osobnostem.

Václav MALÝ, biskup:
Přesně tak. Já bych rád připomněl tyto osobnosti, pan Rudolf Battěk byl inženýr, byl to člověk, který měl veliký humor, on se angažoval už v roce 1968 v Klubu angažovaných nestraníků, a potom také ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných po roce 1978 a zároveň potom byl jedním z autorů Hnutí za občanskou svobodu, které vzniklo na začátku roku 1989. Odseděl si devět let, po roce 1968, byl to člověk velmi statečný. Takže by byla škoda na tohoto muže zapomenout, jeho jméno už se tak příliš neobjevuje. Já mám na něj velmi dobrou vzpomínku nejen z různých humorných záležitostí let 70., 80., ale když já jsem přijel po 17. listopadu ze severní Moravy do Prahy na Václavské náměstí, tak mě potkal Rudolf Battěk a říkal, pojď honem k Havlovi. A tam vzniklo Občanské fórum. Takže díky jemu, že jsem ho potkal, tak jsem se dozvěděl, že u Havla bude nějaké setkání. To je jenom taková osobní vzpomínka.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Také to tak asi mělo být.

Václav MALÝ, biskup:
Tak to mělo být, ano. Radim Palouš byl muž statečný, byl to filozof, který přirozeně nemohl také rozvíjet svoji pedagogickou činnost v 70., 80. letech, po mě převzal žezlo mluvčího Charty 77, v roce 1982, a byl to muž, který se potom, po roce 1989 velmi dobře osvědčil jako rektor Karlovy Univerzity. Byl to dobrý rétor, člověk, který opravdu měl takový filozofický ponor, byl to také dobrý křesťan a rád tedy vzpomínám na hovory s ním. Už jste zmínila Martu Kubišovou, tak myslím tu není třeba představovat, jenom zase takovou vzpomínku, na balkóně na Melantrichu nejvíce lidé tleskali v tom listopadovém týdnu.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Právě jí.

Václav MALÝ, biskup:
Alexandru Dubčekovi a Martě Kubišové. My jsme byli takový stín, s námi se lidé teprve seznamovali, kdežto ta Marta, když vystoupila, a začala zpívat, no tak to náměstí celé utichlo, já si na to dobře pamatuji, a potom ten obrovský aplaus, zaslouženě, Marta si zaslouží nejen ten aplaus, ale velikou tedy úctu a přeji, aby ještě dlouho byla mezi námi. A já bych ještě zmínil jednoho muže Jaroslava Šabatu, s kterým jsem společně konal službu mluvčího Charty 77 v roce 1981. To byl velmi kovaný, přesvědčený komunista, který po roce 1968 byl ze strany vyloučen, potom tedy také dlouhá léta byl ve vězení a byl to člověk pevný, byla to taková významná osobnost brněnského světa. Tak myslím ani on, že by neměl být zapomenut. Jistě, že jsou další a další, ale tito lidé v těchto dnech právě slaví své narození nebo datum svého narození, tak proto jsem je zmínil.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ano, o nich určitě budeme mluvit i ve vysílání Českého rozhlasu, které se bude vázat k 17. listopadu. Naše poslední téma. Katoličtí biskupové z oblasti Amazonie navrhli, že by na kněze v odlehlých oblastech mohli být vysvěceni i ženatí muži. Návrhem se teď bude zabývat papež František. Jak přelomová by tohle byla změna? Pro římskokatolickou církev.

Václav MALÝ, biskup:
To by byla přelomová změna, já jsem zvědav, jak papež František a jeho poradci na to zareagují, ale je dobře, že tento návrh byl vysloven synodou, pro tento návrh byla většina tam přítomných biskupů, bylo jich tam okolo 180 a v podstatě tři čtvrtiny hlasovali pro to. Takže to není jenom nápad nějaké malé skupiny, a jsem pro to, aby opravdu už o této záležitosti se začalo vážně uvažovat, a nejen tedy v Amazonii. Samozřejmě, na druhé straně je třeba si uvědomit, že jsou odpůrci, velmi silní odpůrci, nejen tedy ve Vatikánu, ale zase také i mezi biskupy. Nejsem sto říci, kolik z těch více než 4 000 biskupů by bylo pro nebo proti, ale ti biskupové už se ozývají, a jestli to rozhodnutí to povolit v Amazonii, jestli by nevyvolalo nějaký rozpor v církvi. Takže to musí František také uvážit, zrovna tak ta otázka jáhenství žen. Ale o tom je dobré nejen tedy mluvit, ale opravdu už učinit také nějaké kroky. Protože mnoho žen je velmi agilních, jsou těmi takovými, já vždycky říkám v uvozovkách "motory" toho místního společenství, to se děje i v té Amazonii, nejen mužové, což je zajímavé, že v těch kmenech, některé ty kmeny přijaly křesťanskou víru, jsou v katolické církvi, takže unesou, že v čele těch komunit jsou ženy, tak to je dobré také si uvědomit, ale je třeba opravdu dát větší prostor i co se týká různých služeb a pověření oficiálně různými službami ženám. Žijeme prostě ve světě, kde se stále tedy diskutuje postavení žen, nejde o nějaký feminismus, ale o to, aby ta církev byla v tomto smyslu opravdu ještě pestřejší. Tak já jsem sám tedy zvědav, František slíbil, že do konce roku bude vydán dokument, který se bude zabývat těmito návrhy, ale říkám, nebude to jednoduché, protože to rozklížení církve by bylo opravdu nebezpečné, protože někteří jsou tak proti, že nejsou ochotni vůbec tedy o tom diskutovat. I třeba na území naší vlasti.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Nejsou tu třeba obavy, u části právě církve, že by tohle povolení vedlo možná postupně ke zrušení celibátu, které asi zatím nepřipadá v úvahu?

Václav MALÝ, biskup:
Zdobrovolnění, jak je to i u východních křesťanů, kteří jsou ve spojení s katolickou církví, v souladu s jejím učením, to jsou církve na území Iráku, Íránu, Sýrie, Turecka, Libanonu, Egypta, a tam působí kněží ženatí i neženatí, šlo by o zdobrovolnění celibátu, samozřejmě, kdo by chtěl zachovávat celibát, zavázat se k tomu, tak ta cesta by byla volná. Já si myslím, že ten vývoj k tomu spěje, je otázka jestli už teď nebo někdy později. Je těžko opravdu to předpokládat, ale když jako někdy slyším až takové agresivní, neochotné hlasy, tak jenom se tak jako zarážím nad tím, vždyť nemusí člověk se vším souhlasit, ale slyšet tedy i tu druhou stranu.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Asi jde o to se slyšet. To je závěr pořadu Jak to vidí, naším hostem byl dnes biskup Václav Malý. Děkuji, že jste tu s námi byl. Na slyšenou.

Václav MALÝ, biskup:
Děkuji, bylo to s Vámi příjemné a přeji posluchačům klidný víkend, aby si odpočinuli.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A hezký den přeje i Věra Štechrová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.