Přepis: Jak to vidí Lukáš Kovanda – 20. května 2019

Jan BURDA, moderátor:
Dobrý den. Mírné zpomalení růstu české ekonomiky, srovnání našeho hospodářství se sousedními zeměmi, zejména s V4, a výrazné zdražování zeleniny v tuzemských obchodech. To jsou hlavní témata příštích minut, které ještě doplníme pohledem na světovou ekonomiku, zejména na hrozící obchodní válku mezi Spojenými státy a Čínou a její možné dopady na evropské hospodářství. O svůj pohled na věc a komentář se podělí Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fund. Vítejte, dobrý den.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Dobré ráno.

Jan BURDA, moderátor:
Česká ekonomika v letošním prvním čtvrtletí zpomalila meziroční růst na 2,5 %, a to z 2,6 % na konci loňského roku. Informoval o tom Český statistický úřad. I přes zpomalení a rizika ve vývoji v zahraničí je výkon české ekonomiky v prvním čtvrtletí podle ekonomů solidní. Nicméně za celý rok čekají mírné zpomalení. Jsou tato čísla za stávající situace solidní i pro vás, pane Kovando?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Zatím jsou, protože se nezdá, zatím, že by česká ekonomika nějak fatálně zpomalovala. To číslo je dokonce o něco lepší, než analytici ve střední hodnotě svých odhadů očekávali. Nicméně ještě nemáme detailní čísla, ta budeme mít až koncem měsíce, a je to předběžný odhad. To znamená, ještě se může měnit, i poměrně výrazně, oběma směry. A velice zajímavá pasáž se týká průmyslu, protože Český statistický úřad v tomto prvním předběžném odhadu uvedl, že český průmysl podal velmi dobrý výkon, ale z těch finálních dat, co máme za první čtvrtletí, to zatím na tolik nevypadalo. To znamená, my si musíme počkat to konce tohoto měsíce, kdy budou známa detailní data, abychom věděli, co je tahounem růstu, jak si opravdu stojí průmysl atd. Ale zatím spíše příznivě, byť se smrákat se nad naší ekonomikou v letošním roce bohužel bude.

Jan BURDA, moderátor:
Z jakých důvodů hospodářství zpomaluje? Je to přirozený proces toho ekonomického cyklu nebo to má jiné důvody?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Částečně za to může cyklus. Například v oblasti automobilové produkce, kde pozorujeme nasycování celoevropského trhu, zejména západoevropských zemí, což má nepříznivý dopad na náš automobilový průmysl, ale projevuje se také mezinárodní klima, které není nakloněno příznivě obchodu kvůli obchodním válkám. Zpomalení Číny vede ke zpomalení Německa a zpomalení Německa vede ke zpomalení ČR. Druhou – další – hrozbou, která stále číhá, byť nyní byla odložena, je hrozba tvrdého brexitu, který stále může nastat. Do Británie vyvážíme hodně automobilů, a jestliže by došlo k tomu tvrdému brexitu, tak bychom byli zase poznamenáni. Ovšem to nejhorší, co se nyní nad světem vznáší, je taková ta nejistota, obrovský mrak nejistoty, ať už je to nejistota týkající se obchodních válek, nejen čínsko-americké, ale také potenciální evropsko-americké, a pak také nejistota třeba spojená s tím možným tvrdým brexitem. Tato nejistota ochromuje investice, ochromuje náladu jak firem, tak jednotlivců a dopadá to pak na poptávku, a proto pozorujeme i v ČR zpomalování ekonomiky, zpomalování našeho průmyslu.

Jan BURDA, moderátor:
My se k těm světovým rizikům a záležitostem během tohoto pořadu 'Jak to vidí' Lukáš Kovanda ještě podrobně vrátíme. Kdybychom se teď ještě zaměřili na tuzemské hospodářství, tak vždy, když vycházejí ta čísla v poslední době, tak se uvádí, že růst ekonomiky podporují nebo, lidově řečeno, táhnou domácnosti, spotřeba domácností. To stále platí?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Spotřeba domácností je stále silná. Pozorujeme, že domácnosti jsou ochotny utrácet za zboží, které nutně nepotřebují, takže velký nárůst útrat je například za dovolené, za kulturu, za sportovní vybavení, za lyže, za elektroniku. Tudíž není to jen o potravinách a o zboží, jako jsou pohonné hmoty nebo služby typu bydlení, kterým se těžko vyhneme, ty musíme platit tak jako tak, ale je to právě i o těch službách a produktech, které si můžeme odepřít. To znamená, že zatím se Češi neobávají nějakého dramatického zhoršení ekonomické situace, byť už trochu pozorujeme pokles spotřebitelské nálady. To souvisí ale také i s tím zdražováním na začátku roku, s tím, že inflace vystřelila nejvýše od roku 2012.

Jan BURDA, moderátor:
Je potřeba, aby na to mírné zpomalení ekonomiky, a i tu zmíněnou nejistotu v rámci světového obchodu reagovala nějakým způsobem vláda? Co obvykle vlády dělají v této situaci?  

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Vlády, a není to záležitost pouze této české vlády, ale je to záležitost i těch našich vlád předešlých, stejně jako vlád v jiných zemích, se chovají opačně, než by měly. Ony by měly v těch dobrých časech, které bohužel minuly, ty nejlepší časy minuly, si vytvářet polštář na horší časy, a pak teprve, když se zhorší podmínky, tak z toho polštáře brát penízky a podporovat jimi ekonomiku, aby ten propad nebyl tak citelný. Ale zase tak jako kdykoliv minulosti tato vláda v časech nejvíce bujarých ještě přilévala pod oheň té ekonomiky. To znamená, jeli jsme ještě rychleji, přehřívali jsme se a nyní, když jsou tady jasně patrné znaky zpomalení, tak vláda zase hledá způsoby, jak omezovat své výdaje. Takže přesně jede s tím cyklem, i když ona by měla jet takzvaně proticyklicky, to znamená, šetřit v těch velmi dobrých časech, a naopak takzvaně stimulovat ekonomiku, dávat jí určitou finanční injekci v těch horších a zhoršujících se časech. Takže nyní očekávám, že vláda bude hledat úspory, bude hledat také další formy zdanění. Víme například, že chce zdanit technologické obry typu Googlu, Facebooku, Amazonu a dalších podobných firem. Bude zřejmě hledat i další zdroje dodatečného inkasa pro státní kasu.

Jan BURDA, moderátor:
To jsou věci, které mohou mít v té bližší budoucnosti přímý dopad na běžný život, i, řekněme, na rozhodnutí lidí a spotřebitelů, zda si koupí nové lyže, jak jste řekl, nebo ne?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Ano, protože jestliže nyní vláda bude například méně přidávat na mzdách státním zaměstnancům, tak se to projeví dříve či později v tom, že státní zaměstnanci nebudou mít takovou ochotu spotřebovávat, kupovat třeba ony lyže a následně ten prodejce lyží zaznamená pokles tržeb, pokles zisku a bude se muset také sám uskromnit. A už tu máme určitý řetězový efekt v ekonomice a je otázka, kam až se tato nepříznivá spirála může roztočit. Samozřejmě nikdo nevěští krizi typu té, co byla před 10 lety, ale pokud by například zhoršení podmínek ve světě bylo táhlé, trvalé a poměrně hluboké, tak nelze vyloučit i poměrně hlubokou, táhlou krizi v české ekonomice. Ale to zatím není ten hlavní scénář. Zatím naštěstí hovoříme pouze o zpomalení české ekonomiky a to má ke krizi ještě dost daleko.

Jan BURDA, moderátor:
Já teď doplním některá čísla. Vy je můžete případně i korigovat. Podle údajů Eurostatu Německo vykázalo meziroční růst hrubého domácího produktu sedm desetin procenta. Eurozóna, tedy tam, kde se platí eurem, 1,2 %, celá unie roste o 1,5 %. V souvislosti s tím je zajímavé podívat se na země Visegrádské čtyřky, na naše sousedy, protože tam je ten růst výrazně vyšší. Slovensko 3,7, Polsko 4,6 %, Maďarsko přes 5 %. Proč tyto naše sousední země rostou nejen rychleji než takzvané staré unijní země, ale i více než ČR?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
To, že rostou rychleji než ty staré unijní země... My také rosteme rychleji, což není překvapivé, protože doháníme vyspělé země EU. Tudíž rosteme, řekněme, z nižší základny, jak se říká, a ten růst z nižší základny je přece jen snazší. Když jste někde vysoko, tak tam přidávat další procento růstu je obtížnější. Zajímavější otázka je, proč tedy zaostáváme v růstu i za těmi srovnatelnými zeměmi visegrádské skupiny. Zde je opravdu třeba říct, že všechny tyto země také tak jako my za to první čtvrtletí překonaly odhady. To znamená, rostly lépe, než se předpokládalo. Výjimečný je ten maďarský růst, ale ukazuje se, že tento stav, kdy tyto země, Maďarsko, Polsko, Slovensko, rostou výrazně rychleji než my, už není záležitostí pouze toho posledního čtvrtletí a toho prvního letošního, ale i několika čtvrtletí předtím. Je to z toho důvodu, že ČR dříve než ostatní země Visegrádu narazila na své kapacitní limity, což se projevuje například v tom, že máme zdaleka nejnižší míru nezaměstnanosti z těchto zemí. Prostě není kde brát, zatímco ony ještě mají z čeho brát, mají určitou rezervu na trhu práce, a mohou dále tímto způsobem pomáhat svému růstu. My už nemáme kde brát, a proto ten růst naráží na určitý strop, na určité své limity. Stejně tak jsme závislejší než ostatní země Visegrádu na německé ekonomice, a jak jste řekl, tak německá ekonomika podává, řekněme, dýchavičný výkon. Dokonce na konci loňského roku flirtovala s technickou recesí, což je kromě jiného dáno právě zpomalením Číny, a my jsme z těch zemí Visegrádu zdaleka nejvíc závislí na německé ekonomice. Co se týče intenzity obchodní výměny v přepočtu na jednoho obyvatele, tak ji máme určitě zdaleka nejvyšší z těch zemí Visegrádu. Takže zpomalení Německa nás zasahuje více než Polsko, Slovensko nebo Maďarsko.

Jan BURDA, moderátor:
Zelenina v obchodech v Česku zdražila. Loni touto dobou stála podle údajů Českého statistického úřadu o třetinu méně. Zelináři to vysvětlují loňským suchem a neúrodou. Nejvíc podražily brambory – meziročně o 70 %. K tomu ještě doplním, že v Česku se loni meziročně propadla sklizeň zeleniny skoro o pětinu. Očekáváte další navyšování cen těchto komodit?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Ještě bych možná doplnil, že třeba cibule nebo zelí rostly ještě rychleji než brambory. To samozřejmě závisí na tom, z jakých dat vycházíte, jaké tam máte položky... Ale opravdu i u té cibule, i u toho zelí, stejně jako u brambor se projevuje loňská neúroda, způsobená suchem a teplým počasím, které bylo nikoliv pouze záležitostí ČR, ale celoevropského rázu. Abych nyní mohl odhadovat, jak se budou vyvíjet ceny dále, musel bych se převtělit do meteorologa a trochu si zavěštit, jak to letos bude se suchem. Když se podíváme na květnové počasí, mě to aspoň jistým mírným optimismem naplňuje – že přece jenom nejsou taková vedra, není takové teplo; není takové sucho, jaké bylo loni v květnu, byť to je samozřejmě mé velmi laické pozorování. Ten klimatický mechanismus je mnohem složitější, nelze usuzovat z několika týdnů, kdy je zataženo a deštivo, na to, jak se bude věc vyvíjet celoročně. Nicméně co jsem třeba diskutoval se zemědělci na Moravě nyní o víkendu, tak tento rok by měl být lepší než ten loňský, tudíž by ani ten dopad na ty ceny nemusel být tak dramatický. Ale určitě po celý letošní rok se musíme smířit s tím, že ceny zeleniny budou významně výše, než byly loni. Alespoň tedy některých druhů zeleniny.

Jan BURDA, moderátor:
Rozhodně se to nezmění do té letošní sklizně, pokud bude dobrá...

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Přesně tak. Nejdříve by se to mohlo citelně změnit až v příštím roce, protože ještě po celý letošní rok bude tak či onak doznívat to sucho loňské, ty jeho dopady. Uvidíme, jakým způsobem se pak bude vyvíjet počasí v těch dalších měsících letošního roku.

Jan BURDA, moderátor:
Letos v Česku také výrazně zdražuje elektřina. I to se pravděpodobně velmi rychle promítne do cen nejen zeleniny, ale i těch základních potravin. Očekáváte ještě nějaký další výrazný růst?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Bohužel v případě elektřiny se také musíme smířit s tím, že ceny porostou nejen v letošním roce, ale v těch následujících čtyřech, pěti letech tam. Pokud nedojde k nějaké globální krizi, je opravdu třeba počítat s růstem elektřiny každoročně, když to zprůměruji, o 10 %. To znamená, ta léta uplynulá, kdy cena elektřiny u domácností stagnovala, jsou pasé. Je to z důvodu, kromě jiného, velkého cenového nárůstu emisních povolenek na trhu EU. Evropská komise rozhodla o tom, že ty povolenky bude částečně stahovat z trhu, a tím pádem jich je na trhu méně a pro firmy je proto dražší ty povolenky pořídit, aby mohly vypouštět oxid uhličitý. A samozřejmě velkým emitentem oxidu uhličitého jsou uhelné elektrárny, které vyrábějí elektřinu pomocí uhlí. A jestliže jim musí zdražovat ty emise, tak se musí nutně zdražovat i ta produkce, tedy elektřina. To se pak projevuje v cenách velkoobchodní elektřiny a následně v cenách elektřiny pro domácnosti. Takže bohužel pro domácnosti je to špatná zpráva. A ještě tu situaci zřejmě zhorší ten německý přístup, protože my jsme velice propojeni s německým trhem. A tam samozřejmě chystají zavírání jaderných elektráren už na první léta příštího desetiletí a to se rovněž projeví neblaze v české ekonomice tím, že bude citelně zdražovat elektřina.

Jan BURDA, moderátor:
V souvislosti s tím, když se třeba zdražuje zelenina, zdražují potraviny nebo ta elektřina, se ve veřejném prostoru v diskuzi vždy objeví názory, zdali by mělo smysl třeba v rámci zemědělské produkce být soběstačný nebo, řekněme, více ochraňovat jenom ten český trh. Je to ale reálné? Jde to vůbec ve světě naprosto propojené ekonomiky, minimálně na společném evropském trhu?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Ona ta soběstačnost je poměrně komplexní, složité téma. Když se podíváme detailně na ten náš zemědělský zahraniční obchod, tak to není tak, že my bychom tady měli nějakou slabou produkci. Problém je ten, když to hodně zjednoduším, že my vyvážíme hodně prasat a dovážíme ještě více zpracovaného vepřového... To znamená, že my vyvážíme zboží, které má hrozně nízkou přidanou hodnotu. Když vyvezete živé prase, tak tam ta přidaná hodnota je malá. Ale dovážíme místo toho zpracované vepřové. To znamená, že my dovážíme opět to maso, ale už s tou prací třeba toho zahraničního pracovníka, třeba i z Německa nebo dalších zemí Visegrádu. Takže toto je ten problém českého zemědělství. To, že ten náš vývoz má nízkou přidanou hodnotu, v podstatě bez nějaké kvalifikovanější práce, a ten dovoz už má tu přidanou hodnotu se zahrnutím práce třeba řezníka, tedy kvalifikovanější práce. Tudíž pak z těch čísel se zdá, že jsme v mínusu. Ale když to poměříme třeba na tuny, ten náš zahraniční obchod, tak to zase tak špatně nedopadá. Jedním z důvodů, proč to takto je, je to, že jsme odkázáni v rámci společné evropské zemědělské politiky na tento vývoz. My příliš nemůžeme objevovat nové trhy, kam bychom mohli vyvážet to zemědělské zboží s vyšší přidanou hodnotou, to zpracované zboží. A to je problém tuzemského zemědělství. Ten je dán do značné míry tím, že jsme součástí jednotného evropského trhu, kde platí nějaká pravidla, která jsme nuceni respektovat.

Jan BURDA, moderátor:
Ještě se zaměříme na světovou ekonomiku. Americký prezident Donald Trump odložil rozhodnutí o zavedení dodatečných cel na dovoz automobilů a jejich součástek do Spojených států, a to o šest měsíců. Bílý dům to oznámil v pátek. Trump chce tímto krokem zajistit více času pro obchodní rozhovory s EU a také s Japonskem. Podle Bílého domu ale americký prezident souhlasí s názorem, že dovoz aut a součástek do automobilů může do budoucna ohrožovat národní bezpečnost Spojených států. Když odmyslím to možné narušení národní bezpečnosti, tak to, že ta cla pro automobily z EU zatím nejsou zavedena, že zatím zástupci Spojených států a EU zůstávají u stolu, je dobrá zpráva?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Jednoznačně, protože panovala hrozba, že Donald Trump zavede cla právě i na evropské automobily. Víme, že mu leží v žaludku zejména vozy německé, že mu leží v žaludku mercedesy, BMW... Ty on velice nerad vidí na amerických silnicích. Nicméně on má nyní rozjetou čínskou frontu obchodní války. Bylo by trochu nelogické, až možná ztřeštěné, pokud by otevřel frontu další. Víme, že ve vojenství, jak nás učí historie, se to často nevyplácí... Takže Donald Trump si zřejmě vzal ponaučení a naštěstí pro ČR tu druhou frontu neotevřel. ČR do Spojených států vyváží snad jen desítky automobilů ročně, tudíž by nás to přímo nějak nezasáhlo. Ovšem zasáhlo by nás to nepřímo, jestliže by Donald Trump takto začal s Evropou válčit, protože by tím byla ochromena poptávka například po zmíněných německých vozech. My dodáváme ve formě subdodávek těmto automobilkám spoustu součástek, dalších autodílů, a byli bychom tedy takto nepřímo zasaženi. Takže doufejme, že nakonec k obchodní válce na té transatlantické frontě nedojde.

Jan BURDA, moderátor:
To je dobrá zpráva. Horší, výrazně napjatější jsou vztahy Washingtonu a Pekingu. Čína se od 1. června rozhodla uvalit dodatečná cla na americké zboží, jehož roční dovoz do Číny dosahuje hodnoty 60 miliard dolarů. Reaguje tak na nedávné zvýšení amerických cel na zboží z Číny. Dodám, že Spojené státy a Čína si vzájemně zvyšují cla, zároveň probíhá tvrdá rétorika, a to nejen u obou lídrů, ale vůbec z obou zemí zaznívají tvrdá slova... Ale zároveň se i snaží jednat. Jak ten současný stav pojmenovat? Je to otevřená obchodní válka nebo celní válka? Má to nějaké příznačné slovo?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Možná bych dokonce řekl, že obchodní válka už je až příliš slabý výraz, že můžeme hovořit o zápolení o technologickou dominanci nad světem. Nejen technologickou, ale pochopitelně i vojenskou, protože kdo bude mít lepší technologie, tak dlouhodobě může dominovat i vojensky. To znamená, že nejde zdaleka už jen o cla, obchod, o to, kdo kolik doveze a vyveze sójových bobů, ale jde o to, kdo bude technologicky dominovat. Například Donald Trump minulý týden dal čínskou firmu Huawei na černou listinu. To znamená, že čínská firma Huawei bude mít velké problémy obchodovat s americkými firmami. Může mít problém získávat od nich pro ni existenčně důležité součástky, například mikročipy, procesory od firem jako Qualcomm nebo Micron, od amerických firem. A jestliže by nemohla dostávat tyto součástky, tak to pro ni může mít až takřka likvidační důsledek. To znamená, že rozehrála se velká věc. Otázka samozřejmě je, kam až tato eskalace toho vzájemného konfliktu, který není už ryze obchodní, ale je, řekněme, až takřka technologicko-vojenský, byť nepřímo, může dospět. Myslím si, že nemůžeme sázet na nějaké rychlé uklidnění té situace a že možná nelze hovořit přímo o nové studené válce, ale o nějakém opětovném bipolárním světě, bipolárním dělení světa určitě ano. Jak víme z 20. a 30. let, tak nyní hrozí to, že tyto dva velké celky – Spojené státy a Čína – budou provádět politiku vytváření obchodních bloků, kdy se budou kolem sebe snažit nabalovat ekonomické spojence, kteří by je třeba podporovali i politicky, v krajním případě i vojensky. Takže opravdu nějaký bipolární svět přichází. Pro ČR to může být velké dilema, nakonec, kam se přidá... Může to být dilema z hlediska obchodních zájmů některých českých firem, jako je například PPF v Číně. Její zájem může být ohrožen tím, že se ČR přimkne potenciálně do toho bloku Spojených států... Ale když bychom se tam nepřimknuli, tak může být ohrožena naše bezpečnost, a to tím, že vypadneme z toho ochranného deštníku, který tvoří NATO. Jestliže bychom nepodporovali v tom bipolárním světě Spojené státy, tak já si neumím představit, že bychom byli dále plnohodnotným členem této organizace.

Jan BURDA, moderátor:
Bipolární svět a, obrazně řečeno, rozhazování sítí, nejenom ekonomických zájmů, to evidentně sledujeme v současném světě. Pokud bychom se zastavili u toho soupeření Spojených států a Číny, kdo na tom nakonec třeba může i tratit a kdo může vydělat? Podle toho starého selského hesla: Když se dva perou, třetí se směje... Nebude tady někdo, kdo se bude srdečně smát?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Většinou se ten třetí směje, někdy ovšem pláče. A to tak trochu může být současná zkušenost nejen třeba německé ekonomiky, o níž jsme hovořili, že zpomaluje v důsledku zpomalení čínského, ale i ekonomiky české, která zase zpomaluje v důsledku zpomalení německého. Když se podíváme na čísla, do jaké míry jsou nejvyspělejší světové ekonomiky závislé na zahraničním obchodě, tak Spojené státy a Čína, tedy ti dva strůjci toho současného konfliktu, jsou závislí poměrně málo, daleko méně než třeba země typu Německa nebo Jižní Koreje. Takže oni vlastně tím svým sporem, tím svým konfliktem vytvářejí situaci, v níž se jakožto rukojmí, který trpí tím sporem ještě více než tyto dvě země, ocitají země, jako je Německo nebo Jižní Korea a následně i ČR. Takže my svým způsobem můžeme trpět ještě více tou obchodní válkou než Čína a Spojené státy, přesto, že jsme ji nijak neiniciovali a nijak ji nepodporujeme.

Jan BURDA, moderátor:
Říká ekonom Lukáš Kovanda, který se dnes o svůj pohled na věc podělil s posluchači Českého rozhlasu Dvojka. Děkuji za návštěvu ve vysílání. Ať se vám daří! Někdy příště opět na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Děkuji za pozvání. Přeji hezký den všem posluchačům.

Jan BURDA, moderátor:
A za pozornost děkuje od mikrofonu také Jan Burda.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.