Přepis: Jak to vidí Jan Vevera – 8. června 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň, bývalý armádní psychiatr Jan Vevera. Dobrý den, vám přeji.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořit chceme například o psychologických aspektech války v době informačních technologií. I o tom, jak voják vnímá realitu a kde se bere člověku krutost. Přeji nerušený poslech. Přes 100 dní už trvá válka na Ukrajině. Sledujeme ji v podstatě v přímém přenosu. Pane doktore, v jaké fázi se podle vás válka nachází nyní?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Zvykli jsme si na ní za těch 100 dní, už to nesledujeme. Tak napjatě jako jako v těch prvních dnech a je to naprosto normální. A já, když dovolíte, nebudu mluvit o tom, v jaké fázi se nachází tím vojenským jazykem, protože já jsem byl přece jenom vojenskej doktora a ne stratég, takže stratégové jistě říkají, že se teď přechází do té opotřebovací války, že ta naděje na rychlou válku skončila. Je to ta opotřebovací, ale já budu mluvit spíš o těch psychických aspektech. Takže, i když odpověď každého lidského společenství na katastrofu nebo epidemii, vzpomeňme si na covid, je do jisté míry individuální, tak zase z určitého odstupu a ten už teď máme, vidíme určité společné rysy. A na začátku je vždycky v uniformě nějaká fáze očekávání. Máme k dispozici minuty při zemětřesení, hodiny při tsunami, týdny při epidemii, týdny i při, když hrozí válka a tady je doba, kdy se máme nějak připravovat. Potom přichází, to jsme v Čechách naprosto nedělali. Vzpomeňte si ty přípravy, to byla velká, velký předmět selhání nejen politiků, ale mimochodem vědců. Pak přichází ta heroická fáze. To je to, na co si všichni dobře pamatujeme. Všichni jsme pomáhali lidem nejpostiženějším, katastr, epidemií. Chtěli jsme jim nosit jídlo, chránili jsme je na pracovištích. Za války na Ukrajině to byla ta naprosto, ale já teď nechci říct unikátní, protože ona to byla normální. To je normální, v tomhle okamžiku jsme ochotný dávat hodně peněz. Dávali jsme hodně peněz na Ukrajinu, dávali jsme hodně peněz na Moravu. A jsem si jistej, že i příště budeme v těch prvních dnech ochotni dávat hodně peněz. Takže nebo hodně energie. Takže to je ta heroické fáze, která je nesená tou energií těch emocí a nevydrží dlouho. Přeroste pak v tu idylickou fázi, jak už jsme v tom šití roušek u covidu a pak tady u těch dobrovolníků, kterým pomáhali na Ukrajině. To si ještě pořád neseme na křídlech těch emocí, a to vydrží maximálně několik týdnů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A teď?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
A teď už je to v tom okamžiku, kdy ty naše představy, jaké jsme měli, ať už o covidu nebo o tom, jak se mají Ukrajinci chovat, jak mají /nesrozumitelné/ uprchlíci. Se najednou nesetkávají s tou realitou. To obrovské společenské semknutí a tím se mimochodem vstávám pole, kde nejsem úplně doma, spíš na sociology, ale to společenské semknutí, když jsme najednou všichni spojení, kdy, kdy máme společný cíl, kdy se vám to ve společnosti stane. Normální společnost je rozdělená. To je normální snad mimochodem. Když je společnost sjednocená, tak to je průšvih, to jsme ve válce jo. To volání po sjednocení společnosti je vlastně volání po válce. Tak, ale, ale když jsme takhle sjednocený, tak si to užíváme, to je hezký. Najednou psychologicky se cítí ta naše potřeba přesahu transcendence, kterou každej z nás někdy zažil v té menší míře, když fandíme svému sportovnímu týmu a ta se teď vyprazdňuje, ty naše, ty naše představy, jak to bude všechno nevyšly a teď jsme v té fázi deziluze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se s námi, s člověkem děje, když nejsme v přímém ohrožení života, ale například byly to 2 roky pandemie, docela dlouhá doba. Nyní byť jsou to pouze v uvozovkách 3 měsíce, sledujeme vleklý konflikt. Navíc teď v poslední době jsme jaksi ztenčenou peněženkou, obavami z budoucnosti. Co se vlastně, pane doktore, děje s mozkem, s naší psychikou, když jsme delší dobu vystaveni nějakým negativním zprávám, emocím, velkému stresu, vypětí?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Děkuju, děkuju, tak co se děje s naším mozkem vlivem stresu, je samozřejmě základní otázka, kterou se zabýváme, ale moje odpověď je, co se děje teď s mozkem těch vojáků, abych mluvil o něčem, co třeba teď známe vojáků na frontě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobře, tak se teda nejdříve věnujeme vlastně k té psychologii války, řekněme. Jinými slovy, vy jste působil také na misi v Afghánistánu, také v Kosovu. Jenom připomenu, že ve svém výzkumu se věnujete neurobiologii, násilí, jeho příčinám, důsledkům a terapii. Jak voják, pane Vevero, vnímá tu realitu na bojišti?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
To zase záleží na těch fázích a na začátku jsou určitě ti vojáci plni odhodlání a nadšení, mluvím o těch ukrajinských, ty ruský ne. Tam to byla jasná, jasný selhání psychologický přípravy před bojem, ale u těch Ukrajinců jsme viděli tu, to odhodlání, ten entuziasmus. Ten teď po těch několika měsících zákonitě ve všech armádách poklesne a už se nebojuje za svobodu Ukrajiny nebo za demokracii v Afghánistánu, abych mluvil o svých zkušenostech. Už se bojuje za vlastní jednotku jo. To je to za co vojáci bojujou po té akutní fázi, potem, po tom bezprostřední naplnění. Už bojujete za vlastní jednotku, neutečete, protože byste tam svoje kamarády nechala ve štychu. Pořád se tomu říká, že jedeme bojovat za svobodu, ale bojujete za tu svojí konkrétní jednotku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jaké faktory mají vliv pak na vojáky, na jejich rozhodování?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Tak vy možná míříte k těm krutostem. Rozumím tomu dobře?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, vlastně my jsme.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Já začnu optimisticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobře.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Věci, který nás můžou z armády opravdu potěšit, a to jsou určitá část lidí, já nevím jaká, ale určitá není schopná zabít jiného člověka. To je docela fajn zjištění, který nás může naplnit optimismem. A dá se to třeba. Já na to neznám úplně vědecký studie, ale jsou to spíš antropologický poznatky a dá se to třeba počítat z počtu spotřebovaných střel a mrtvých a zraněných vojáků a najednou to neodpovídá proti jinejm, jinejm statistikám. Takže jsou prostě lidi, který a samozřejmě známe z krásné literatury, vzpomeňme na Bulgakova třeba. Takže jsou lidé, kteří nejsou schopni zabít ostatní a co s takovými vojákama? No, musíme jim ukázat, že ty, co bojujou proti nám, že to vlastně nejsou lidi. A to už jsme u těch ošklivých věcí. A to je to, co jsme teď už slyšeli mockrát. To je ta dehamunizace, depersonalizace. Přestaneme se na ty ostatní dívat jako na živý bytosti, ale začneme se na ně dívat jako na čísla. Jsme v koncentračních táborech jako na skřety a jsme u Ukrajinců, jak se dívají na Rusy nebo jako na nacisty a jsme u toho, jak se Rusové dívají na, na Ukrajince. Takže je to ta dehumanizace, depersonalizace. No, a pak jsou tady další věci jako frustrace, to je zase další znepokojivé zjištění. Ti lidi jsou v ohrožení života, ale to mimochodem třeba v Afghánistánu nevadilo tak moc. Víte, co vadilo nejvíc americkým vojákům v Afghánistánu?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Netuším.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Nedostatek hygieny. A ta /nesrozumitelné/, protože v tom nebezpečí života tam nejste tak často, ale musím taky říct, že ten Afghánistán byl specifický a Irák. Ale taková ta každodenní nepohoda, že se prostě neumyjete, že tam není toaleta, takže ten každodenní diskomfort, prostě spoustu dobrých k důvodů k frustraci. A víte, co je nejlepší, nejlepší nástroj ke snížení, nejefektivnější nástroj ke snížení frustrace?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Zbuzerovat někoho, kdo je na společenském žebříčku pod váma. Bohužel to je ta nepříjemná věc a dá se měřit i na opicích ten alfa samec, utrpí nějakou bolístku, zmlátí toho pod sebou. Ten zmlátí toho pod ním. Ten zmlátí samici, samice zatahá za ocas mládě a my můžeme měřit stresové hormony a vidíme, že tahle strategie skutečně vede k významnému poklesu stresových hormonů. Takže tím se ty vojáci opravdu od své frustrace uleví. Takže to jsou takový mechanismy, který částečně pomáhají vysvětlovat to, co se děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V těch novodobých dějinách jsme byli svědky už bohužel nejrůznějších masakrů ve Rwandě, v bývalé Jugoslávii, v Sýrii.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Tam by se dalo polemizovat, to jsme byli v celých dějinách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, teď jenom připomínám, ty z té, řekněme, poslední doby, mimochodem za dva dny v pátek pozítří si připomeneme 80 let od vypálení a vyvraždění Lidic. Teď vlastně navazuje i další osmdesátková výročí v souvislosti s celým tím obdobím Heydrichiády jinými slovy, pane doktore Vevero, krutost nezná letopočet.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Nejenže nezná letopočet, ale zdá se dokonce, a to zase budu trošku optimistickej, že se snižuje, protože vy jste říkala, že jsme zažili ty genocidy. Ale my jsme je zažívali celou dobu naší historie a hezká knížka Harvardského psychologa, profesora Pinkera Dobří andělé naší přirozenosti. Nevím, jestli je to správnej českej překlad. Good Angels of our Nature. Ukazuje, že to násilí během lidských dějin klesá, že my a to tváří tvář Lidicím říkám, tváří tvář Lidicím zdá se, že to násilí v průběhu lidské historie klesá. A tím se taky dostávám k nějaké té pozitivní zprávě k tomu, co se dělo třeba teď v Buče. K tomu, aby se ty vojáci začali chovat tak dramaticky špatným způsobem, jak jsme to viděli v Buče ale i v Lidicích. Ale pojďme se taky podívat do Čech a jsme u Postoloprtu, vyvraždění mnohem většího počtu než v Lidicích, v naprosto mírových podmínkách střílení německých žen a dětí. Nebo, nebo do masakru v Vietnamu, abysme zase řekli něco i o americké armádě. Tohle začne být aktuální, když nad tou armádou přestane být dohled a přestane být ta viditelnost toho, co se děje. A my díky těm zpravodajským technologiím, které máme a tomu, že ty vojáci si opravdu všechno fotí a všechno se nějak prosákne. Tak ta možnost kontroly toho, co se děje v těch prvních liniích, v té mlze války, což je mimochodem oficiální termín. Tak, tak se stává viditelnějším a ta anonymita, která nám dávala možnost to srovnat, nebyl příklad těch Lidic, ale ty Lidice byly naprosto výjimečný, protože to byla chladnokrevně plánovaná vyvraždění uprostřed civilního v podstatě /nesrozumitelné/. Kdežto těch vyvražděných ukrajinských vesnic během druhé světové války bylo mnohem víc, ale to se dělo na té frontě nebo za frontou, kde to nebylo tak pod dohledem nebo kde se to skrývalo a ty informační technologie to, že se ta válka odehrává v tom přímém přenosu. Je takovým jedním z malejch důvodů k optimismu, že těch Buč se nebude tak moc opakovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jan Vevera, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnici Plzeň, bývalý armádní psychiatr. Pane Vevero, hraje pro ruské vojáky roli skutečnost, že napadli lidi stejné víry, lidi který mluví jejich jazykem, rozumí si a vůbec i obráceně prostě v těch bojích, jestli tento faktor má nějaký význam nebo dopad?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Já se obávám, že, já se obávám, že vůbec ne. Vzpomeňme si zase na druhou světovou válku. Ti lidé v sudetských oblastech Československa tehdejšího chtěli byli velmi blízko sebe a taky se rozdělili, takže ta ideologie to dokáže udělat. Mimochodem, zdá se dokonce, že ty občanské války jsou krvavější než, než ty jaksi mezi dvěma různými státy. Protože ti lidé si vyřizují svoje osobní účty. Takže tohle nehraje tak velkou, tohle nehraje tu roli v těch krutostech. Hraje to ale obrovskou roli v našem, v naší ochotě, přijmout uprchlíky. Srovnejme si tu opravdu gentlemanskou, gentlemanský přístup Čechů a Slováků, Maďarů, Poláků k uprchlíkům z Ukrajiny, ve srovnání s třeba uprchlíky ze Sýrie. Vidíme tady naprosto jiný ohled. Takže to hraje určitě roli v tom, jak jsme ochotni ty uprchlíky přijímat. Ale v tom, že by se tam ta depersonalizolace a dehumanizace těch protivníků na Ukrajině a v Rusku určitě proběhla velmi intenzivně a ti lidé se k sobě teď budu chovat velmi krutě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Už jsme zmínili Afghánistán, kde jste také strávil nějaký čas, vidíte z toho psychologické hlediska, pane doktore, nějaké shody nebo zásadní odlišnosti s konfliktem, který probíhá aktuálně na Ukrajině?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
A určitě ta válka je úplně jiná. Vzpomeňme si jenom, že na Ukrajině v Afghánistánu a v Iráku NATO válčilo 10 let možná déle, promiňte, zkratku vlastně od 2002 do roku 2020, tak 18 let nejdelší válka, 8500 mrtvých za takhle strašnou dobu, 15 Čechů. To, to tolik lidí zřejmě zemřelo v prvních týdnech toho konfliktu na Ukrajině, který teď už my neznáme přesná ta čísla, ale když prezident Zelenský řekl, že 50-100 vojáků ukrajinských umírá denně, tak je potřeba věřit tomu prvnímu většímu číslu. Přiznejme si, že první obětí války je vždycky pravda, takže ty strany nereportují o svých zranění, ale to znamená jistě nejméně 10 tisíc ukrajinských mrtvých. Ti zase hovoří o 30 tisících ruských mrtvých, takže určitě to číslo je teď už mnohonásobně vyšší než vlastně čili ta intenzita bojů je, je úplně jiná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaká může být asi.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
A já se ještě dostanu zpátky. Takže intenzita bojů je úplně jiná. Podívejme se, co to udělalo třeba s americkou armádou. Takovým řekněme vlajkovým zraněním, signature /nesrozumitelné/ v angličtině, válek v Iráku a Afghánistánu je PTSD, posttraumatická stresová porucha. A já jenom řeknu, že v těch prvních pěti, šesti letech války, když se Afghánci naučili pořádně používat ty, ty nástražné miny bylo víc Američanů, zemřelo vlastní rukou než Afghánců, než, než v afghánských bojovníků. Víc lidí se zasebevraždilo, než padlo v boji, a to bylo od 2000. To tuším bylo až do 2005 nebo 6 v tom časopise, který jsem vám dal. Je přesně do kdy, do kdy to trvalo mimo vesmíru. Čili, čili ale pozoruhodné bylo, kolik bylo posttraumatické stresové poruchy, 10-20 %, 10-20 % vojáků, mimochodem po návratu ne, ne na poli, mělo posttraumatickou stresovou poruchu. To je něco, co teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hrozí taky?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Ne, ne, ne, já se opravdu zvědavej, jak to bude. Určitě hrozí PTSD, ale pochybuju, že to číslo bude takhle dramaticky veliké, pochybuju to. Mimochodem taky proto, že víme, jak je to u českých vojáků, je to výrazně menší 2-3, 1 % ukazuje starší studie pana plk. Kloseho. 2-3 % se ukazují jiné evropské jednotky, čili výrazně míň. Čím to je, tak samozřejmě Američani bojujou, byli primárním cílem nebudeme určitě jako čeští vojáci nebyli tak lákavým cílem pro Afghánce jako, jako Američané. Takže větší intenzita bojů, ale taky ty faktory, které my teď můžeme ovlivnit totiž to přijetí, přijetí těch vojáků doma, jakým způsobem se na ně díváme. Jakým způsobem je odškodňujeme a ty finanční stimuly to, že za, za, za různé psychické problémy dostanete invalidní důchod, je jako psychiatr, musím říct velmi správně jako akademik, který se zabývá čísly. Jenom říkám, že ty finanční důvody se na té a teď doslova decimaci, decimace je, že zabijete každýho desátýho, když se legie chovala zbaběle v boji římská. Tohle je víc než deci matce, co dělá PTSD s americkou armádou. A já jenom říkám, že to o, že to odškodnění finanční v tom určitou roli hraje a jsem velmi zvědav, jak to bude a vidím v tom velkou příležitost k tomu, abysme se posunuli, jak to bude třeba u těch vyhnanců z Ukrajiny, kteří jsou teď tady mezi námi. Mají stejný přístup k péči, to je velmi důležité. Mají stejný přístup péči, ale nemají z toho ty finanční výhody. Jsem velmi zvědavý, jaká čísla o tom PTSD budou bez těch finančních záležitostí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, pokud se nepletu, jen dva dny před vpádem ruské armády na Ukrajinu, omlouvám se, otevřela plzeňská Fakultní nemocnice v areálu na Lochotíně nový pavilon psychiatrie. Vy jste přednostou. Máte více lůžek, denní stacionáře, více ambulancí. Registrujete v poslední době vůbec, teď nemám na mysli od toho ostrého provozu v březnu více pacientům, pane Vevero?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Odpověď je ano, ale, ale nikoliv v souvislosti s válkou s Ukrajinou, ale protože velká část, protože my jsme během covidu jeli tak na 70 %. Měli jsme pořád, byli jsme otevření, ale část našich doktorů pomáhala na covidových odděleních, takže přišlo víc pacientů, ale protože předtím byla třetina někdy i polovina té nemocnice zavře nebo té psychiatrické kliniky zavřená, protože část těch pacientů byla. Takže odpověď je ano, ale není to válkou na Ukrajině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jistě.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Ale Plzeň je právě region, kde je hodně imigrantů z Ukrajiny, ale i z jiných zemí jako hru jako Bulharsko, Rumunsko, kteří pracují v těch montovnách na Borských polích. A proto tam je hodně imigrantů z Ukrajiny. Teď je tam utečenců z Ukrajiny. Přišlo, protože tam měli určité zázemí a odpověď je, že nevidím to, že bysme byli výrazně více zaplaveni ukrajinskými utečenci s posttraumatickou stresovou poruchou. Vidíme je, ale není to tak dramatický nárůst /nesrozumitelné/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Spíše jsem myslela obecně teď, to nesouvisí s Ukrajinou ani s těmi uprchlíky, kteří na našem území žijí, ale obecně, říká se, že vlastně už před pandemií byl nárůst onemocnění, psychických onemocnění ve společnosti, v české společnosti.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Byl, psychické problémy rostou. Profesionála by měl někdy během svého života podle našich odhadů vidět asi každý třetí Čech. Takže určitě, určitě to roste, ale nesouvisí to s válkou na Ukrajině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jsme v úvodu se bavili o tom, v jaké fázi asi je spíše z toho vojenského, ale hlavně nás zajímal ten psychologický aspekt, tak i manželka ukrajinského prezidenta Olena Zelenská v rozhovoru včera pro televizi ABC řekl, pokud si svět na válku na Ukrajině zvykne, nikdy neskončí. Kdy může skončit tento konflikt?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Tak to není otázka úplně na psychiatra, ale já bych řekl a já bych to, co ona říkala, chtěl potvrdit. A opravdu pokud se přejde na tu opotřebovávací válku, tak o tom, že Rusové budou schopni a ochotni trpět a že jim to ta jejich diktatura může mnohem lépe prodávat a zajišťovat, tak, tak to bude trvat velmi dlouho. A otázka jak dlouhá, my už to vidíme, jsme teď v té fázi deziluze. Sice mluvíme o Ukrajině, ale mnohem víc nás zajímá deseti nebo patnáctiprocentní inflace, která bude nakonec, týká se nás to, za chvíli se na ukrajinské imigranty začnou demagogové dívat jako na zátěž, což je pochopitelně chyba, protože pokud by jenom třetina z nich pracovala, tak už se nám tady zaplatí a v Čechách je pořád veliká nezaměstnanost. A ty se kterými jsem přišel já do kontaktu už všichni pracovali a ty čísla, kolik z nich skutečně pracuje, by byla. Podívejme se na ně. Mimochodem dívejme se na uprchlíky ne jako zdroj problémů, ale jako na šanci opravdu zbohatnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pan doktore Vevero, co se týče toho konfliktu, už je jasné, že po těch více než 100 dnech se na bojišti, teď mám na mysli mezi vojáky musela dostavit únava, vyčerpání, nevím, celá řada dalších to, to já opravdu neodhadnu, ale spíše by mě zajímalo, jestli pokud hraje čas v něčí prospěch, z toho vyloženě psychologického hlediska?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
No, to se obávám, že sem vrátíme k tomu, co jste, k tomu výroku paní první dámy Ukrajiny Zelenského, že ten čas bude hrát pro Rusy. Protože na začátku /nesrozumitelné/ Putinovce ne Rusy, protože na začátku opravdu prohrávali, byli nepřipravení. Ale to pro jednotky není nic neměnného a víme z druhé světové války, že prohrávali velmi drtivě měsíce a až u Moskvy se zastavili a Stalingrad, takže můžou prohrávat dlouho a ta morálka se pak může vrátit. Takže čas samozřejmě bude hrát teď pro, pro Rusy, protože to naše počátek /nesrozumitelné/ Rus, protože to naše, ta naše podpora Ukrajině prostě bude klesat. A ta naše verze vůči Putinovovcům bude také klesat, čas bohužel /nesrozumitelné/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co vás nejvíce šokovalo dosud?

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Mě nešokovalo nic. Já jsem neviděl nic, co by mě úplně překvapilo, ale velmi pozitivně mě překvapilo, to mít to oč, to že ty Češi skutečně ty sobě blízké Ukrajince tak ochotně přijali. To, to bylo velmi pozitivní překvapení, tak to, to bylo něco, co nám umožňuje bejt na sebe hrdý. Ale s tím nevydržíme a my bysme potřebovali, abysme tu emoční podporu dostávali znovu. Teď zvlášť v době, kdy slyšíme o inflaci. Jak když se naprosto zákonitě dostáváme k těm našim každodenním problémům. A teď se zase vrátím k tomu, co pomůže těm Ukrajincům bojovat dál, těm vojákům. Oni potřebujou nejen ty racionální zdůvodnění, ale i tu emoční podporu. A to bysme my chtěli, měli chtít od našich politiků. Měli jsme ji na začátku, ale teď je to potřeba ještě víc než na začátku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To si myslí přednosta Psychiatrické kliniky v Plzni doktor Jan Vevera, bývalý armádní psychiatr. Pane doktore, děkuji za váš čas a za vaše postřehy a přeji vše dobře.

Jan VEVERA, přednosta Psychiatrické kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.