Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 2. 9. 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u pravitelné půl hodiny rozhovoru na aktuální témata. Dnešním hostem je profesor Jan Jirák, mediální teoretik, dobrý den, vítejte.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Dobrý den vám i posluchačům Českého rozhlasu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podíváme se například na smysl knih bývalých politiků, snahu skupiny amerických profesorů dekolonizovat myšlení, i na alternativu ke kinu, přeji nerušený poslech. Ve Francii se na pulty knihkupectví dostala nová kniha exprezidenta Nicolase Sarkozyho s názvem Bouřlivé časy. Dává nahlédnout do nejvyšší státní, ale i světové politiky, do Elysejského paláce i na mezinárodní summity. Francouzi hltali už Sarkozyho předchozí knihu Vášně, ta byla ovšem jaksi prošpikována nejrůznějšími detaily z jeho osobního života, jak se pane profesore Jiráku, díváte vůbec na tento žánr, memoáry politiků, komu jsou určeny?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Tak já myslím, že to je žánr, který má obrovskou tradici, už kdysi celá řada politiků koneckonců vysledovat částečně už do Antického Říma tak, měla tendenci vydat nějaký, nějakou zprávu o svém působení o době, v které působili a a ty motivy mohou být různé. Někdy se to dílo podaří a stane se téměř učebnicí, to se týká třeba Churchillových pamětí. Jindy to může být spíš taková snaha omluvit vlastní činy nebo dovysvětlit vlastní činy. No a někdy co si budeme povídat, zatím může být i prostá touha si trošku vylepšit konto, protože zvlášť u některých politiků můžou být tyhle, tyhle paměti řekněme atraktivní i v rovině bulvární, to myslím, že byl trochu případ té první Sarkozyho knihy. Na tom myslím, že na tom žánru je zajímavé, kdo všechno se odhodlá k napsání nějakých pamětí, protože to se netýká jenom politiků, to se týká i třeba herců, celé řady z nich, my máme takový docela zajímavý podžánr v českém prostředí, po roce 2000 přišla vlna pamětí, řekneme memoárových knížek členů Rady České televize, která prožila krizi roku 2000, tu takzvanou vánoční krizi a pak o tom psali nejrůznější, co se dělo na Kavčích horách a tak podobně a tohle myslím, že, že do té oblasti také patří, ale vždycky to má ten charakter, vždycky je tam přítomná ta představa, že pomocí té knihy se podaří vyložit roli toho pisatele nějaké významné dějinné události, potom myslím, že to je přítomné vždycky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže ty pohnutky i čtenářská obec, řekněme, jsou různé?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Nepochybně jsou různé, čtenářská obec může být od těch, kteří se skutečně zajímají o politiku a hledají v těch memoárech doplnění a vysvětlení věcí, které nejsou jasné. S tímhle myslím, že dost pracoval /nesrozumitelné/ u svých knih a jiní čtenáři, jak už jsem zmínil, to mohou mít i nakonec povinné, to se u některých pamětí děje, že studentům nezbývá, než je číst, když třeba studují dějiny nebo politickou vědu a někdy to může být i docela zábavné čtení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co doporučujete, jestli prozradíte vaším studentů na fakultě sociálních věd?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Já většinou memoárovou literaturu nedoporučuju, to ty moje předměty, to co přednáším, příliš nedovoluje, ale, ale vím, že kolegové, kteří třeba dělají dějiny médií, tak doporučují studentům číst paměti výrazných osobností, třeba vydavatelských Jaroslava Šaldy, ředitele Melantrichu, což jsou Julia Fürtha a podobně, takže to jsou pozoruhodné knížky, které najednou velmi živě dávají nahlédnout do toho, co v běžných učebnicích není, to jest do takové toho živého provozu té doby, to je jedna velká výhoda memoárové literatuře, že pokud je dobře napsaná a je poctivá, tak člověku zpřítomní dobu, kterou už nemá a nikdy neměl šanci prožít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V Česku nedávno vyšel román Adriany Krnáčové, bývalé pražské primátorky, který se odehrává na pozadí politiky, čtenáři, ale ona sama to naznačuje, hledají v těch postavách její někdejší politické příznivce nebo odpůrce.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
A tak to já myslím, že je taková docela běžná hra.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Někdy je ta politika detektivka, co myslíte?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Někdy je detektivka ano, ale hlavně tohle to hledání nějakých, nějakých souvislostí mezi tím politickým nebo společenským reálným životem a nějakým jeho zobrazením, jenom si vezměme, kolik nejrůznějších úvahu bylo třeba kolem toho, které postavy hasičů ve filmu Hoří má panenko, mají předlohu, v kterých tehdejších představitelích stranických, takže tahle ta to je takový, jako takové hledání určitého, řekněme, kvízu, je to taková jakoby hra, kdy čtenář, divák nebo posluchač se pokouší najít zatím zaklíčovaný, zakódovaný nějaký další význam, nějakou novou rovinu významu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dešifruj svého politika?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Ano, poznej svého politika, jako poznej hlas svého pána, takže to tam asi hraje roli, já jinak se musím přiznat tedy, je to ke své ostudě, že jsem ještě neměl čas do toho, do té knihy paní Krnáčové nahlédnout, takže k té se neumím vyjádřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče té novinky Nicolase Sarkozyho, tak alespoň podle agenturních zpráv je to třetí nejčtenější nebo nejvyhledávanější kniha aktuálně ve Franci.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
No, tak ono splňuje i takové marketingové nároky, přece jenom napsala to celebrita jo, obecně známý člověk, navíc kontroverzní svým způsobem, i svými postoji, tam asi všechny předpoklady pro to, aby to, aby to lidi zajímalo, jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A využil čas v karanténě mimochodem.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná bych zůstala krátce ještě ve Francii, protože tam se očekává další číslo satirického týdeníku Charlie Hebdo, jeho karikatury se v roce 2015 staly terčem teroristického útoku a opět na titulní straně mají být karikatury proroka Mohameda, jak říkají tvůrci, prostě nepřestanou, co si o tom myslíte?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Na jednu stranu chovám určité sympatie k tomu, že jsou, řekněme, neústupní protože, tak tam ta brutalita, s kterou se setkali, byla velká a a reagovat na ní, je pochopitelné a a budí to určité sympatie. Na druhou stranu musím přiznat, že už v té první sérii jsem si nebyl jist, že tahle forma karikování je přesně to, co je mi milé, mně se to těžko formuluje, to musím přiznat, to je nejednoduchá věc, ale vlastně je to, řekněme, shazování někoho na základě jeho víry nebo přesvědčení, což, což zase moje sympatie nebudí do té míry, takže jaksi islámské teroristy je možné kritizovat, ale, ale je možné i zesměšňovat, ale útočit na tu víru samotnou a v podstatě tím klást určité rovnítko mezi terorismus a to náboženské přesvědčení, je myslím příliš zjednodušující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
S mediálním teoretikem profesorem Janem Jirákem, teď otevřeme další otázku, mohli bychom jí pojmenovat nadvláda bílých. Týdeník Echo 24 informoval o akci profesorů z několika amerických univerzit proti akademické a spisovné angličtině, považují je za rasistické, protože podle nich odrážejí řeč bělochů. Černošští studenti se tak podle profesorů stávají terčem rasismu, protože je jejich afroamerická angličtina považována za méněcennou, jaký je na to váš pohled?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Ale tam je asi potřeba do začátku říct, že ti autoři té, té výzvy nebo toho, no asi výzvy je nejlepší slovo, tak v podstatě reprezentují určitý směr jazykovědného uvažování a jazykovědného bádání. Oni dlouhodobě pracují na tématu takzvané jazykové spravedlnosti, /nesrozumitelné/ a právě nerovnocenným postavením afroamerické angličtiny se dlouhodobě zajímají čili, zabývají, čili z jejich pohledu je to naprosto logický příspěvek k tomu, co se ve Spojených státech děje, oni přispívají k té diskuzí tím, co je předmětem jejich odborného zájmu a to je ta otázka jazykové spravedlnosti, takže v tomhle směru je to naprosto, naprosto logické vystoupení, ale ono tak jak to proběhlo médií, to působí trošku jako nahodilá aktivistická skupinka, ale to není, to jsou prostě lidé, kteří se tomu dlouhodobě věnují. To, co je na tom asi složité je i ten samotný argument toho, té nerovnosti afroamerické angličtiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A čím argumentují?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
No, tak oni ten argument opírají vlastně o, dávají mu sociální rozměr, vlastně upozorňují na to, že sociální tlak a kulturní tlak Spojených států je nastaven tak, že výraznějšího společenského úspěchu, to je z nějakého vzestupu po společenském žebříčku může dosáhnout ten, kdo se naučí tu standardní, řekněme, spisovnou americkou angličtinu, kterou oni interpretují logicky celkem a správně jako angličtinu bílých, to jest těch bývalých kolonizátorů těch, těch, kteří jsou v nadřazeném postavení. To má svojí logiku ale má to je jeden zádrhel, mohu-li to tak říct nebo jednu komplikaci, na kterou zatím neodpovídají, ty spisovné jazyky mají jeden výrazný důvod, svého času vznikaly proto, aby nabídly nebo představovaly společný komunikační nástroj, na nějakém území nebo v nějakém státním celku, vezměme si to na češtině, i když tady je úplně jiná situace, ale spisovná čeština je útvar, kterým se vlastně učíme až ve škole, žádný z nás ho neumí, pokud se nenarodí do rodiny ortodoxních češtinářů, ale, ale máme společný, ať jsme v západních Čechách nebo na východní Moravě, předpokládáme, že zástupci významných státních institucí například soudci, ti kteří vystupují ve veřejném prostoru, například novináři, že budou mluvit tím spisovný jazyk, že ten je nám společný, ten nás tím způsobem reprezentuje a teď, když to vrátíme do Spojených států, tak vlastně tahle skupina říká, že takový útvar není potřeba, či není potřeba jednotný komunikační nástroj pro všechny Američany, že vlastně jednotlivé útvary, které se používají ke komunikaci v tom americkém prostředí, tak jsou skupinově reprezentativní, nereprezentují celek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A nemá tedy nebo nemají lidi ve Spojených státech jeden tedy komunikační nástroj, v uvozovkách jednu angličtinu?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
No, ten argument jejich právě je, že nemají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co vy si o tom myslíte?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Že je jim vnucován ten, ta, ta angličtina americká, která je právě výsledkem kultivace v tom prostředí bílých, řekněme movitějších vrstev nebo vzdělanějších vrstev. Můj osobní názor na to je. Já to teď nechci, nechci to shodit ze stolu jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo možná ještě můžeme, promiňte, doplnit, jaká je tedy ta afroamerická angličtina?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
To je jeden z problémů, protože podle mého soudu, alespoň co o tom, co o tom vím, tak je fakticky nejednotná a dost se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Liší?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Dost se liší Kalifornie od nevím východního pobřeží, ale toto v té argumentaci není podstatné, tam je důležité to, že ať už je to ta či ona varianta afroamerické angličtiny, tak společné má alespoň podle argumentace tady té skupiny a argumentace oprávněná, má společné to, že brání v autentickém sebevyjádření těm, kteří užívají, protože když jí užívají, tak nemají šanci se v té společnosti uplatnit, čili musí se naučit jazyk svých bílých kolonizátorů, abych to řekl takhle trochu schématicky, aby měli šanci na nějaký sociální vzestup, aby měli šanci na uplatnění, jinými slovy musí se naučit vidět svět skrze jazyk, kteří neodráží jejich vlastní zkušenost, ale odráží zkušenost těch, kteří jsou vůči nim v nějakém nadřazeném aspoň společensky nadřazeném postavení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V té výzvě amerických profesorů se také praví, že cílem je dekolonizace myšlení studentů, odnaučit je bílé nadvládě a k tomu vlastně nebo proto chtějí zařadit afroamerickou angličtinu do školních osnov. Mělo by to šanci na realizaci podle vás, dovedete si to představit?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Já si z nejrůznějších důvodů myslím, že tou velkou šanci nemá, mimo jiné také proto, že od těchhle těch věcech ve velké míře rozhodují právě ti, kteří jsou představiteli té, řekněme postkoloniální bílé vrstvy americké společnosti, ale tady je asi potřeba říct jednu věc, které, ne 2 věci, které jsou podstatné, ta první je a to je důležitá, ta argumentace, která je za těmi výzvami, o kterých tady mluvíme, je ta, že s každým jazykem se člověk učí určité vidění světa. V jazyce, který používáme, je obsažená mnohagenerační zkušenost s výkladem světa, v kterém žijeme, čili oni argumentují tím v té angličtině hlavního proudu, řekněme, v té, kterou označují za bílou, koloniální, je obsažen pohled na svět očima kolonizátorů, a to je něco, co je té afroamerické společenské vrstvě cizí, protože ty byly přesně v tom opačném postavení a jejich jazyk odráží to postavení, odráží ten výklad světa nebo nabízí ten výklad světa, který je jiný než v té, řekněme koloniální bílé vrstvy, čili tohle je velmi silný a důležitý argument, jazyk není jenom nástroj toho, abychom se dorozuměli. Jazyk je něco, v čem se odráží nebo v čem jsou zakonzervovány hodnoty, ke kterým se vztahujeme a v němž je zakotven nějaký, nějaký výklad světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přispívá to nebo může přispívat i právě k té polarizaci společnosti?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Tím jsme u té druhé věci, kterou jsem k tomu chtěl dodat, já jsem hluboce přesvědčeny přes velmi kusé znalosti téhle té situace, že problém společnosti Spojených států je od podstaty problém sociální, tam jde prostě o hlubokou zakořeněnou sociální nerovnost, která se promítá do nejrůznějších věcí. Mimo jiné například do toho, že sociálně nevýhodným postavením jsou více zasaženy vrstvy, které nejsou a které teď říkáme nehezky bílé, takže asi z mého pohledu takováhle výzva jakkoliv jí rozumím, tak zastírá tu sociální podstatu celé té věci, prostě Amerika má nebo Amerika Spojené státy mají velký problém a ten problém je dlouhodobý a je sociální, není jazykový.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pozornost s profesorem Janem Jirákem, mediálním teoretikem teď upřeme na školníkovi covidovou výuku, která v České republice v minulém pololetí udělala jaksi své, bez vzdělávání zůstalo na 10 000 školáků, vy jste samozřejmě vysokoškolský pedagog, přesto se zeptám na váš názor, co s učivem, které se nestihlo probrat?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Já budu trošku tady takový jako destruktivní v tomhle. Já myslím, že vzdělávání není o tom, dostat do žáka nějaký objem učiva, přece jenom daleko významnější je to, aby se s tím učivem, ať už je menší nebo větší, ten Žák naučil zacházet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A není toto právě toto smysl vzdělání?

Jan JIRÁK, mediální teoretik
No, ono je to složitější, protože jako oddělit poznatky, to jest znalosti od schopnosti duševních operací asi nelze, chceme-li přemýšlet, musíme mít nějaký obsah, musíme přemýšlet o něčem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jasně.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Takže i nějaké poznatky být musí, ale, ale ne, nepovyšoval bych je na něco, co se nedá měnit prostě nebo, nebo nemůže za jistých okolnosti redukovat, nechť je mi odpuštěno, já vím, že to není většinový názor, ale já si myslím, že za těch pár měsíců necelé jedno pololetí, které tady bude chybět žákům a studentům, takže není nutné to dohánět, není nutné teď zvýšit jaksi příkon informací tak, aby se ta patřičná suma poznatků do těch nebohých hlaviček narvala. Má to, má to jeden velký zádrhel, který nelze přehlédnout, rodiče ve velké míře vnímají nejprve základní a pak střední školu jako něco, co má garantovat úspěšnost v dalším vzdělávání, čili od základní školy se čeká, že studenta připraví na to, aby se dostal na střední a střední škola ve velké většině se od ní čeká, že připraví nějakým způsobem na vysokou školu. To je něco, co jaksi mezi rodiči rezonuje velmi většinově a jak střední, tak vysoké školy vlastně kladou dost velký důraz právě na tu se znalostní složku, to jest čekají, že dotyčný bude něco vědět a tady se může stát, že, že to pololetí nebo ta část pololetí prostě může chybět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se vám pane Jiráku, líbí alternativa, jak klasické návštěvy autokina? Setkali jsme se s tímto fenoménem v několika zemích, včetně České republiky.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Já si myslím, že to je docela hezká, hezká ukázka toho, jak se dějí věci neplánované a nezamýšlené. Autokina byla naprosto mrtvý koncept spojovaný vlastně především se zámořským prostředím padesátých, části šedesátých let, známe to z některých filmů, zvlášť americké provenience a najednou přišla ta doba covidová, nejednou se ukázalo, že je potřeba hledat alternativní způsoby, jak si dopřát nějaký kulturní zážitek nebo nějakou zábavu, kino je obojí a tenhle ten téměř zapomenutý dávný koncert, se najednou zcela aktuální. Já si nejsem jist, že bude aktuální dlouhodobě, ale, ale ty pokusy, které se objevily i tady u nás, jestli to byla Česká Lípa už nevím nebo Liberec, tak tyhle ty pokusy vlastně najednou, najednou ukazují schopnost využít něco už dávno zasuté a vlastně to aktualizovat do nového prostředí a do nové situace, takže mně se to líbí jako nápad, líbí se mi, že to někoho napadlo, myslím si, že to splňuje určitý kompromis nutný k tomu, abychom se chovali, pokud možno bezpečně a zodpovědně a přitom nežili v podmínkách výjimečného stavu, prostě jít do kina je normální a tohle je způsob, jak to dnešní době udělat a má to mé sympatie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, možná už jste to naznačil, jestli se udrží ten zájem o autokina, protože ta návštěvnost klasických kin pořád je nevalná.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
A ona byla nevalná už prostě před tou koronakrizí, ale, ale já si myslím, že se to dlouhodobě neudrží, mně se na tom líbilo to, že to je pozitivní řešení nastalé situace, ta pozitivnost je na tom hezká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Profesor Jan Jirák a jeho pohled na svět, děkuji vám za to, mějte se hezky, na slyšenou.

Jan JIRÁK, mediální teoretik
Děkuju za pozvání a hezký den přeju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje a zve k dalším pořadům Českého rozhlasu, dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.