Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 10. duben 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem pořadu ‚Jak to vidí‘ je Břetislav Tureček, zahraničněpolitický analytik Metropolitní univerzity Praha. Dobrý den, já vás vítám.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S vedoucím Centra pro studia Blízkého východu probereme výsledky izraelských parlamentních voleb, eskalaci situace v Libyi a připomeneme také 25 let o vypuknutí vražedné mašinerie. Dobrý poslech. – Izraelské parlamentní volby těsně vyhrála vládní strana Likud premiéra Benjamina Netanjahua. Sčítávají se poslední hlasy. Podle izraelských médií by Netanjahu spolu s koaličními partnery mohl získat v novém 120členném Knessetu 65, možná 67 křesel. Má otevřenou, hladkou cestu k pátému premiérskému mandátu?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Zdá se, že ano. Je zajímavé, že včera večer, kdo to sledoval, na základě takzvaných exit pollů, to znamená průzkumu mezi voliči, kteří odcházeli z volebních místností, tak okamžitě, co volby skončily, tak své vítězství oznámil jak Netanjahu, tak také jeho hlavní rival Benny Gantz s takzvanou Modrobílou aliancí. Ale potom to sčítání, které mimochodem pořád není dokončené, ukázalo, že obě jejich strany mají stejný počet křesel, tedy 35, nicméně když Netanjahu přičte své přirozené koaliční partnery, což jsou pravicové i extrémně pravicové a také náboženské strany, tak má skutečně 65, 66 křesel, což vypadá na jasnou většinu. Takže v tomto ohledu on je bez pochyby vítězem, má větší koaliční potenciál, byť se mohou samozřejmě objevit komplikace související z jeho obviněním z korupce, ze zneužití důvěry veřejného činitele a tak dále, protože sice většina těch jeho koaličních partnerů řekla, že za ním bude stát i ve chvíli, kdy bude oficiálně obviněn, nicméně má i koaličního partnera, který říká, že v takovém případě z té vlády odejde. Takže v tu chvíli by se Netanjahuova koaliční většina smrskla na většinu velmi těsnou, to znamená, zase by mohl být ohrožen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zdá se ale, že korupční kauzy Benjamina Netanjahua nehrály nějakou velkou roli, co se týče alespoň voličstva.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Těžko říct, jakou hrály. To bychom poznali, jak by ty výsledky vypadaly, kdyby ty kauzy nebyly. Každopádně neuškodily mu tak, aby ty volby prohrál. To je fakt. A samozřejmě opět se ukázala neuvěřitelná vůle a schopnost Benjamina Netanjahua držet se u moci za jakkoliv nepříznivých okolností. Včera třeba on osobně vyrazil na pláž, aby přesvědčoval voliče, aby se tam jen tak nepoflakovali a šli hlasovat, a že koupat a válet na pláži se mohou po volbách a tak dále. On varoval, samozřejmě svým způsobem to mohou být podpásovky – jestli nepůjdete okamžitě volit a volit mě, tak tady vyhraje levice. Včera jsme zaznamenali, že stovky příznivců jeho strany Likud byly ve volebních místnostech, kde hlasovali Arabové, a oni byli vybaveni skrytými kamerami, aby ty arabské voliče natáčeli a tak dále. To znamená, ta kampaň byla místy velmi špinavá, a rozhodně neprobíhala v rukavičkách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ty předčasné parlamentní volby byly označovány za jakési referendum právě o úspěšnosti současného premiéra Netanjahua. Proč ho tak velká část Izraelců považuje za úspěšného? On vlastně je úspěšným premiérem.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano, on je úspěšný, to už se stalo klišé, ale víme, že v létě, pokud se udrží u moci, tak se stane nejdéle vládnoucím premiérem v celé historii Izraele, že překoná Davida Ben Guriona. Ale čím to je? Jsou to dvě věci. Jednak ta jeho houževnatost, kterou už jsem zmiňoval, jednak to, že on hodně sází na bezpečností témata, často i témata zveličuje, aby odváděl pozornost od témat, ve kterých je slabší. Potom je také fakt, že dnes zhruba dvě třetiny Izraelců se považují za příznivce pravice, což také hraje v neprospěch těch jeho centristických, nebo dokonce levicových oponentů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
On říká, že centristé neexistují, že je to převlečená levice.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Přesně tak, to je ta zkratka, často neférové třeba vůči jeho oponentům, protože levice se podle mého názoru právem rozčiluje, že on to staví tak, že jenom pravičáci dnes skutečně bojují za Izrael, že levice jsou dokonce převlečení Arabové a tak dále. Potom tady máme tu podporu ze strany americké administrativy, uznání anexe Golanských výšin Izraelem ze strany Donalda Trumpa. Den před volbami Spojené státy označily izraelské revoluční gardy za teroristickou organizaci. Netanjahu potom poděkoval Trumpovi za to, že to udělal, že to byl Netanjahuův nápad, to znamená, že vlastně dává za pravdu kritikům, kteří říkají, že americká blízkovýchodní politika se odvíjí od izraelských přání, nebo konkrétně od přání Benjamina Natanjahua, a i to mu samozřejmě pomáhá u voličů, kteří jsou na stejné vlně jako on.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze říct, jaké bylo hlavní téma těchto voleb? Byla to zahraniční politika nebo domácí témata nebo již zmíněné jakési referendum o Netanjahuovi?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Já si myslím, že to poslední. Teď, když se nad tím zamýšlím, tak určitě, a toho si média všímala, se nemluvilo o vztazích k Palestincům. Netanjahu dokonce před volbami řekl, že bude-li premiérem, tak anektuje všechny židovské osady na okupovaných územích, to znamená, už ani nepředstírá, že by mu šlo o mírové, férové uspořádání vztahů s Palestinci. To je jedna věc. Druhá věc je bezpečnost. To byla karta, kterou mohl oprávněně a silně používat i ten jeho protitábor Bennyho Gantze, což je bývalý náčelník generálního štábu. Té jeho straně se říkalo strana generálů, protože nebyl sám s těmi vysokými zásluhami z oblasti bezpečnosti, řekněme, z minulosti. Takže to asi opravdu bylo asi nejvíce referendum o Netanjahuovi, zda se udrží i popáté ve funkci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co si lze slibovat od koalice Modrá a bílá od Bennyho Gantze?  

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Já si myslím, že tam je možná nejdůležitější, pokud se nerozpadne, pokud jí ten předpokládaný neúspěch vnitřně nerozloží, protože ono to také není úplně sourodé společenství... Ale pokud zůstane sourodé, tak bude silná opozice. To je důležité, protože teď byla opozice poměrně rozbitá. Měli jsme tam centristické strany, měli jsme tam lidi, kteří začínali v Netanjahuově vládě, ale pak do opozice odešli. Měli jsme tam arabské strany, které jsou i v novém parlamentu, ale ty nikdy ve vládě židovského státu nejsou. Takže dosud asi byla opozice rozbitá, teď se zdá, že by mohla mít nějakou silnou sjednocující stranu, a jak už jsem řekl, která má patrně stejný počet mandátů jako nejsilnější vládní Likud.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řečeno sportovní terminologií, nyní je ten stav 65:55, co se týče možné koalice.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Za test obliby Recipa Erdogana byly označovány turecké komunální volby. Jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vyhrála místní volby, ale podle všeho ztratila radnici v Ankaře i v Istanbulu. Ještě před volbami turecký prezident tvrdil, že kdo získá Istanbul, získá Turecko. Je už definitivní ten výsledek voleb?  Protože AKP nechala ty hlasy přepočítat, nechce se smířit se ztrátou Ankary a Istanbulu.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano, ono je to velice zajímavé, jak ten vývoj hodnotit. Především Strana rozvoje a spravedlnosti, tedy AKP, musíme připomenout, že Istanbul ovládala 25 let. Istanbul není oficiálně hlavní město Turecka, ale je to největší a nejdůležitější město, bezpochyby, celé země. Erdogan tam sám byl starostou, než se stal premiérem, takže z tohoto důvodu je jasné, že na to sázel a že tím argumentoval – kdo vyhraje Istanbul, má celé Turecko. Teď, když se ukazuje, že asi vyhrála opoziční Republikánská lidová strana, tak možná ten slogan přehodnotí. A jak jste zmínila, on vlastně výsledek těch voleb zpochybňuje, ale jde na to právní cestou. On říká, že zkrátka ty volební komise tam nebyly ustaveny podle regulí, a navrhoval buď přepočítání, nebo dokonce zorganizování celých nových voleb v některých okrscích a tak dále. To je věc v pohybu. Každopádně dělat z toho závěry, zda to je autoritář a diktátor, jak mu leckdo říká, je zase podle mě hodně předčasné. I v západních demokraciích i ve Spojených státech se někdy volby přepočítávají, jak víme. Jsou to legitimní politické nástroje, jak se strany mohou proti výsledkům bránit. K nějakým nesrovnalostem dochází i v západních demokraciích, jak víme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přemýšlím, kde byly naposledy přepočítávány volby.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Víme Spojené státy...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V některých státech.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano, když se George Bush dostal k moci... To byla známá věc, ze které si blízkovýchodní diktátoři tehdy dělali legraci. To jsou věci, které samy o sobě nic neznamenají, ale pochopitelně jsou zajímavé komentáře, které říkají, že pokud by Erdogan dokonce se s tím smířil, že Istanbul a Ankaru ztratil, tak by naopak tím velmi silně zacpal ústa svým kritikům, takříkajíc, že by ukázal, že je schopen přijmout porážku. Mimochodem silný argument, celostátně pořád ještě ten jeho mocenský tábor tvoří většinu, i přes ztrátu těchto dvou velmi důležitých míst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Prezidentova pozice zeslábla také v Izmiru a asi bychom mohli obecně říct v těch velkých městech v Turecku. Nazval byste to jakousi žlutou kartou pro prezidenta, nebo už je to přehnané?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Dlouhodobě, byť ten trend není úplně jednoznačný, jeho popularita samozřejmě v zemi klesá. Už nemá takové zisky, jaké míval, ale pořád je to jednoznačně dominantní síla. Vy jste toto téma zařadila za ten Izrael. Ono se to v mnoha ohledech nabízí. Také tady bylo referendum o Erdoganovi stejně jako v Izraeli o premiéru Netanjahuovi. V obou případech také jejich popularita dostává různé rány v podobě obviňování z korupce, nepotismu a tak dále. Ale přesto jsou oba pořád jednoznačnými dominujícími postavami politické scény jak v Izraeli, tak v Turecku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Matadoři...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Jak může podle vás ten výsledek komunálních tureckých voleb promluvit do ekonomiky země? Protože to je asi aktuálně Achillova pata Turecka...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
To je zase další zajímavá věc, že dneska je turecký systém nastavený tak, že i když vyhraje opozice, tak vláda, potažmo prezident mají velkou možnost ovlivňovat třeba rozpočty těch měst přidělováním peněz ze státního rozpočtu. Takže v tomto ohledu jsou hlasy, které říkají, že to nominálně prohrál... Třeba lidová strana bude mít svého starostu Istanbulu. Na druhou stranu Erdoganovi pořád zůstávají velmi silné nástroje v tom, jak prosazovat svoji moc, resp. jak trestat nepoddajné starosty... Takže v tomto ohledu je to velmi silný propletenec. Jemu pořád zůstává velmi silná možnost ekonomiku u těch měst, řekněme, opozičních, ovlivňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Armáda generála Chalífa Haftara minulý týden zahájila pochod z východní Libye na metropoli Tripolis. Proč se vlastně o ni bojuje? Podle mnoha komentářů je prý Libye na prahu nové občanské války... Jak to vidíte?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
No, Libye se nedostala z doutnající občanské války po celou dobu, kdy tam místní povstalci, podporovaní některými západními státy, svrhli Muammara Kaddáfího v r. 2011. Od té doby je ta země rozpolcená na základě kmenové, politické i náboženské identity různých milicí, různých politických táborů...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze nějak rozklíčovat, kdo stojí proti komu – kdo chce vládnout v Libyi?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
V Libyi máme dvojvládí. Tam byly volby v r. 2014, jestli se nepletu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vláda je od r. 2016 (mezinárodně uznaná) ...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. A poté se parlament uchýlil do Tobruku na východě země, takže máme jakousi východní alianci Tobruk – Benghazi a pak máme západ země, což je hlavní město Tripolis, a tam je ta mezinárodně uznaná vláda. To je jedna věc. Pak ale máme další věc: Libye se stala také jedním z bojišť různých blízkovýchodních rivalit, kdy tu mezinárodně uznanou vládu podporuje Turecko, o kterém jsme před chvílí mluvili, a také třeba Katar, což jsou státy, které podporují tábor muslimského bratrstva, to znamená, řekněme, umírněných islamistických stran napříč Blízkým východem, což ale vadí režimům, jako je ten v Egyptě a v Saudské Arábii, které nemohou muslimským bratrstvům přijít na jméno... Takže ty naopak podporují generála Haftara. Takže Libye je nějakým, řekněme, hřištěm blízkovýchodních třenic, zároveň ale i západních, kdy třeba generála Haftara podporuje také Francie, zatímco Itálie inklinuje spíše k té vládě v Tripolosu, což vedlo k roztržce mezi Itálií a Francií, bezprecedentní, před pár měsíci. A generál Haftar býval generálem už za Kaddáfího, pak se stal opozičníkem, podílel se na svržení svého vůdce... A teď je vlastně nejsilnější silou v zemi. On se rozhodl nastolit v zemi nějakým způsobem řád, má k tomu podporu celé řady vnějších hráčů a možná nejdůležitější (abych skončil tuhle dlouhou odpověď) je načasování té ofenzivy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A právě to načasování je zajímavé, protože koncem tohoto měsíce se má konat pod záštitou OSN konference, která by měla určit datum jak parlamentních, tak i prezidentských voleb.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ta konference se měla konat už tuto neděli a pondělí. A dnes ráno byla zrušena, nebo včera v noci, právě proto, že ten zmocněnec OSN řekl, že na pozadí výbuchů a náletů není možné organizovat mírovou konferenci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Původní plán padl...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. A právě se hodně spekuluje o tom, že to byl cíl generála Haftara, to načasování, zmařit tuto konferenci s tím, že on není připraven podělit se o moc na základě nějakých demokratických principů, kdy se, jak jste říkala, chystaly parlamentní volby a nějaký přechod k demokracii konečně... Takže generál Haftar tomu podle některých teorií chtěl předejít právě tím, že zaútočil na hlavní město. Ty útoky pokračují, jsou tam desítky mrtvých, zatím... Každopádně se ukazuje, že ta konference už byla odpískána, odložena na neurčito.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Znamená to tedy, že Libye, jak jsem začala tuto pasáž, se nachází na prahu nové války?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Jak už jsem říkal – ta nová válka tam trvá pořád, ale možná teď se dostává na práh konfliktu velmi nové intenzity, protože generál Haftar má i letectvo, má těžké tanky, je to zkušený voják, není to nějaká regionální kmenová milice s kalašnikovy... A jestliže už útočí na hlavní město, kromě východu země, tak už vlastně drží i některé enklávy západně od Tripolisu, takže je schopen vést ofenzivu na hlavní město z několika směrů... A v tomto ohledu si myslím, že má možnost, pokud nezasáhnou mezinárodní společenství, tu vládu svrhnout. Teď se jedná o tom, jestli zasedne Rada bezpečnosti OSN a jestli proti němu zavede nějaké sankce... Ale to by zase mohlo vadit Rusku, které by samozřejmě takovou rezoluci mohlo zablokovat. Takže myslím si, že více než zemi s novou občanskou válkou sledujeme další zemi, kde si vyřizují účty politici z velmi vzdálených metropolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Anebo také z evropských nebo světových metropolí...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Světových, evropských, blízkovýchodních... Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co to ostatně znamená nebo by mohlo přinést pro Evropu? Protože jak víme, Libye je pro EU jedním z klíčových míst při zvládání migrační krize...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. Jakýkoliv chaos brání Evropě uzavírat nějaké smlouvy třeba o tom, jak řešit exodus ekonomických migrantů nebo politických uprchlíků (to už je jedno) do Evropy. To byl problém i před několika lety, když se Evropa snažila uzavírat nějakou smlouvu s někým z Libye... S kým by to mělo být...? Takže partnerem je samozřejmě ta mezinárodně uznaná vláda. Jenže za situace, kdy zemi bude fakticky ovládat někdo jiný, nějaký vzbouřenec, je nám dohoda s úřední vládou vcelku k ničemu. Takže v tomto ohledu se samozřejmě situace může jedině zkomplikovat. Jestliže se v zemi bude válčit, tak těžko nějaká, řekněme, osvícená evropská země tam bude vracet civilisty na rozbombardované pobřeží a tak dále, když to řeknu jednoduše...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Středoafrická Rwanda si připomíná 25 let od počátku genocidy. Během sto dnů trvajícího vraždění, které začalo v noci ze 6. na 7. dubna 1994, zemřelo podle některých odhadů až milion obětí, především menšinových Tutsiů. Každou minutu šest lidí. Etnický konflikt mezi většinovými Huty a menšinovými Tutsii, v jehož pozadí byly třeba spory o půdu, doutnal ve Rwandě desítky let. Jaké stopy zanechala genocida ve společnosti?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Paradoxně vidíme, že dnes je Rwanda velice prosperující a uklidněnou zemí, můžeme říci. Ty etnické rozdíly byly, řekl bych v důsledku toho šoku a zděšení, co se tam mohlo stát, nějakým způsobem setřeny. Mimochodem dneska je Rwanda velmi zajímavou turistickou destinací. Znám pár lidí, kteří tam byli v uplynulých letech. Samozřejmě pro nás ale z toho vyplývá podle mého názoru celá řada varování, celá řada ponaučení. My jsme zahleděni do našich vlastních problémů... Třeba já jsem zahleděn do problémů Blízkého východu, je to moje profese... Ale vidíme, že zničehonic může vzejít děsivé peklo, které úplně rozmetá jakékoliv představy o lidství, bez ohledu na náboženství... Tam nehrály roli křesťanství nebo islám žádnou...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale etnicita...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ale etnicita, přesně tak. Vidíme, že určitou roli v tom sehrálo i koloniální dědictví, protože ti menšinoví Tutsiové byli privilegovanou skupinou obyvatel v době, kdy Rwandu ovládali Belgičané... Když odešli, tak najednou tito Tutsiové se stali marginalizovanou skupinou, což vedlo až k té genocidě. Ona skutečně začala v dubnu r. 1994, ale dnes už víme, že se k ní schylovalo dlouhodobě, že byla velmi sofistikovaně plánována – že se ve velkém nakupovaly zbraně, desítky tisíc mačet se kupovalo v zahraničí, rozjela se propaganda v novinách a v rozhlase, která podporovala velmi brutální rasistickou nevraživost proti Tutsiům... A tak dále. Ale nutno také říci, že byli vražděni potom i Hutuové, tedy ten převažující národ – a to ti Hutuové, kteří se odmítali k tomu vraždění svých spoluobčanů připojit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Umírnění, mohli bychom říci...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano, v médiích se jim říkalo umírnění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Poučilo se nějak mezinárodní společenství? Protože víme, že někdejší šéf OSN Kofi Annan, který byl v r. 1994 náměstkem generálního tajemníka OSN pro mírové operace, až v r. 1997 přiznal, že OSN mohla genocidě zabránit, že cítí vinu... Selhání přiznal i bývalý prezident Spojených států Bill Clinton. Francouzský parlament přímý podíl své země na genocidě odmítl, ale připustil řadu chyb. Ostatně Emmanuel Macron chce zřídit komisi, která by se zabývala touto genocidou ve Rwandě a podílem Francie na ní.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. Ona sama ta genocida byla vyšetřována. K tomu byl zřízen mezinárodní tribunál. Ten se hodně podobal tribunálu pro vyšetřování zločinů v bývalé Jugoslávii. Podle mého názoru desítky lidí... Někteří byli odsouzeni na doživotí. Role OSN, to je kapitola sama pro sebe. Tam v té době byly mírové jednotky, které ale byly zcela paralyzovány svým vlastním mandátem. Víme, že tam byl kanadský generál, který se jmenoval, myslím, Dallaire, ale teď si nejsem jistý... Byl to člověk, který se z toho úplně složil, z té nemohoucnosti. On tam byl, aby tomuto zabránil, ale nedokázal to, protože mu to nadřízení nedovolili. A to je velké ponaučení pro mezinárodní společenství. A pokud jste se ptala na můj názor, já si nejsem jistý, jestli OSN od té doby našla mechanismus, jak těmto věcem bránit. Bavíme se tady o jednotlivých konfliktech a vidíme Sýrii, před chvílí jsme se bavili o Libyii... Takových konfliktů je celá řada. A vidíme, že dnes má OSN ještě více svázané ruce než před čtvrtstoletím. Vidíme, že se nám tady rozjíždí bipolární rozdělení světa – Spojené státy vs. Rusko... Obě tyto země mají právo veta v Radě bezpečnosti OSN, obě různé hráče podporují v těchto konfliktech... Dnes ustavit nějakou sílu a mandát, které by měly sílu zabránit nějakému konfliktu... To si neumím v Radě bezpečnosti úplně dobře představit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je nějaké jiné místo, resp. instituce, organizace, které by byly ani ne akčnější, ale efektivnější?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano. My jsme zahleděni do západního vnímání světa, ale třeba Afričané už mají... Na západě Afriky fungují v některých místech konfliktů jednotky africké unie. Takže ono je to možná dobře, že... Také to rozbíjí obraz Afričanů neustále závislých na pomoci a na bohulibých intervencích z vnějšku. Pokud si místní státy dokáží řešit konflikty samy, tak jsou možná potom daleko operativnější, než kdyby se mělo čekat na nějaký globální souhlas na půdě OSN.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Břetislav Tureček a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Díky za pozvání. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude gerontoložka Iva Holmerová. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.