Před 80 lety začaly v Sudetech nepokoje. Bouřlivé týdny před válkou si vyžádaly řadu obětí

Dnes je to přesně 80 let, kdy Německo, Itálie, Francie a Velká Británie podepsaly takzvanou Mnichovskou dohodu o postoupení pohraničních území Československa Německu. Zástupci těchto čtyř zemí se tehdy dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit Sudety Německu. Dokument završil snahu Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo a je příkladem politiky ústupků. Československo následně zažívalo nejtěžší dny své historie a připravovalo se na válku s Německem. Také v našem regionu se střílelo a umírali tady muži v uniformách i civilisté.

Dobový pohled přes zvon MO-S 18 Obora na MO-S 19 Alej|foto: Slezské zemské muzeum

S historikem Ondřejem Kolářem ze Slezského zemského muzea v Opavě jsme vyjeli kousek za město. Jsme u bunkru U pískovny. 12. září 1938 se pokládá v podstatě za první den sudetoněmeckého povstání. Jak to vypadalo tady na severu Moravy a ve Slezsku?

Tady v tomto regionu to povstání nemělo zdaleka tak dramatický průběh v té první fázi jako třeba v západních Čechách v oblasti Chebska nebo Sokolovska, kde opravdu v těch prvních dnech byly řádově desítky obětí na životech. Tady ten průběh byl podstatně klidnější, docházelo k různým menším sabotážím, demonstracím, manifestačním akcím Sudetoněmecké strany. Ale ty otevřené násilné akce pak přicházejí až v té druhé fázi v době po zformování tzv. sudetoněmeckého Freikorpsu, který už byl přímo vyzbrojován a organizován z říše. Ta hlavní vlna násilností vypukla 22. září v souvislosti s Hitlerovým rozkazem k obsazení pohraničních výběžků.

Jaké tady byly incidenty, co se tady dělo?

Takové nejtragičtější události se odehrály toho 22. září jednak v Liptani na Osoblažsku, kde bylo 6 padlých příslušníků Stráže obrany státu, dva padli ve Vidnavě, jeden byl zastřelen v Nových Vilémovicích na Jesenicku. Dalšího příslušníka Finanční stráže ten den omylem zastřelila hlídka Československé armády, takže ty jednotky Stráže obrany státu měly během jediného dne na území českého Slezska 10 obětí. Zároveň tady byly i civilní oběti na životech z řad českých obyvatel pohraničí a Němců, kteří se nepřidali k Sudetoněmecké straně.

Jsou nějaké informace, kolik jich bylo?

Přesná čísla zatím nevíme, protože bohužel tady o ty padlé Němce se po válce taky nikdo příliš nestaral tím, že jejich rodiny většinou byly vysídleny. Nebyla tady příliš snaha to dokumentovat, takže občas se nachází spíš z různých vyšetřovacích spisů spíše jednotlivosti. Víme, že třeba během toho povstání ve Vidnavě byla jedna civilní oběť, další byla v nedaleké Velké Kraši a podobně. Našli bychom jich víc. Potom další takový tragický incident spojený s regionem se odehrál vyloženě už v posledních dnech před Mnichovem, kdy odvedenec německé národnosti z Vávrovic tady u Opavy zabil svého spolubojovníka, který taky pocházel ze Slezska, z Karviné, byl to původem Polák. Potom dezertoval k Freikorpsu.

Bunkr opevnění Slezska|foto: Slezské zemské muzeum

To už se ale teď dostáváme k 23. září 1938, kdy tedy v nočních hodinách byla vyhlášena mobilizace. Tady tento bunkr byl obsazen plně vojáky. Jak probíhala mobilizace tady v regionu?

Mobilizace probíhala obdobně jako v jiných pohraničních regionech. To znamená, že docházelo samozřejmě k častým případům neuposlechnutí mobilizační výzvy povolanci německé národnosti. Jsou záznamy z Bruntálska a Jesenicka, že řádově stovky těch Němců utíkaly do zahraničí buďto ještě před odvodem nebo potom po odvodu i s výstrojí a výzbrojí. Jsou i záznamy o tom, že v některých regionech příslušníci Freikorpsu používali součásti československé výstroje a výzbroje. Ale celkově ta mobilizace byla hodnocena tehdejší generalitou jako poměrně úspěšná, proběhla ve stanovených termínech. Ty pohraniční pozice v podstatě byly obsazeny, byly drženy a Československá armáda očekávala německý útok, o kterém se netušilo a kolovaly různé fámy a různé spekulace, kdy přijde nebo jakým způsobem by měl proběhnout.