Pracuju, když dítě spí. Kateřina Tučková o nové knize, potřebě psát i mateřství
Poslechněte si Záložku se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou
Kateřinu Tučkovou mnoho z vás zná jako spisovatelku díky jejím knížkám Žítkovské bohyně nebo Bílá Voda. Kateřina je ale také dramatička, publicistka, historička umění a matka dvou malých dětí. V Záložce mluvila o své nejnovější knížce jen okrajově, zajímalo nás totiž, jak a co ráda čte, jak vnímá svou spisovatelkou dráhu a proč vznikla iniciativa I žárovka má sochu.
Tučková má na práci méně času než v minulosti, kdy působila v několika oblastech zároveň. „Pracuje se, když dítě spí. Jakmile se mu začnou klížit oči, všechno kolem dítěte odpadá a já vytahuju knihu nebo sedám k počítači a vůbec mi nevadí, že byt vypadá příšerně a v pračce je prádlo,“ popisuje.
Přes den si v současné době dokáže utrhnout až hodinu a půl pro sebe, a to většinou večer, kdy ale musí o pozornost bojovat čtení se psaním. „Když jsem dopisovala Bílou Vodu, tak jsem v té poslední fázi už jenom psala a dlouho jsem neměla kapacitu číst beletrii,“ říká a dodává: „Děti jsou bezvadné, strašně si s nimi užívám, ale potřebuju se naplňovat. Mám zkrátka potřebu psát.“
Kvůli několikaletému studiu byla někdy možná až nucena číst hromady textů. „Doteď jsem vděčná, že mě na Masarykově univerzitě nasměrovali k badatelské činnosti a vyslali do archivů,“ přibližuje, jak ji studium ovlivnilo.
Co se týče jejích čtenářských zvyků, záleží na tom, jestli čte pro práci nebo pro potěšení. „To většinou v neděli večer, kdy děti usnou a doma je klid.“ Poznámky do knížek si dělá, i když si čte jen tak pro sebe. „Podtrhávám si, ale taky si zakládám růžky, takhle ty knihy plundruju.“
Jak se Kateřina vnímá jako spisovatelka? „Umím si představit, že bych mohla komunikovat jinak, že bych mohla být v něčem aktivnější a že bych mohla lépe vystupovat. Na druhou stranu dělám maximum proto, abych byla spokojená s tím, co považuju za primární, a tím je text. Důležité je, abych neměla žádné pochyby o tom, jestli jsem něco nedotáhla.“
Čtěte také
Od své prvotiny Montespaniáda se výrazně posunula, především v otázce témat. „Začalo mě bavit ponořovat se do minulosti, konfrontovat ji se stále nedořešeným příběhem a chovat se v literatuře jako jakási lékařka témat, která může napomoci k tomu, aby se ozdravila a aby o nich lidé začali smýšlet trochu jinak, jako se mi to podařilo v případě Vyhnání Gerty Schnirch,“ dodává.
Poslechněte si novou Záložku s Kateřinou Tučkovou o tom, která knížka ji zasáhla v dětství, jestli se vrací k přečteným knihám a jakou spojitost má Brno s Hrdinkami.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
