Politický geograf: Doba, kdy se problémy řešily smírnou cestou, je pryč. Pokušení používat sílu roste

„Vztahy Spojených států, Ruska a Číny a v menší míře Francie a Británie jsou momentálně buďto vysloveně špatné, to je případ Západu versus Rusko, nebo velmi napjaté v případě Spojených států a Číny. To všechno pak vede k tomu, že i všichni ostatní v systému mezinárodních vztahů zbystří. Doba, kdy se silní hráči navzdory existujícím problémům byli schopni spolu racionálně bavit a měli vůli spolupracovat, je pryč,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... politický geograf Michael Romancov.

Čtěte také

iROZHLAS

Rozkolísání mezinárodního řádu je patrné téměř všude. Probouzejí se zamrzlé konflikty, řekl Pavel

Nyní podle něj vidíme pravý opak, kdy se vypovídají smlouvy, mezi Ruskem a Ukrajinou je otevřená válka a mezi Ruskem a Západem probíhá válka sankční. „Každý, kdo má nějaký problém, o němž se domnívá, že je realizovatelný prostřednictvím použití síly, má pak v takovém nastavení mnohem větší pokušení sílu použít. Typickým příkladem může být Ázerbájdžán vůči Arménii.“

Otevřená stavidla

Jestli otevřená stavidla půjdou znovu zavřít, je podle Romancova velmi nejisté. „Evropa byla doteď výjimkou. V Evropě se vůbec nic nedělo. Evropa, když se vzpamatovala ze šoku, který vyvolal pád železné opony, zhroucení Sovětského svazu, rozpad Jugoslávie, Československa a Sovětského svazu, uvěřila, že se podařilo nastoupit trajektorii, kdy všichni spolu budou komunikovat a problémy se budou řešit smírnou cestou. Zbytek světa ale vypadal jinak než Evropa, a teď se problémy dostávají i do bezprostřední evropské blízkosti.“

Prvním varováním byla podle Romancova válka v Jugoslávii. „V Jugoslávii se situace utrhla ze řetězu, až nakonec zasahovala Severoatlantická aliance. Tehdy si všichni mysleli, že je to dostatečné varování pro všechny, kdo by v Evropě chtěli začít jednostranně používat sílu. Tím mimochodem vyvrcholilo období, kdy Spojené státy používaly svou sílu primárně ve snaze vynutit ve světě klid a chránit civilisty před dopadem silových řešení. Ať už to byla první válka v Zálivu, nasazení kontingentu sil OSN s americkou účastí v Somálsku nebo právě situace na Balkáně. Evidentně to ale nestačilo. Výsledky nebyly tak přesvědčivé, aby to darebácké státy odradilo od používání síly. Z jejich pohledu je teď proto situace příznivá.“

Bezbřehý apetit Kremlu

Čtěte také

Michael Romancov: Evropská unie stojí za Moldavskem. Bruselu konečně došel geopolitický rozměr integrace

Přesto podle Romancova Evropa dále spoléhá na takzvaný americký ochranný deštník. Je to dáno dvěma faktory. „Evropa byla po druhé světové válce výrazněji zasažena než Spojené státy. Pro ně to byla ekonomická i politická příležitost, jak převzít štafetu nejsilnější globální mocnosti od Británie. S tím úzce souviselo i to, že Američané neměli zájem, aby jim Evropané jakýmkoli způsobem komplikovali situaci ve světě. Byly to Spojené státy, kdo měl zájem na tom, aby se Evropa soustředila sama na sebe, což se dělo na půdorysu Severoatlantické aliance. A v okamžiku, kdy zmizel sovětský nepřítel, Evropa najednou neměla v bezpečnostní oblasti co řešit. Sovětský svaz přes noc zmizel a my jsme měli představu, že budeme s nově vzniklými státy navazovat bezproblémové, kooperativní přátelské vztahy. Docela úspěšně to fungovalo dvacet let.“

Nyní jsme ale už dva roky svědky ruské invaze na Ukrajinu. „I když opadl prvotní šok z invaze, Rusko to má u drtivé většiny evropských elit stále špatné. A to je dobře, protože Rusko nikam nezmizí, bude tam pořád bez ohledu na to, kdo bude v jeho čele. Režim tam bude i v dohledné době hluboce zakořeněn, jak personálně, tak hodnotově i v tom, jak je zpracovaná ruská společnost. Musíme proto vzít v úvahu, že minimálně ve střednědobém horizontu budeme mít na Východě za svého bezprostředního souseda zemi, která nás nenávidí, zemi, která je s námi ve válce. A to je nejpodstatnější rozdíl mezi jimi a námi. Oni vědí, že jsou s námi ve válce. Jsme to my, kdo si pořád myslí, že to válka není,“ uzavírá politický geograf.