Pohoří málem zapomenuté. Lužické hory skrývají krajinu s podmanivou surovou poetikou
Lužické hory jsou pohořím tvořeným spíš kopečky než kopci. Viděno velehorskou perspektivou, jsou pohořím skoro až kapesním. Nadmořská výška žádného z vrcholů (ani nejvyšší Luže – 793 m n. m.) nepřesáhne osm set metrů. Zdejší krajina je místem, kde se v tom dobrém slova smyslu čas stihl zastavit.
Lužické hory zůstávají horami pěších turistů, na rozdíl od pohoří jiných, proměněných surovým náporem cyklistů a lovců adrenalinových zážitků spíše na outdoorová sportoviště. Vnímavému poutníkovi, mezi něž patří i zeměměřič Karel Stein a hráč na citeru Michal Müller (hosté prvního dílu), dávají krajinu poznat skrze svědectví těch, kteří odešli před dávnými časy, zanechavše stopu drobnými památkami, kříži, pomníčky, kameny. Karel Stein o nich píše ve své knize Pomníčky Lužických hor. Michal Müller místu navrací paměť interpretací starých písní, folklorem odsunutých německy mluvících obyvatel.
Druhou část putování věnujeme odkazu naší národní světice svaté Zdislavy z Lemberka. Zavedeme vás i na její působiště, do Jablonného v Podještědí. Zdobí je Bazilika minor svaté Zdislavy a Svatého Vavřince. Je místem oslavujícím druhý život světice a její zázračné skutky. Jaký byl ale její život s manželem Havlem z rodu Markvarticů na hradě Lemberku? A jaký je odkaz svaté Zdislavy pro dnešní dny dnešní generaci? A jak je příběh poutí, zbožnosti, zázračného uzdravování aktuální dnes? Na to hledáme odpověď spolu s těmi, kteří zde našli víru a naději.
Ve třetím dílu naší série jsme svědky vzájemného srůstání živlu saského, českého a z části lužického. Hranice, která dnes prochází ústředním hřebenem Lužických hor, je přítomna i v pověstech, příbězích a legendách o pašerácích, vojácích a všech těch, kteří čáru překračovali. I v mysteriózním příběhu tzv. hrádeckého Vampýra, jehož ostatky objevené roku 2013 za hřbitovní zdí v Hrádku nad Nisou zůstanou jednou provždy námětem mnohé dobrodružné fabulace.
Jestliže proměnlivá prostupnost hranice vlivem proměn doby a společenského zřízení skýtala místním spíš překážky, co bylo stabilním zdrojem obživy? Je to bezesporu sklo a sklářství, jemuž věnujeme předposlední díl naší série. Mnohé zdejší hutě, brusírny a mačkárny sice zanikly a proměnily se v chalupy a penziony, jiné díky skvělým řemeslníkům jakým je Jiří Pačínek příběhem skla v Lužických horách, žijí dál. Pačínek Glass v Kunraticích u Cvikova se svou uměleckou hutí a brusírnou nabízí možnost podívat se sklářům přímo pod ruce a poznat, jak se rodí výjimečné skleněné artefakty.
Co dalo Lužickým horám jméno? Hora Luž, nebo krajina, která se rozkládá od jejich severního úpatí až k toku Sprévy? Krajina, která byla po roku 1635 součástí zemí Koruny české, krajina, která je domovem Lužických Srbů, nejmenšího slovanského národa. Spatříme tu dodnes jednoticí prvek společný všem? Znalec, obnovitel a zachránce podstávkových domů, emeritní kantor Peter Dorn z Großschönau je přesvědčen, že emblematickým fenoménem krajiny dnes obývané čtyřmi národy – Čechy, Poláky, Němci a Lužickými Srby – jsou právě podstávkové domy. Jim věnujeme závěr naší pouti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.