Pochodeň číslo jedna. Světlonoš pravdy jménem Jan Palach
Před Národním muzeem se 16. ledna 1969 polil benzínem a zapálil Jan Palach. Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy chtěl tímto drastickým způsobem vyjádřit protest proti cenzuře a šíření dezinformací a vyburcovat společnost z letargie. Čin odůvodnil prohlášením, ve kterém požadoval nápravu jménem skupiny dobrovolníků, ochotných dát se za splnění požadavků upálit. „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí,“ řekl, než o tři dny později zemřel.
Zlo mělo v tehdejším Československu podobu nastupující komunistické totality, doprovázené přítomností sovětských vojsk na území republiky. Národ byl v šoku. Sebeupálení jako formu politického protestu znal do té doby pouze z médií. Rudá propaganda poukazovala na případy z Vietnamu a USA a demonstrovala na nich bezcitnost imperialistů. O případech v socialistickém bloku nikdo nevěděl až do jeho rozpadu. Palach byl výjimka.
Lidské pochodně hořely i v jiných zemích
Za jeho požadavky a proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968 hořely lidské pochodně u nás, v Polsku, Litvě, na Ukrajině nebo v Lotyšsku. Soudruzi je cynicky označovali za naivní či duševně choré.
Matka Libuše Palachová se kvůli takovému nařčení soudila, leč neúspěšně. Janův odkaz ale přežil. Důkazem budiž to, že na výročí upálení v roce 2016 byl v sousedství Palachova náměstí odhalen dvoudílný pomník s názvem Dům syna a Dům matky amerického architekta Johna Hejduka.
Další Příběhy z kalendáře poslouchejte online na webu Dvojky nebo v aplikaci mujRozhlas.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
