Planeta Země vypadá z vesmíru jako opravdový ráj, říká astronaut Andrew Feustel
Exkluzivním hostem středečního (3. srpna) magazínu Je jaká je na Dvojce Českého rozhlasu byl americký astronaut Andrew Feustel, muž, který vzal do vesmíru českého krtečka, známou postavičku výtvarníka Zdeňka Milera.
46letý pensylvánský rodák vyrůstal v městečku Lake Orion v Michiganu. Vystudoval geofyziku na Purdue University v Indianě a poté obhájil doktorát ze seizmologie na Queen‘s University v Kanadě. Pracoval 5 let v průmyslu, kromě jiného v Houstonu pro firmu Exxon Mobil, kde se podílel na hledání nových zdrojů ropy a zemního plynu. V roce 2000 ho NASA vybrala do týmu astronautů.
O 9 let později se zúčastnil servisní mise STS-125 k Hubbleovu dalekohledu. Protože jeho žena má české kořeny, vzal tehdy s sebou na tuto svou první cestu do vesmíru Písně kosmické od Jana Nerudy. Na misi u Hubbleova teleskopu měl určitou výhodu. Vždycky ho totiž zajímalo takové to domácí kutění. Manuální dovednosti, kterými vládne, se ve vesmíru ukázaly jako velice užitečné. Z celé cesty se pro něj největším zážitkem stala právě samotná oprava dalekohledu. Nabyté zkušenosti zužitkoval při druhé vesmírné cestě v červnu 2011. Pro let, označovaný americkou NASA jako STS – 134, byl vhodným kandidátem na vedoucího týmu.
A co bylo pro Andrewa Feustela tentokrát tím největším zážitkem?
,,Nejzajímavějším pro mě bylo vidět tu neuvěřitelnou velikost a krásu vesmírné stanice a pochopit, že my lidé jsme vytvořili tak sofistikovaný hardware, který oblétá kolem naší planety. A už je tam dokonce 11 let! Je opravdu fascinující vidět jak enormní prostor zaujímá a jak pluje kolem planety. Je těžké uvěřit, že jsme byli schopni toto zařízení navrhnout jako jediný kus a potom ho postupně montovat. Dokonce všechno zapadne na svoje místo a funguje tak, jak má. To je pro mě nejzajímavější aspekt, který mě neustále fascinuje.“
Ve vesmírném prostoru vás s bytím a nebytím spojuje pouze lano, kterým jste přivázáni k raketoplánu. Jak se na tento pocit, který na Zemi nasimulovat nelze, připravit psychicky? Andrew Feustel to vysvětluje takto: ,,Pro nás je nejlepší přípravou opakování. Trénujeme v bazénu pro podvodní nácvik. Na každou hodinu, kterou strávíme ve vesmíru, připadá 10 hodin v tomto bazénu. Děláme to všechno tak často, že už na ty úkony víceméně nemyslíme. Přesně víme, co přijde dál, jaké konkrétní cíle máme ten den splnit. Výcvik nám tím pádem umožňuje soustředit se na práci. Nemůžete si dovolit přemýšlet, že jsme venku ve vesmíru.“
Pobyt v kosmickém prostoru Andrew Feustel vnímá jako moc příjemný pocit. Pokud se pustíte, nikam nepadáte, jenom se vznášíte. Země vypadá z výšky 300 kilometrů krásně. Tvrdí se, že lidským okem je možné zahlédnout i pyramidy v Gíze a Velkou čínskou zeď. To ale astronaut vyvrací: ,,Skutečností je, že Velkou čínskou zeď není možné z vesmíru přímo vidět. Je totiž postavená z materiálů, které se v tom daném regionu vyskytují, a tak mezi zdí a okolím není dostatek kontrastu. Co se týče pyramid, je potřeba použít dalekohled.“
Zajímavé pocity v Andrew Feustelovi vyvolal fakt, že nejsou vidět hranice. Proto je pro kosmonauty obtížné uvědomit si, jaké problémy aktuálně na Zemi panují. Nevnímáte, že mezi sebou soupeří státy, nezajímá Vás, jak se daří ekonomikám a neuvědomujete si, že někde panuje hlad. ,,Země totiž z vesmíru vypadá jako opravdový ráj,“ dodal.
Pokud Vás středeční exkluzivní host a jeho zkušenosti z vesmírných letů zaujaly, poslechněte si celý zvukový záznam v audioarchivu Dvojky ČRo. Pořadem provázela moderátorka Martina Kociánová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
