Petr Dudek: Traktor. Rozhlasová hra z českého venkova 50. let, kde právě probíhá kolektivizace

30. srpen 2022

Hra Traktor nás zavede na český venkov padesátých let. Právě probíhá kolektivizace. Hlavní hrdina, představitel státní správy Mareš, je pragmatik. Do strany vstoupil, protože to potřebuje ke své práci. Chce věřit tomu, co sám říká: „Když budou ve straně rozumný, slušný lidi, bude se strana chovat taky slušně“. Ale v jednom z případů, který musí řešit, ho dožene jeho vlastní minulost. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Osoby a obsazení: Antonín Mareš (Václav Kopta), Alois Kalvas (Miroslav Táborský), doktor Kalina (Josef Somr), Jaromír Benda (Miroslav Krobot), Irena Marešová (Jana Boušková), Lukáš Benda (Kryštof Bartoš), Fanouš (Matouš Ruml), prodavač (Jaroslav Vlach), estébák (Svatopluk Schuller) a družstevník (Jiří Knot)
Dramaturgie: Martin Velíšek
Hudba: Kryštof Marek
Režie: Dimitrij Dudík
Natočeno: v roce 2018

Režisér Dimitrij Dudík do hlavních rolí obsadil Václava Koptu, Miroslava Táborského, Miroslava Krobota, Janu Bouškovou a Josefa Somra.

Natáčení hry Traktor. Zleva: produkční Jana Knapová, režisér Dimitrij Dudík, herec Václav Kopta, mistr zvuku Radek Veselý, herec Kryštof Bartoš a autor hry Petr Dudek

Traktor je druhou rozhlasovou hrou Petra Dudka. S českým rozhlasem je Petr Dudek spojen i profesně – v Redakci publicistiky má na starosti dramaturgii dlouhých publicistických rozhovorů a diskusí. V současné době Dvacet minut Radiožurnálu, Interview Plus a Pro a proti. Pravidelně také chystá některá speciální vysílání, například předvolební debaty.

Před příchodem do Českého rozhlasu pracoval kromě jiného v časopise Týden, v české redakci BBC v Londýně i v Praze a v Lidových novinách. Vystudoval češtinu a angličtinu na FF UK a po sametové revoluci krátce učil na katedře anglistiky. Jeden školní rok strávil jako postgraduální student v Chicagu ve Spojených státech.

Proč jste se rozhodl zpracovat ve své hře příběh usazený do období kolektivizace? 

Zpívali jsme už jako kluci písničku o tátovi, který se dře v dole, protože mu Gottwald ukrad pole… Kolektivizace byl u nás proces bez diskuse zločinný a o jeho nespravedlnosti jsem slýchal od dětství. Odbýt to pro sebe písničkou by bylo možná nejrozumnější, nakonec ty nejšílenější zločiny páchal Stalin na Ukrajině a ne u nás. Ale mě přitahuje téma spolupráce s totalitním zlem, její motivy a následky. Pak jsem zjistil, že jedno takové téma mám celkem blízko a má co dělat s kolektivizací.

Je hra založena na reálném příběhu?

Je inspirovaná osudy dědečka, kterého jsem nikdy nepoznal. Byl prvorepublikový úředník, původem z vesnice, a po válce se dal ke komunistům v hloupé naději, že tak pomůže kamarádům sedlákům. Zemřel pár let nato zdrcený v psychiatrické léčebně. Vymyslel jsem si o něm příběh, o kterém jsem předem věděl jen to, že nemůže dopadnout dobře… A pak ještě důležitá maličkost. Můj otec od malička miluje všechno, co má motor a volant, a když mu bylo asi patnáct, pracoval jako student na traktorové stanici kousek od Poděbrad. Zuřil, když viděl jak pitomci v družstvu ničí stroje ukradené sedlákům, protože s nimi neumějí zacházet a nevědí ani, že motor potřebuje olej.

Traktor je Vaše druhá hra pro rozhlas. Co Vás naučila realizace Vaší první hry Člověk s příběhem?

Úctě a respektu ke kolegům, kteří se mnou na Člověku s příběhem pracovali. A samozřejmě k hercům. Snažil jsem se poučit i z vlastních začátečnických chyb, ale bylo jich trochu moc. Takže je odstraňuju postupně.

Spustit audio