Obnova značky Belda po roce 1989 byla krutá, nevím, jestli bych do toho šel dnes znovu, říká šperkař Jiří Belda mladší

Náušnice, náramky, náhrdelníky a další šperky – to je řadu desetiletí synonymum rodinné značky Belda. Na podzimním Designbloku se ale firma hodlá prezentovat také novou kolekcí čajových a kávových servisů, takzvaného „table wear“. „Dřív bylo zvykem mít doma stříbrné servisy, po první republice to ale úplně zmizelo. A nám se takové věci líbí,“ říká třiašedesátiletý Jiří Belda. V covidové krizi ovšem neměl na volnou práci čas, firmu musel držet v chodu zakázkovou tvorbou, řešil také provozní záležitosti, stěhoval se do domu na Malé Skále. Když mu bylo nejhůř, sedl ke kytaře a zahrál si některou ze svých oblíbených písniček. Jednou z nich byla i do Vizitky zařazená skladba Things Have Changed od Boba Dylana.

Šperkař Jiří Belda představuje kopii Svatováclavské koruny, 2016|foto:Michal Šula,MAFRA / Profimedia

Zatmíco Belda vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově a UMPRUM v Praze a mluví o sobě jako o člověku bez podnikavého ducha, jeho dědeček Ladislav, zakladatel rodinné tradice, vystudoval obchodí školu. Doma se zároveň naučil vyrábět voskové perly, což byly skleněné kuličky potažené lakem z rybích šupin. Přes Německo se nakonec dostal do Ameriky, kde založil firmu na výrobu šperků Belda Beads and Co. „Šlo spíš o bižuterii, ale protože pravé perly byly nedosažitelné, tahle skleněná náhražka fungovala,“ konstatuje Belda vnuk. Ačkoliv firma dodnes z dědečkova materiálu občas něco vyrobí, host vltavské Vizitky preferuje jiné materiály: nejčastěji stříbro, kdyby však mohlo být po jeho, pracuje hlavně s platinou.

Kompletně rozmontované jablko

Turnovská škola, na níž Jiří Belda studoval, je pro jeho rodinu klíčová. V 60. letech tam totiž učil jeho otec Jiří Belda starší a od KSČ tehdy dostal přikázáno vyrobit na Světovou výstavu v Montrealu repliku vzácných korunovačních klenot. „Komunisti vyjmuli korunu, žezlo a jablko z místnosti, kde byla v katedrále sv. Víta uložená, a otci a jeho spolupracovníkům umožnili předměty studovat, což se nikdy před tím nestalo. Jablko se dalo kompletně rozmontovat a táta s kolegy udělali podrobnou dokumentaci, kresby, popis. Tak vznikla tradice, že o korunovační klenoty se staráme my.“ I na Beldu mladšího padl před dvaceti lety úkol vytvořit kopii klenotů pro výstavu v Hannoveru a později pro Středočeský kraj. Tolik podkladů už ale k dispozici neměl, nemocný tatínek pomoci nemohl a on se tak musel spolehnout na své přátele z UMPRUM.

Náramky od Jiřího Beldy v kategorii Designér šperku|foto: Czech Grand Design

Ve Vizitce mluvil také o tom, jak rodina přišla v padesátých letech o dílnu, a o resuscitaci firmy po roce 1989. „Já se po škole šperkem neživil, dělal jsem věci spojené s architekturou. Pak jsme dílnu dostali v restituci a táta ji chtěl obnovit, a tak jsem šel s ním. Nevím, jestli bych to dneska udělal znovu, začátky byly hodně kruté. Měli jsme samé úvěry a dělali všechno, co nám přišlo pod ruku. Pak jsme to splatili a já začal úplně znovu.“