Některé japonské ženy se kvůli samotě snaží dostat do vězení

Singh v roce 2011 uběhl maraton v Torontu a stal se nejstarším mužem, který 42 kilometrů dlouhý závod dokončil. Bylo mu tehdy 100 let. Zápisu do Guinessovy knihy rekordů se ale nedočkal, protože nenašel rodný list, který by jeho věk potvrzoval. V roce 2012 podle kanadské veřejnoprávní CBC dokonce nesl pochodeň na Olympijských hrách v Londýně.

Indická sekce britské BBC píše, že Singh začal běhat ve věku 89 let, aby se vyrovnal s depresemi po náhlé smrti své manželky a syna. Ten zahynul při práci na poli, když ho při bouři zasáhl kus plechu. Právě zemědělství se s rodinou celý život věnovali.

Za svou běžeckou kariéru si vysloužil mnoho obdivu. Vzpomíná na něj i indický premiér Naréndra Módí. Podle něj byl Singh mimořádně inspirativní a motivoval indickou mládež ke sportu. „Byl to výjimečný sportovec s neuvěřitelným odhodláním. Jeho úmrtí mě bolí. Myslím na jeho rodinu a bezpočet obdivovatelů po celém světě,“ cituje z Módího kondolence CBC.

Na výzkum, který se konal v několika obchodních centrech ve Vancouveru a na festivalu jídla v Albertě, upozorňuje server Ekonews. Účastníci dostali na výběr ze dvou možností. Buď za lahev dostali 10 centů, nebo je organizátoři zařadili do slosování. Právě o tuto variantu by velký zájem. Zákazníci mohli v loterii vyhrát 1 dolar s pravděpodobností 1:10. Úplně nejvyšší možná výhra dosahovala 1 000 kanadských dolarů se šancí na úspěch v poměru 1:10 000. Mezi lidmi byl právě o tuto možnost největší zájem.

Podle environmentálního psychologa Jiayinga Zhaoa nejsou zjištění vůbec překvapivá. „Lidé dávají přednost malé šanci vyhrát velkou částku před malým garantovaným ziskem. Tento poznatek jsme aplikovali na současný systém recyklačních poplatků a zafungoval skvěle,“ cituje Zhaoa magazín Anthrophocene.

Vědci taky zjistili, že lidem nevadilo, když nevyhráli. Radost jim dělala představa, že by třeba mohli zbohatnout. Podobný systém už funguje ve Skandinávii. Norové si můžou vybrat, jestli si u pokladny odečtou zálohu z ceny nákupu, pošlou peníze na charitu, nebo se zapíšou do loterie, řekla Ekonews mluvčí Iniciativy za zálohování Kristýna Havlingerová. Češi by podle ní nejdřív měli se zálohováním začít a pak až vymýšlet, jak systém vylepšit. U nás se zatím vracejí jen skleněné obaly. PET lahve a plechovky měly do systému přibýt v roce 2026, vládní poslanci ale nezvládli bod zařadit na program jednání, a tak se o něm nehlasovalo. Opozice dlouhodobě vystupuje proti.

Zprávě meteorologické služby Met Office se věnuje veřejnoprávní BBC. Podle ní se průměrná teplota na ostrovech od roku 1961 zvedla o 1,24 stupně celsia. Od 80. let roste tempem asi 0,25 stupně za desetiletí.

BBC ale upozorňuje, že už letos část hodnot neplatí, protože padly nové rekordy. Týká se to Walesu, Skotska, Severního Irska i Jižní Anglie. Třeba anglické hrabství Yorkshire minulý týden zakázalo zavlažování z vodovodního řádu, protože za sebou má nejsušší jaro za posledních 132 let.

Server ITV upozorňuje, že nárůst srážek povede k častějším povodním. BBC připomíná třeba záplavy v lednu 2024, které zasáhly Shakespearovo rodiště Stratford, a město kvůli nim muselo zrušit několik divadelních představení. Zpráva taky zdůrazňuje, že hladiny moří v Británii stoupají rychleji, než je celosvětový průměr.

Zatímco lidé tyto zvuky zachytit nedokážou, mnozí živočichové – včetně hmyzu, netopýrů nebo některých savců – toho schopni jsou. Nejde ale o řeč v lidském slova smyslu. Zvuky vznikají fyzikálními procesy, které nastávají například při dehydrataci rostliny. Informoval o tom web BBC.

„Je to vůbec poprvé, kdy se podařilo doložit, že zvíře reaguje na zvuk, který vydává rostlina,“ uvedl profesor Yossi Yovel, jeden z autorů studie.

Vědci nejprve nahráli ultrazvukové projevy vystresovaných rajčat a následně sledovali chování samiček molů. Ty běžně kladou vajíčka na zdravé rostliny, aby se jejich larvy mohly dobře vyvíjet. Když ale slyšely nahrávku rajčete „volajícího o pomoc”, vyhodnotily rostlinu jako rizikovou a pro kladení vajíček si zvolily jiné místo.

Výzkumníci přitom vyloučili, že by šlo o reakci na vizuální nebo čichové podněty – rozhodujícím faktorem byl skutečně zvuk.

Tým z Tel Avivu se domnívá, že rostliny by mohly tímto způsobem nejen komunikovat se zvířaty, ale možná i mezi sebou navzájem. Mohly by si například sdělovat, že jsou ve stresu, nebo varovat okolní vegetaci před suchem.

„Pokud to tak opravdu je, pak si rostliny a zvířata v rámci společného vývoje vypěstovaly schopnost tyto zvuky vydávat a vnímat – a to k vzájemnému prospěchu,“ uvedla profesorka Lilach Hadany, spoluautorka studie.

Podle BBC chtějí vědci ve výzkumu pokračovat – plánují testovat další druhy rostlin i zvířat, aby lépe porozuměli tomu, jak rozšířená tahle „tichá komunikace“ v přírodě skutečně je.

Na snímku má na sobě Dominic ikonickou uniformu školy čar a kouzel v Bradavicích, kulaté brýle a na čele světoznámou jizvu. Reakce fanoušků směrem k obsazení byly na internetu spíše pozitivní. Někteří ale dál vyjadřují lítost nad tím, že na projektu spolupracuje i kontroverzní J.K. Rowlingová, autorka původních knih, která je zároveň výkonnou producentkou série.

Kontroverze provází i samotný nápad na nový seriál. Někteří fanoušci vyjádřili na sociálních sítích skepsi. „Tohle je série, o kterou nikdo nestál. I moje neteře milují původní verzi, nepotřebují novou,” zaznělo v jednom z komentářů. Jiní přirovnali nový projekt ke snaze vydělat na oblíbené značce. Ale i mezi kritiky se objevují hlasy, které se snaží debatu klidnit a vyzývají ke shovívavosti vůči dětským hercům: „Prosím, buďme k těm dětem laskaví a nezničme jim život jen proto, že jsou součástí nové verze.”

V hlavních rolích se objeví zmiňovaný Dominic McLaughlin jako Harry Potter, Arrabela Stanton jako Hermiona Grangerová nebo Alastair Stout jako Ron Weasley. Kromě dětských herců bude v seriálu i řada známých jmen. Paapa Essiedu ztvární Severuse Snapea, John Lithgow se představí jako Albus Brumbál a Katherine Parkinson jako Molly Weasleyová. Mezi čerstvě oznámenými jmény jsou například Rory Wilmot (Neville Longbottom), Amos Kitson (Dudley Dursley), Louise Brealey (Madam Hooch) a Anton Lesser (Ollivander).

Seriál se natáčí ve Warner Bros Studios v britském Hertfordshire, tedy na stejném místě, kde vznikalo i všech osm filmových adaptací. HBO slibuje, že tentokrát budou mít tvůrci dostatek prostoru, aby se obšírně věnovali také dějovým linkám, které se do filmů nevešly.

Do produkce se zapojilo i několik zkušených jmen z oceňovaného seriálu The Crown, včetně kameramana Adriana Goldmana a maskérky Cate Hall. První série by měla být uvedena v roce 2027, symbolicky v době, kdy si svět připomene 30 let od vydání první knihy Harry Potter a Kámen mudrců.

Australanka vyrazila z argentinského města Ushuaia a dosud prošla 12 zemí, vystřídala 22 párů bot a čelila pandemii i osobním krizím. Jejím cílem je stát se první ženou na světě, která pěšky projde celý americký kontinent od jihu k severu. „Je to ohromující, když se podívám zpět na to, jak daleko jsem došla,” řekla v rozhovoru pro pořad As It Happens. „Za tu dobu se mi změnil život. Je to vzrušující i děsivé zároveň.“

Jak uvádí CBC, touto trasou prošli dosud pouze tři muži. Celou trasu od jižního cípu Argentiny až na sever Aljašky zvládl jen britský dobrodruh George Meegan v roce 1983 – tehdy mu to trvalo sedm let.

„Myslím, že je to typicky australské. Prostě to zkusit, pro zábavu, a zjistit, kam až dojdeš,“ říká Lucy Barnard. Na cestě ji provází její pes Wombat, který jí pomáhá překonávat největší výzvu – samotu.

Na začátku výpravy plula mezi delfíny, velrybami a tuleni, procházela přes starověké incké cesty, mluvila s místními lidmi a také pomáhala vědcům – sledovala například mořské želvy nebo odebírala vzorky vody v ledovcových oblastech. „Tahle cesta mě opravdu obohatila,“ dodává. V roce 2020 musela kvůli pandemii covidu cestu přerušit a strávit dva roky doma v Austrálii. Nedávno jí také zdrželo komplikované vyřizování víza ve Spojených státech.

Během pochodu prodělala mimo jiné infekci způsobenou amébami nebo tzv. zákopovou nohu z dlouhodobého pobytu ve vlhkém prostředí. V postupu ale nepolevila. Bez podpory přátel, sledujících na sociálních sítích a nezištné pomoci lidí, které potkává po cestě, by to ale podle ní nešlo. Důležitým momentem pro ni bylo také setkání s partičkou mužů, kteří se jí smáli, když jim vyprávěla o svém cíli. „Řekli mi, že nepřekročím ani tisíc kilometrů. To mě donutilo dokázat pravý opak.“

Lucy Barnard se chystá během dvou týdnů překročit hranice Kanady přes Glacier National Park do národního parku Waterton Lakes. Kanada bude třináctou a poslední zemí jejího putování, než se opět vrátí na sever Spojených států, kde ji čeká finální úsek do Utqiaġviku na Aljašce.

Za své výkony získala ocenění Adventurer of the Year 2024 od Australian Geographic Society. Její pes Wombat byl zase vyhlášen Psím dobrodruhem roku.

Patnáct let poté, co si samice šimpanze jménem Julie poprvé zastrčila stéblo trávy do ucha a vyvolala tak mezi svými druhy v Chimfunshi Wildlife Orphanage novou módní vlnu, začala totéž dělat zcela nová skupina šimpanzů v tomto útulku. Informoval o tom web CBC.

„Byli jsme opravdu šokováni, že se to stalo znovu,” řekl Jake Brooker, psycholog a výzkumník lidoopů na Durhamské univerzitě v Anglii, moderátorovi pořadu As It Happens Nilovi Kӧksalovi.

„Ještě více nás šokovalo, že si to upravili po svém a vkládali trávu a klacíky do jiných otvorů,” dodal. Šimpanzi podle něj vkládají stébla trávy a klacíky do uší a konečníku a nechávají je tam – bez zjevného důvodu.

Vědci se domnívají, že šimpanzi se toto chování naučili od lidí – tedy tu část s uchem. Brooker říká, že šimpanzi „to pravděpodobně okopírovali od člověka, který procházel kolem výběhu, nebo od jednoho z ošetřovatelů, který se věnoval svým každodenním činnostem”.

Dvě skupiny šimpanzů, které toto chování vykazují, mezi sebou totiž neměly žádný kontakt. Mají však společné některé ošetřovatele. A tito ošetřovatelé, jak studie uvádí, uvedli, že při práci v zvířecí rezervaci někdy používají k čištění uší zápalky nebo stébla trávy.V tomto případě tým vysledoval „novou zvláštnost” u samce šimpanze jménem Juma, který zřejmě stál u zrodu varianty s trávou v zadku. Studie ukazuje, že se odtud během týdne varianta rychle rozšířila na většinu členů jeho skupiny.

Totéž se předtím stalo ve skupině Julie. Ta začala vkládat trávu do uší v roce 2010 a brzy ji následovalo dalších sedm šimpanzů. Jev ale pokračoval i po smrti Julie v roce 2013. Vědci znovu pozorovali Juliiinu skupinu pro účely této nové studie a zjistili, že dva šimpanzi, včetně Juliina syna, stále trávu v uších „nosí“.

Brooker navíc říká, že šimpanzi jsou stejně jako lidé ochotni kvůli módě trpět. „Když se učí tomuto chování, je vidět, že je to pro ně docela nepříjemné. Třepou hlavou a trochu si ucho třou, jako by se snažili si na to zvyknout,” řekl o trávě v uších.

Jakmile si na to zvyknou, zdá se, že jim to nijak nevadí. Přirovnal to k lidem, kteří si nechávají propíchnout uši. „Není zde žádný jasný přínos, který by nošení náušnic přinášelo, ale spíše nějaký sociokulturní důvod,” řekl. „Mám pocit, že je to podobné jako s trávou v uchu.”

Julie Teichroeb, primatoložka z Torontské univerzity, která se na studii nepodílela, říká, že je možné, že to šimpanzi dělají proto, aby se stali atraktivnějšími pro potenciální partnery. Zejména samice, jak poznamenala, vykazují otok na zadní části těla, aby naznačily, že jsou připraveny k rozmnožování.

Brooker říká, že mu to připomíná kosatky, které byly nedávno spatřeny s lososem na hlavě jako kloboukem – chování, které bylo naposledy zaznamenáno v 70. letech. „Objevilo se to znovu o 40 let později, jako zvonové džíny,” řekl Brooker.

„Kvůli výhrůžce bombovým útokem byl let BG-373 podroben intenzivní tříhodinové prohlídce. V letadle však nebyla nalezena žádná bomba,” uvedl generální ředitel RAB Shahidur Rahman na tiskové konferenci v Dháce. Informoval o tom web TBS News.

„Letová kontrola byla 11. července telefonicky informována, že na palubě letu z Dháky do Káthmándú je bomba. V důsledku toho byl let pozastaven. Po třech až čtyřech hodinách pátrání nebylo nic nalezeno,” vysvětlil ředitel RAB s tím, že ihned po pátečním incidentu RAB zahájila vyšetřování a provedla noční operace, které vedly k zatčení tří osob, včetně volající. Dodal, že vyšetřování odhalilo, že osoba jménem Emon cestovala tímto letem do Nepálu se svou milenkou. Jeho cestu se neúspěšně pokusily zastavit Emonova matka a manželka.

„Přítel Imran navrhl zavolat na letiště a nahlásit bombu, aby let zastavili – Emonova matka to tedy udělala. Takové pokusy by se v budoucnu neměly opakovat. Pokud k nim dojde, budou uloženy přísné tresty,” řekl Shahidur.

Let měl odletět z Dháky do Káthmándú v pátek odpoledne. Letadlo s 142 cestujícími a sedmi členy posádky se právě rozjíždělo. V tu chvíli přišel telefonát s hrozbou. Všichni cestující byli bezpečně evakuováni, lety na mezinárodním letišti Hazrat Shahjalal mezitím pokračovaly normálně.

Bangladéšský úřad pro civilní letectví (CAAB) včera nicméně varoval před přísnými právními kroky proti komukoli, kdo naruší letecký provoz. „Přijali jsme vážná opatření, abychom zabránili opakování podobných incidentů. V souvislosti s včerejším incidentem již byla přijata právní opatření a jsme odhodláni v budoucnu zákon uplatňovat, pokud se podobné incidenty budou opakovat,” uvedl výkonný ředitel letiště v Dháce Ragib Samad

Osm lidí, včetně ředitele a hlavního investora mateřské školy, bylo od té doby pro podezření z výroby toxických potravin zatčeno. Rodiče začali bít na poplach v březnu, poté co se u jejich dětí začaly objevovat znepokojivé příznaky, jako bolesti nohou, ztráta chuti k jídlu a žaludeční potíže.

Jeden z rodičů, pan Liu, řekl BBC, že se obává dlouhodobých účinků otravy olovem na játra a trávicí systém svého syna. Liu, jehož syn nyní potřebuje 10denní hospitalizaci, vzal minulý týden své dítě do nemocnice v Si-anu na vyšetření poté, co to začali aktivně řešit ostatní rodiče.

Podle policejního prohlášení ředitel školy požádal kuchyňský personál, aby barvu zakoupil online. Ten se podle BBC domníval, že trocha vizuální efektivity stojí za to, aby se přehlédla základní bezpečnost potravin. Policisté ve škole zásoby těchto barviv nalezli ukryté. Barviva byla podle prohlášení jasně označena jako nepoživatelná.

Čínská státní média později odvysílala záběry, které podle nich pocházely z kamer v kuchyni. Záznamy ukazovaly, jak zaměstnanci přidávají pigment přímo do těsta, které se pak podává dětem.

Tento pigment byl později nalezen ve výše zmíněných datlových koláčích, kde byla naměřena hladina olova 1 052 mg/kg. V klobásových rolkách byla naměřena hladina 1 340 mg/kg. Pro srovnání, zákonný limit olova v potravinách v Číně je 0,5 mg/kg.

Ředitel soukromé mateřské školy a dalších sedm osob, včetně hlavního investora, budou nyní pro podezření z výroby toxických a zdraví škodlivých potravin předmětem vyšetřování.

Otrava olovem není jen jednorázové onemocnění, ze kterého se můžete rychle vzpamatovat, píše web Vice. Může potenciálně vést k celoživotnímu poškození, zejména pokud jsou postiženy děti. Může mít vliv na vývoj mozku a funkci orgánů.

Liou Li-ťiang, starosta města Tchien-šuej, uvedl, že „incident odhalil nedostatky a mezery ve veřejném dohledu nad bezpečností potravin a že město si z této události vezme ponaučení“.