My žijeme hodně odděleně, oni jsou víc spolu. Indie všemi smysly, posvátná i nebezpečná
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes hostem trutnovská malířka Iva Nevečeřalová, která kromě malování taky velmi ráda cestuje. Povídat si tedy budeme o dech beroucích zážitcích a rozšiřování duchovních obzorů.
Ivo, vy jste se nedávno vrátila z Indie. Vrátila jste se jinam?
Já si myslím, že určitě. Je to takový kulturní šok pro každého, kdo si tam něco zažije.
Možná po fyzické stránce jste přijela opálenější a hubenější.
Ano, to určitě.
Ale spíš jsem měla na mysli psychiku. Protože Indie není místem, kam by se asi vydal cestovatel začátečník. Kolik zemí už jste navštívila?
Strávila jsem v Asii dohromady 4 měsíce a byla jsem v Malajsii, na Srí Lance a v Indii. Stihla jsem toho poměrně dost. Ale říká se, když člověk ví co chce a jde si za tím, tak je vše možné.
Jak se dorozumíváte?
Anglicky.
Do Indie většinou jezdí lidé, kteří mají o té zemi něco načteno. Něco vědí, něco hledají. Měla jste to také tak?
Ne. Chtěla jsem se vždy podívat do Dharamsaly, kde žije Dalajláma. A lákal mě Himálaj. Pak jsem se vždycky chtěla podívat do Váránásí, ale nic jsem si o tom nečetla. Já jsem vlastně ani netušila do čeho jdu.
Himálaj vypráví svůj příběh vysokých hor, budhistické kultury a úžasných potomků Tibeťanů
Poznávat a odhalovat tajemství vzdálených koutů světa budeme s cestovatelkou a fotografkou Pavlou Bičíkovou, která k nám sice dnes přijela z Brna, ale jinak je doma v Českém ráji, kde to taky prý zná jako své boty, když to tak řeknu.
Proto jste možná také zmiňovala ten kulturní šok. Protože se na to asi úplně nedá připravit, na tu odlišnost země. Jak jste si pomohla v začátcích?
Musela jsem se rychle přizpůsobit, hlavně tomu nepořádku tam. A celkově všemu. Tam prostě voda není, takže na takové věci si musíte dávat pozor. Na jídlo na ulici si dávat pozor, na lidi. Prostě bylo to jen o tom přizpůsobení.
Všechno jinak. Teplota možná úplně jiná.
V Dillí je tak 40 stupňů, je tam smog, takže tam není vůbec vidět. To bylo pro mě tedy náročnější. Ale pak ty hory, to už bylo nádherné. To stálo za to.
Vykoupala jste se v posvátné řece Ganze?
Ne. Myslím, že se tam cizinci nemůžou koupal. Ta voda hrozně smrdí. Okolo jsou všude výkaly a Indové se tam normálně koupou. Ale já bych do Gangy nevlezla.
Indie je samozřejmě obrovská země. Nedá se procestovat za 2 měsíce, které jste tam strávila. Měla jste přesný plán kam chcete jet a držela jste se ho? Šlo to?
Takový hrubý plán jsme měli. Ale tam se na to nedá úplně spoléhat. Protože tam nic nefunguje. Takže když si člověk něco naplánuje, že se někam chce dostat, tak třeba třídenní prodleva je úplně normální.
Jak jste se tam přepravovala? Taxíky, automobily?
Ne, vůbec. Vlakem a pak místními autobusy.
Vzdělání jako revoluce. To je budoucnost Indie. Projekt Adopce na dálku očima Evy Zálešákové
Diecézní katolická charita Hradec Králové spolupracuje od roku 2000 s diecézí Belgaum v indickém státě Karnátaka. Jde o finanční podporu školní docházky chudých dětí známou u nás jako Adopce na dálku.
Hlava na hlavě. Možná na jedné noze jste musela stát?
Okrádali nás na jízdenkách a na všem možném. Ony ty vlaky jsou vyprodané třeba 3 měsíce dopředu, někdy půl roku. Takže jinak než od překupníků se nedá do toho vlaku dostat. Prostě je to tak.
Takže čekat třeba 3 dny na nádraží, než se člověk dopracuje do vlaku?
Než se člověk dopracuje k tomu lístku.
Tedy pořádný adrenalin. Po tom se vám asi nestýská.
To tedy ne.
Vás největší zážitek, pozitivní nebo negativní? Co se vám vybaví po všech těch cestách jako první?
Tak pozitivní bylo setkání s Gurudžím v Govardhanu, to byl hluboký duchovní zážitek. A negativní bylo, když mi začalo být pak v Indii špatně, asi po 3 týdnech. To bych nikomu nepřála. Ale myslím, že si to tam prožije každý. Že si tím tam musíte projít.
Rozveďte ten pozitivní zážitek. Co vám může přinést setkání s takovou osobností?
To setkání bylo zajímavé, protože jsem nikdy z nikoho necítila takovou energii jako z něj. On vlastně ve svých 27 letech dosáhl osvícení po 5 letech praxe a jógy. Takže velká osobnost.
On se díval, předával vám energii? Nebo jste si spolu povídali?
Ne, my jsme se k němu dostali vždy v 7 hodin večer u něj začíná rituál v takovém malém chrámu. Nemohla jsem vůbec mluvit, po tom, co se tam odehrálo. Což nejde úplně popsat slovy.
Popište ten rituál.
Zaříkával, celé to bylo v hindštině, takže jsem tomu přesně nerozuměla, co říkal. Ale byli rozděleni muži a ženy zvlášť naproti sobě. On stál okolo kamene, myslím, že to byl onyx. Mě stačila jeho přítomnost. Ten pohled byl tak hluboký. A bylo to.
Jací jsou ve vašich očích Indové?
Určitě mají jiné hodnoty než my. Vzhledem k tomu, že nic nemají, tak přístup k životu je úplně jiný. A také se to odvíjí podle těch náboženství. Třeba 10 až 13 lidi tam žije v jedné místnosti. Třeba 3 generace jedné rodin. Vztahy mezi nimi jsou úplně jiné.
Je to multikulturní místo, žijí vedle sebe hinduisté, křesťané, budhisté i muslimové. Měla jste pocit, že je to soužití bezproblémové?
Ne. Protože když jsem byla v Kašmíru, tak tam byl vždy problém s muslimy. Potkala jsem je, měli jsme tam kuchaře a on byl z Nepálu, žije pod Mount Everestem. A ten říkal, že všude, kde jsou muslimové, tak je problém.
A vy jste se do nějakého střetu dostala?
Já osobně ne, ale když jsme přijeli do Kašmíru, tak tam zrovna podřízli krk 13leté hinduistické holčičce. Pro výstrahu ostatním.
Co jste dělala v tu chvíli?
Viděla jsem letáčky nalepené na autech, tak jsem se jednou řidiče zeptala, co se stalo. Ale to už bylo neštěstí před odjezdem do Ladaku. Vůbec jsem neměla dobrý pocit v Kašmíru, je to hodně teroristické místo, všude jsou vojáci. Tam už bych se nevrátila.
Říká se, že lidé, kteří cestují, jsou tolerantnější i vůči jednotlivým náboženstvím. Ale po tom co líčíte, něco takového vidět a zažít, člověka to asi nějakým způsobem ovlivní.
Nemůžu říct, že bych je odsuzovala, ale necítím se tam prostě v té společnosti vnitřně bezpečně.
Mnohým se v souvislosti s Indií vybaví také slamy. Dostane se tam cizinec? Byla jste se tam podívat?
Tam lidé žijí, spí normálně všude na ulici. Je to přelidněná země. Takže bych řekla, že ta chudoba je tam úplně všude.
Takže má štěstí ten, kdo nespí pod širým nebem.
Víceméně ano. Ty podmínky jsou tam docela drsné.
Když se pokusíte srovnat Čechy a Indy. Nevím, jestli vůbec jde srovnávat nesrovnatelné. Největší rozdíly?
Konzum, to je první, co mě napadá. Když ti Indové vidí v těch bílých lidech ty peníze. Oni se nás tam většinou snaží okrást. Což já na druhou stranu chápu, oni opravdu nic nemají. Asi bych řekla spíš ty hodnoty. My už žijeme dost odděleně, oni jsou víc spolu.
A ten konzum jste tam nikdy v některých částech země nepoznala?
Ano, v Dillí ano. Tam je bohatší část země. Také jsou samozřejmě i bohatí Indové, to je jasné. Ale ten konzum tam moc vidět není.
Říkala jste, že jste měla občas nepříjemný pocit. Odcestovala byste bez kamaráda, odjela byste sama na vlastní pěst?
Ne. Poprvé určitě ne do té Indie. Byla jsem docela ráda, že jsem sama nejela. Protože ženská sama v Indii, to asi není úplně bezpečné.
Co jídlo? Zmiňovala jste, že potom přišly poměrně silné nevolnosti. Jak jste se tam stravovali?
My jste právě jedli na ulici, takže jsme moc nedávali pozor. Chodili jsme většinou do míst, kde sedělo nejvíc místních. Podle toho jsme se tak nějak orientovali. Protože mi přijde divné jet do Indie a jíst tam pizzu nebo sushi, jako v nějakých západních restauracích. Zažili jsme si to se vším všudy.
Jak dlouho to trvalo?
Asi měsíc mi bylo blbě. Potom i v Čechách.
To jste se možná hodně těšila domů.
Ano. Potom už ano. Pak už to byl spíš takový boj sám se sebou.
Ale věřím, že ty zážitky vše vyvážily. Dokázala byste v té zemi žít natrvalo?
Ne, to bych nedokázala.
Proč?
Protože je to úplně jiná kultura. Jsem ráda, že jsem tam pochopila něco, co jsem asi pochopit měla. Že jsem si to mohla přenést sama v sobě sem a třeba to předat někomu dál. Ale žít bych tam nechtěla.
A sny o Indii teď míváte?
Teď už ne. Teď přemýšlím zase nad nějakou další cestou.
Kam se chcete vypravit?
Chtěla bych jet do Jižní Ameriky. Do Bolívie. Nevydržím dlouho na jednom místě.
Řekněte mi, mění se s těmi cestami i vaše výtvarná činnost?
Určitě. Když jsem se naposledy vrátila z Himálaje, tak přišla zakázka, Rozrýsovávala jsem si hory, které jsme dělali geometrické, pod tím les a jezero.
A kde můžeme vidět vaše práce?
Teď je v Kafírně v Trutnově výstava. Většina věcí, které jsem malovala, když jsem žila ve Švýcarsku v Basileji. Celá ta tvorba, jen kromě jednoho obrazu. Ten jsem namalovala když jsem se vrátila z Indie. Myslím, že tam ta výstava může být do konce října.
Říká malířka a cestovatelka Iva Nevečeřalová. Moc děkuji za rozhovor a hodně štěstí. Ať se vám daří ve všem, co se rozhodnete podnikat.
Děkuji a na shledanou.
Související
-
Na mezinárodní soutěž studentských formulí přijel do Hradce...
Mezinárodní závody studentských formulí jsou poprvé i v Česku. Do festivalparku na královéhradeckém letišti dnes přijely týmy z různých koutů světa.
-
Do Indie míří z Česka kamion s humanitární pomocí. Nakládali...
Nadace sv. Františka z Assisi vypravila do Indie další kontejner plný humanitární pomoci. Na zdravotnický materiál v hodnotě víc než 4 a půl milionu korun přispělo ...
-
Cestování není o velikosti peněženky, nýbrž srdce. Život je velká inspirace a studnice možností
Autorka společenských románů Danka Šárková píše většinu svých knih o vztazích, a to jak v osobním, tak pracovním životě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
