Muž, který přenesl do galerie vědu. Chci divákům ukázat řád i geologický čas, říká kurátor a fotograf Jan Dotřel

15. prosinec 2021

Doma má kompletní diskografii Pink Floyd a je náruživým čtenářem bookletů. Pozorně sleduje, co se děje v galeriích v Berlíně, Londýně či New Yorku, a v Praze dává dohromady výstavy propojující vědu a výtvarné umění. Jeho kurátorskými vzory jsou Otto Urban a Petr Vaňous, sám ovšem spolupracuje například s Ivanem Pinkavou. Hostem Markéty Kaňkové byl kurátor a fotograf Jan Dotřel.

„Kdyby pro mě byla věda jen metaforou, byla by to póza. Snažím se získat exaktní data, což mě stojí spoustu času. Čtu odborné knihy, kontakt s vědci je pro mě ctí,“ říká dvaatřicetiletý kurátor a fotograf Jan Dotřel. S jeho kurátorskou prací se pravidelně můžeme setkávat na půdě pražského Kvalitáře, který je, jak ve Vizitce řekl, jedinou tuzemskou galerií kombinující právě výtvarné umění a vědu.

Other Worlds, Umbriel, Moon of Uranus

Lásku k vědě u Jana Dotřela zažehla před deseti lety kniha Johannese Keplera o pojetí platónských těles, která mu ukázala, že pravidelné, geometrické struktury a útvary je možné najít i v přírodě. Onen přírodní řád, který má vysoce estetickou kvalitu, jej nesmírně zaujal. Vyústěním jeho výzkumu v oblasti astronomie, geologie či paleontologie je výstava Aetas Praehistorica (pravěk), jež je v Kvalitáři k vidění až do 11. února. Jak vznikl svět? Kde jsme se na světě vzali my? A jak život pojmout? I to jsou otázky, na které výstava hledá odpovědi pomocí artefaktů, které kromě samotného Dotřela připravili například designér Jakub Berdych, šperkařka a designérka Eva Eisler nebo malíř a konceptuální umělec Milan Houser. „Záměrem výstavy je divákovi představit geologický čas. Vesmír jsem chtěl vztáhnout k naší zkušenosti, chtěl jsem nabídnout způsob, jak uchopit milníky v dějinách existence,“ vysvětluje. Ve Vizitce o prolnutí výtvarna s vědou mluvil detailněji, podstatu výstavy popsal na objektu Jakuba Berdycha, jenž pracoval s fosilií stromatolitu (vápnité usazeniny), sklem, mosazí a kyslíkovou lahví.

Other Worlds 2

Sugestivní a tichá krajina jako vzor

Jestliže na začátku zájmu o vědu byla v případě Jana Dotřela kniha Johannese Keplera, v případě zájmu o fotografii, konkrétně o fotografii krajiny, to byly toulky po jižních Čechách. A také Sudkova publikace Smutná krajina, již dostal od maminky. „Způsob jeho prezentace krajiny je sugestivní, tichý, panoramatický. Pohltilo mě to. Nechtěl jsem Sudka napodobit, chtěl jsem přijít s vlastním způsobem, jak krajinu transformovat,“ vypráví muž, jenž byl odmala skálopevně přesvědčený, že se bude věnovat umění.

Čtěte také

Kunsthistorii studoval bokem sám pro sebe, pro vysokoškolská studia si vybral estetiku, neboť nabízela hloubavější přístup k věci. Během studia se zaměřil na teorii fotografie, autorské fotografické tvorbě se spolu s kurátorstvím věnuje dodnes a nechce na tom nic měnit. Do Kvalitáře se dostal přes výběrové řízení, postupně se vypracoval a dnes spolupracuje i s dalšími institucemi. I o tom ve Vizitce mluvil podrobně.

Důležitou součástí Dotřelova života je více než desetiletá spolupráce se světově proslulým fotografem Ivanem Pinkavou. Působil u něj jako asistent, loni mu už jako kurátor připravil výstavu v olomoucké galerii Telegraph. „Je extrémně empatický, přející a velice disciplinovaný. Neodpustí vám nic, ovšem tato důslednost nehraničí s rigidností, je to velice citlivý člověk,“ poznamenává. Pinkavovu fotografickou tvorbu se snažil představit netradičně v kontextu prapůvodních potřeb: Pinkavovy fotky, zachycující předměty běžného života, podle Dotřela mluví o tom samém jako jeskynní malby.

Spustit audio

Související