Loštická synagoga je třetí v pořadí. Přežila válku jen náhodou
Synagoga je pro Židy nejen domem shromáždění a modlitby, ale také středobodem jejich komunity. O to pozoruhodnější jsou ty, které přetrvaly dodnes, byť jejich stavitelé se mnohdy staly obětí šoa. To je i případ Loštic, kde už zůstala právě jen synagoga.
První Židé přicházeli do Loštic v první polovině 15. století. Zmínka o jejich přítomnosti pochází z roku 1544, kdy Žid Beneš koupil dům za 115 zlatých. To však byl jen počátek. Domovem se pro židovské obyvatele, vyhnané z některých moravských, ale i slezských a polských měst, staly Loštice až o sto dvacet let později. Ve druhé polovině 16. století byli Židé donuceni opustit města jako Nový Jičín, ale i blízký Šternberk. Přicházeli ale i z Krakova, Prahy a Uher. Za patronace Prokopa Podstatského z Prusinovic se zde usazovali poměrně ve velkém množství.
Podle tehdejších zákonů nesměli židovští řemeslníci a obchodníci vstoupit do byznysu na hlavním náměstí. To jim však moc nevadilo, neboť skupovali domy zejména kolem farního kostela sv. Prokopa. V neděli, kdy křesťané světili den Páně a šli do kostela, otevírali Židé své krámy a nabízeli své zboží nejen měšťanům, ale i těm, kteří do kostela přišli z okolních vesnic.
I Židé však měli v Lošticích záhy po ustavení poměrů v nové židovské obci svůj svatostánek. Obecní starší získali pozemek pro výstavbu vlastního hřbitova, a také synagogy. Ta je v Lošticích vůbec poprvé zmiňována nepřímo již v roce 1554, kdy je uváděn David, Žid školní. O její tehdejší podobě toho moc nevíme, byla patrně roubená a stála někde poblíž kostela. Zanikla však za třicetileté války, pravděpodobně při švédském nájezdu do města. Druhou synagogu si zdejší obyvatelé postavili někdy kolem roku 1651. Byla opět dřevěná a stávala patrně na místě původní stavby poblíž katolického kostela.
Císařským reskriptem z prosince 1726 bylo přikázáno, aby se Židé přestěhovali od kostela na jiné místo. Levnější návrh vrchnosti a města, že postaví nový kostel na jiném místě, nebyl akceptován a tak ve dnech 5. a 6. června 1727 proběhla unikátní stěhovací akce, při které bylo židovské obyvatelstvo ze 17 domků původní židovské obce přesídleno do 17 domků na západním okraji města. Původní obyvatelé tamních domů se naopak nastěhovali do domků někdejší židovské obce.
Nedlouho poté byla přemístěna i tehdejší dřevěná synagoga na místo synagogy současné. V té době už existoval židovský hřbitov na východním okraji Loštic. Aby se zabránilo přecházení pohřebních průvodů Židů přes náměstí, dostala židovská obec nový pozemek nedaleko dnešní synagogy. Židé zde však pohřbívat nechtěli, a tak pozemek zůstal prázdný.
Svému účelu na novém místě sloužila synagoga až do konce 18. století, kdy začala stavba třetí, zděné budovy v empírovém slohu. Dokončena byla stavbou obydlí rabína v roce 1805. Fungovala více než sto let. Zánik židovské obce v Lošticích začal bohužel již v srpnu roku 1928. Obrovský požár, který v oblasti židovského města vypukl, zničil šestnáct místních domů. Synagoga přežila i válku. Spíše náhodou, kdy se spolu se sousední stodolou stala skladištěm wehrmachtu. Všechny doplňkové stavby jako rituální lázeň mikvah, kterou místní lidé zbudovali již v roce 1795, škola a podobné stavby zmizely.
Hůře dopadli obyvatelé židovské obce. Z vyhlazovacích táborů se do Loštic vrátili členové jediné židovské rodiny. Synagoga pak sloužila jako skladiště, od roku 1958 zde působila i lidová škola umění, v letech 1966–80 současně i muzeum. Pak stavba zchátrala a byla uzavřena. Po roce 1990 začala její důkladná rekonstrukce. V synagoze najdeme i artefakty z vypáleného svatostánku v Olomouci. Společnost Respekt a Tolerance zde pak pořádá výstavy, besedy a koncerty. Dějiny židovské obce a jejich významných obyvatel pak připomíná i stálá expozice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
