Kometární „lednice“ má zřejmě uvnitř spirálu
Na periférii naší Sluneční soustavy se nachází tzv. Oortovo mračno, nebo též Oortův oblak. Máme v povědomí, že právě z tohoto mračna pocházejí a také vyletují komety.
Nese jméno po nizozemském astronomovi Janu Henriku Oortovi, který hypotézu o jeho existenci v roce 1950 poprvé zveřejnil. Někdy se k názvu přidává ještě jméno Öpik. Což byl estonský vědec, který existenci oblaku předpověděl už o 18 let dříve.
Zmrzlí svědkové zrodu Sluneční soustavy
Oortův oblak je jakási obří lednice plná kometárních jader a vůbec materiálu po vzniku Sluneční soustavy. Velmi málo probádaný svět vzdálený deset tisíc astronomických jednotek, tedy desetitisíckrát dál, než je vzdálenost Země od Slunce. Sluneční svit tam dopadá slaběji než měsíční svit na Zemi. Není to však nehybný svět. Tělesa, kterých jsou v oblaku miliardy, v něm obíhají, srážejí se a některá se občas vydají na dlouhou pouť. Dostávají se při ní i do blízkosti Slunce. Teoreticky by se měly za čas – za tisíce až desetittisíce let – vrátit zpět. Jenže gravitace velkých planet, hlavně Jupiteru a Saturnu, je někdy proti. Díky ní se oběžná doba může měnit a komety mohou zůstat mnohem blíže Slunci. Po ruce máme příklad Halleyovy komety nebo komety Hyakutake, které zmíněná gravitace přistřihla oběhová křidélka ze 4600 let na necelých 2,5 tisíce. Halleyova kometa má periodu 76 let.
Miliardy let stará spirála
Je zajímavé, že Oortův oblak má ještě svou vnitřní část – tzv. Hillsův oblak. Hypoteticky by měl být domovem komet obíhajících kolem Slunce ve vzdálenosti tří až pěti tisíc astronomických jednotek. Vědci se dříve domnívali, že je to jen jakýsi chaotický shluk obsahující ještě mnohem více těles než vzdálenější vnější části Oortova oblaku. Až nyní se jim uvnitř podařilo objevit elegantní spirálovou strukturu. Napomohla tomu počítačová simulace astronoma Davida Nesvorného. Český astrofyzik, který působí ve Spojených státech, na této simulaci pracoval spolu s mezinárodním týmem.
Na superpočítači NASA vytvořili gravitační model, který zmapoval dráhy tisíců těles v časovém úseku 4,6 miliardy let. Jestli vám tento údaj připomíná věk naší Sluneční soustavy, tipujete správně. Výsledek simulace vědce překvapil. Spirálová struktura není jevem dočasným, existuje už miliardy let! Má délku asi 15 tisíc astronomických jednotek, je asi o 30 stupňů nakloněná vůči rovině oběhu planet a vznikla jako důsledek slapového působení Galaxie.
Zatím však nic nevidíme…
Čtěte také
Jde o objev hypotetický, s velkou pravděpodobností, i když pozorovat spirálu je zatím nemožné. Výpočty sice její existenci potvrzují, přímá pozorování jsou však extrémně obtížná – objekty jsou velmi daleko a tmavé. Vědci spatřují také možnost v hledání tepelného podpisu spirály. Prachová zrna by mohla v pásmu 300-400 mikrometrů vyzařovat infračervené záření. I tento signál je však zřejmě velmi slabý a zatím jej nelze oddělit od zbytkového záření vesmíru po Velkém třesku a od zodiakálního světla Sluncem osvětleným rozptýleným prachem.
V článku pro The Astrophysical Journal se mj. také praví, že podobné spirály mohou vznikat i jinde, kolem jiných hvězd. Byl by to prý jasný důkaz existence podobného planetárního systému s podobnou dynamikou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
