Klimatická změna mate ptáky. Kvůli oteplování hnízdí a snáší vejce dřív

Modrá smrt (Blue Screen of Death, BSOD) se poprvé objevila už v roce 1985, připomněl server TechCrunch. Postupně se stala jedním z nejznámějších vizuálů v historii počítačových operačních systémů. Pro mnoho uživatelů byla synonymem problémů, které znamenaly ztrátu dat, nutnost restartu nebo dlouhé hodiny řešení technických potíží.

Systémové oznámení ale zcela nezmizí, pouze se uživatelům představí v novém kabátě. S příchodem aktualizací Windows 11 přepracoval Microsoft způsob, jakým operační systém komunikuje s uživateli v případě problému. Namísto tradičního modrého pozadí zvolil černé. Podle obrázku, který Microsoft sdílel na svém blogu, bude mít i nové kratší hlášení: „Vaše zařízení se dostalo do problému a je třeba ho restartovat.“ Mizí také smutný emotikon, která původnímu textu dominoval. Microsoft dále přidává pro počítače, kterým se nepovede úspěšně restartovat, mechanismus rychlého obnovení zařízení.

Změny známé chybové obrazovky jsou součástí širšího úsilí společnosti Microsoft, píše web AP. Firma se dlouhodobě snaží vylepšit odolnost operačního systému Windows. Tento krok přišel po loňském incidentu CrowdStrike, který způsobil pád milionů počítačů se systémem Windows po celém světě.

Nová černá obrazovka pro neočekávané restartování bude uvedena na trh letos v létě v zařízeních se systémem Windows 11 24H2, dodala společnost.

Video z této scény, zachycující policejní auto projíždějící vodou za zvuku filmové hymny lásky a potápějící se lodi, se okamžitě stalo virálním. Sdílel ho mimo jiné i populární mediální účet Brut na Instagramu. Reakce veřejnosti byly vesměs pozitivní – lidé chválili francouzský smysl pro humor a schopnost zachovat nadhled i v krizových situacích. „Globální oteplování, ale pojďme to mít romantické.“, „Miluju Paříž.“ nebo „Příště zahrajte Čelisti!“ stálo mimo jiné v komentářích.

Podle francouzského Le Parisien se zřejmě jednalo o spontánní gesto policistů, kteří viděli, že záběry ze zaplavené ulice vysílá živě přímo z místa novinář právě ze společnosti Brut. Video vzápětí vzbudilo pozornost nejen po celé Francii, ale i za jejími hranicemi. V době, kdy město bojovalo s výpadky proudu a veřejná doprava se z velké části zastavila, působila tahle nečekaná zvuková kulisa jako krátký únik z reality.

Přestože video působí téměř groteskně, události, které ho rámují, byly vážné. Bouře, která 25. června večer zasáhla Francii, způsobila záplavy v ulicích hlavního města a následkem silného větru lámala a vyvracela stromy. Voda pronikla také do budovy Národního shromáždění, kde začala protékat střechou přímo do sálu. Bouře si vyžádala životy dvou lidí, zranění utrpělo minimálně sedmnáct dalších, napsal server Euronews. Některé oblasti čelily výpadku proudu, bez kterého bylo přibližně 110 tisíc domácností.

I přes vážnost situace pařížská policie ukázala, že i v krizových chvílích je místo pro nečekané a lidské momenty. Hudba z legendárního oscarového snímku Titanic tak na chvíli připomněla, že i v chaosu může být prostor nejen pro chvilkový nadhled, ale i společnou solidaritu.

Program vznikl jako pokus o změnu přístupu ke kázeňským opatřením. Vedoucí školní poradkyně Leslie Trundy chtěla vytvořit podmínky k odpykání trestu, ale zároveň k ulevení stresu a frustrací studentů. S projektem začala poté, co se na podzim zúčastnila konference o vzdělávání v přírodě, píše web Maine Public.

Cesta vede po osmikilometrové stezce Whiskeag Trail a kromě pohybu nabízí i prostor pro tichou reflexi nebo otevřený rozhovor s Trundy, která skupinu vede. Někdy však studentům výlet opravdu připadá jako trest, i když si ho sami zvolili. Ačkoli si totiž někteří žáci zprvu mysleli, že jde o mírnější trest, později si uvědomili, že na túře musí vynaložit dost úsilí.

„Nutí vás to chodit, dýchat ztěžka a po námaze máte pocit, že jste dosáhli nějakého úspěchu,“ říká Nicholas, jeden z účastníků túry, kterou absolvoval poté, co křičel na svého učitele. Studentka Sona Kipoy, která ani po škole nebývá, říká, že jí příroda pomáhá najít vnitřní klid: „V lese se nacházím mnohem snadněji než ve městě.“

Jakkoli inovativní a podpůrný se program může zdát, někteří rodiče mají pochybnosti o jeho efektivitě. Podle některých není procházka v lese dostatečným trestem. Své děti v důsledku toho odmítají na túry pouštět. Cílem programu ale není studenty pouze trestat, ale vyslechnout si je. „Doufám, že čas strávený v lese mi umožní využít dovednosti, které na cestě získávám, být jim (žactvu) posluchačem, a vrátit tím čas škole a posloužit jejich zájmu. Také se mi tím dostane většího zájmu a pozornosti,“ svěřila se Trundy serveru NPR.

Ať už se program Morse High School dočká širšího přijetí, nebo zůstane ojedinělým experimentem, ukazuje, že i kázeňské postupy mohou být aplikovány jinak než pouze jako trest. V době, kdy se školy po celém světě potýkají s nárůstem psychické zátěže studentů, nabízí túry po Whiskeag Trail nejen alternativní cestu k poučení studentů, ale i vzájemné porozumění mezi mladistvými a pedagogickými pracovníky.

Oblast později ovládli Inkové. Když do Palaspata v 15. století přišli, byl už dávno v troskách. Píše o tom americký server Newsweek. V říši Tiwanaku lidi používali pokročilé systémy zavlažování, velmi zdatně stavěli a zvládli dokonce zakládat kolonie. Odtud dováželi plodiny tak jako řada jiných koloniálních impérií.

Výzkumníci z americké Pensylvánské státní univerzity si všimli, že zapomněli zmapovat část území. S pomocí satelitních snímků a 3D modelů dokázali zjistit, jak byla stavba strukturovaná. Bolivijský archeolog Luis Miguel Callisaya španělské redakci BBC řekl, že je současný nález průlomový. Kultura Tiwanaku totiž zmizela a nezanechala za sebou mnoho stop.

Za zkázou Tiwanaku pravděpodobně stojí extrémní sucho. Archeologové v čele s Callisayou totiž objevili kosti 19 žen, které nejspíš jejich soukmenovci obětovali bohům. Doufali, že jim za to přinesou déšť. Podle Newsweeku je ale pořád co objevovat. Víc než 90 % ruin pořád čeká pod zemí na odhalení.

Zprávě Evropské agentury pro životní prostředí se věnuje německý zpravodajský web Deutsche Welle. Podle něj hlukové znečištění negativně působí hlavně na děti a mladé. Podepsat se může třeba na jejich známkách ve škole. Děti žijící v příliš hlasitém prostředí taky častěji přibírají na váze.

Problém se týká i zvířeny. Studie zjistily, že městské sýkory v Evropě, Japonsku nebo Velké Británii zpívají výš než ty, které žijí na venkově.

Server European Newsroom píše, že hlavní příčinou problémů je doprava. Ta je po znečištění ovzduší a vysokých teplotách jednou z největších hrozeb pro zdraví. Evropskou ekonomiku to stojí 82 miliard eur ročně, to jsou v přepočtu víc než 2 miliardy korun, protože zaměstnanci potřebují čas na léčení.

Řešení je podle zprávy několik. Všechna jsou spojená s reformou dopravy. Agentura navrhuje třeba snížení rychlostních limitů, podporu veřejné dopravy, elektromobility nebo výstavbu cyklostezek. Unie by taky měla podpořit rozvoj parků a dalších zelených ploch ve městech nebo opravu železnic tak, aby méně drncaly.

Řecký deník Kathimerini na svém webu píše, že za parkování na zakázaných místech teď hrozí pokuta 300 eur, to je přepočtu 7420 korun. V extrémním případě pak musí neposlušní cestovatelé počítat i s třemi roky za mřížemi.

Ministryně cestovního ruchu Olga Kefalogianni řekla, že bylo potřeba „zavést určitý řád“. Podle ní je rozdíl mezi krátkodobým parkováním a několikadenním pobytem. Dosavadní vyhlášky z let 1976 a 2014 jsou podle ní děravé a bylo potřeba je zpřísnit. Nově proto platí zákaz parkování i na obyčejných parkovištích nebo ulicích. Obytné vozy smějí stát jen tam, kde je přípojka k pitné vodě, odtok na šedou vodu (použitou třeba na sprchování nebo mytí nádobí) a černou vodu (z toalety).

Server Greek Reporter píše, že zákon omezuje i práva soukromníků. Na své zahradě můžou bezplatně hostit jen jediný obytňák nebo karavan. Řecký automotoklub v reakci na to uvedl, že nová legislativa poškodí nejen samotné cestovatele, ale i lokální byznys. Na turisty v karavanech totiž spoléhá řada malých měst nebo tavern, tedy typických řeckých hospůdek. Utrpět tím můžou hlavně města mimo hlavní turistické trasy.

Podle studie mezinárodního Max Planckova institutu se jazyk na internetu, hlavně v akademickém prostředí, začal po nástupu AI nápadně podobat výstupům samotných chatbotů. Vědci mluví o postupném, ale zásadním vlivu – nejen na výběr výrazů, ale i na celkové vyznění komunikace. Umělá inteligence nás podle nich posouvá směrem k jazykové neutralitě, uhlazenosti a textové dokonalosti, která je precizní, ale citově prázdná. Informoval o tom web Vice.

Jde o součást širšího trendu, který se neomezuje jen na velké jazykové modely. I zdánlivě nenápadné nástroje jako automatické opravy, chytré odpovědi nebo prediktivní psaní formují, co a jak říkáme. A podle výzkumů se ukazuje, že jakmile lidé zjistí, že se s nimi baví stroj – nebo že druhá strana používá AI – mění se celá atmosféra konverzace. Mizí důvěra i spontánnost.

Z lidské komunikace se tak pomalu ztrácí právě to, co ji dělá lidskou: nejistota, nedokonalost, osobní styl. AI totiž nemá problém s tím najít správná slova – ale neumí se projevit jako člověk. Nedokáže napodobit jazykové odchylky, regionální výrazy ani jemné nuance, které dělají každého z nás jazykově jedinečným. A tak hrozí, že jednou budeme všichni znít stejně. Správně, bezchybně – a trochu jako klon někoho, kým jsme nikdy nebyli.

Nová studie publikovaná v časopise Nature Ecology and Evolution varuje, že do roku 2124 může vyhynout přes 500 ptačích druhů. To je trojnásobek úbytku, který lidstvo zaznamenalo za posledních 500 let. Vědci z britské Univerzity v Readingu a Centra pro výzkum velryb v USA analyzovali údaje o téměř všech známých ptačích druzích a došli k závěru, že i kdyby ničení přírody, lov a klimatická krize skončily v tento okamžik, asi 250 druhů už stejně nepůjde zachránit. Už teď jsou totiž na samé hranici vyhynutí.

Za hlavní příčinu vymírání ptáků označují vědci úbytek přirozeného prostředí, způsobený hlavně zemědělskou expanzí. „Mnoho druhů už je tak ohrožených, že nestačí jen omezit lidské zásahy. Potřebují aktivní záchranné programy, odchov v zajetí a obnovu přirozených stanovišť,” říká pro web The Guardian hlavní autorka studie Kerry Stewartová.

Příklady z praxe ukazují, že to jde. Kondor kalifornský v 80. letech v přírodě vymřel, ale díky umělému odchovu a vypouštění do přírody dnes žije přes 350 jedinců. V Británii se díky obnově mokřadů do přírody vrátil třeba bukač velký, jehož populace je dnes nejvyšší za dvě staletí.

Podle vědců ale jen izolované zásahy nestačí. Je třeba systémově chránit přírodu a radikálně snížit dopady zemědělství, těžby, lovu i klimatických změn. Jinak ptačí zpěv z mnoha koutů planety zmizí nadobro.

Pozorování probíhalo mezi dubnem a červencem 2024 v oblasti jižní části Sališského moře, kde žije ohrožená populace tzv. Southern Residents – 73 kosatek, které se dlouhodobě pohybují mezi kanadským Vancouverem a americkým státem Washington. Vědci během dvanácti dnů zaznamenali 30 případů, kdy si kosatky trubicovité kusy chaluh, zvaných kelp, pokládaly na záda nebo si je navzájem třely o tělo. 

Podle výzkumného týmu může jít o formu společenského chování podobnou vzájemnému čištění srsti u primátů. U savců se takové doteky často pojí s budováním a udržováním vztahů ve skupině. Výzkumníci proto chování pojmenovali „allokelping” – po vzoru allogroomingu, známého třeba u opic. „Nepřekvapuje mě, že mají tak sofistikované způsoby interakce. Víme, že mezi sebou vytvářejí hluboké vztahy, jsou velmi inteligentní a dokážou řešit problémy,“ uvedl pro BBC hlavní autor studie Michael Weiss.

Díky leteckým záběrům z dronů, které vědci používají už téměř deset let, získal výzkumný tým jedinečný pohled do podvodního života kosatek. Nově zachycené používání chaluh jako jednoduchých nástrojů ukazuje, jak komplexní a vyspělou společnost tito mořští savci tvoří. V některých případech se navíc do kelpových masáží zapojovali jedinci s olupující se kůží, což naznačuje i možnou zdravotní funkci allokelpingu – třeba jako způsob, jak si ulevit od svědění.

Výzkum, na kterém spolupracovali vědci z Centra pro výzkum velryb ve Washingtonu a britské Exeterské univerzity, navazuje na práci biologa Kena Balcomba, který začal tuto jižní populaci kosatek sledovat už v 70. letech, kdy čelila hrozbě odchytu pro mořské parky.